Corri, uomo, corri

To se nám to nějak zamotalo. Postupem času se zápletka stávala tak strašně složitou, že na konci vlastně ani nevím, o čem to bylo. Hlavně o dobrodruhu Cuchillovi (zcela jiný než v La resa dei conti, i když kudličkou vrhá pořád pěkně) jenž cestuje krásami divokého jihu od pouště až po zasněženou krajinu, přičemž je mu v patách podivný chlapík Donald O‘Brian, revolucionáři, vojáci, záporáci jako Nelo Pazzafini, vdavekchtivé děvče Chelo Alonso a Linda Veras, zjevně jako bojovnice za mravnější Arizonu. Prostý Mexičan se dostává do stále narůstající řady nepříjemných situací (zvlášť ten dynamit a větrný mlýn se jen tak nezapomenou), z nichž nejhoršími je, že obě jmenované ženy o něj neustále svádí boj, usilují o jeho přízeň, usilují o to zbavit se té druhé a usilují o to mu v každé příhodné příležitosti servat či roztrhat oblečení. Jakože ženské bývají ve špagetách většinou navíc, tohle je vrcholná ukázka, jak můžou strhnout solidní hvězdičku nahnanou za ten dojemný úvod a hned následujícím Milianovým sólem s plackou, protože takhle otravné veličiny těžko pohledat. Nevinný hoch tedy nepřekvapí, když se jeho hlavním životním posláním stává „Run man run“, přesto jim neuteče. Ztracené zlato, kolem něj dost zajímavé situace a spousta úplně nelogického chování všech postav. Ovšem už jenom kvůli zde nadměrně nevinně působícímu Milianovi, jeho songu vyvolávajícím v každém touhu po revoluci a možnosti vidět ho v oděvu typického Američana… (07.02.2013)

"Hej, amigo, stratili sme cestu, prezradíš nám, kde to práve sme?" - "Nie som tvoj priateľ, ty zasratý Mexikán." - "Á, tak to už sme v Texase!" Spaghetti klasika od tretieho najväčšieho Sergia. Príbeh je trochu domotaný a vystupuje v ňom snáď až priveľa postáv, ale rozhodne je to prvotriedna westernová zábava s humorom i dostatkom prestreliek. (09.03.2017)

Od projekce prvního dílu uplynulo mnoho vody, abych mohl srovnávat. Další příběh zlodějíčka a vrhače nožů Cuchilla tedy vnímám jako samostatný příběh a byl jsem spokojený.  Zpocený, zarostlý a špinavý Milian nezklamal a jeho štrapáce a smůla dokázaly po celou dobu spolehlivě bavit, stejně jako jeho umění s nožem a díky tomu originální westernové "přesnůžky".  Lehce zklamala jen závěrečná bitva s Mexičany, kterou jsem čekal delší a krvavější, na druhou stranu poslední duel  nůž proti pistoli zase vše vyvážil. Hudebně pak opět zajímavé a pestré špagety, byť bez nějaké fantastico písně. (08.11.2022)

Tak tady jsem se moc nechytal a nezachránila to ani Morriconeho hudba, kterou mu určitě kazil Bruno Nicolai. Zásadní kámen úrazu vidím ve velmi špatném a extrémně nudném příběhu s miliardou zbytečných, tuctových a zcela nezajímavých postav. V podstatě drtivá většina stopáže se točí kolem seznamování diváků s postavami, které stojí úplně za hovno. Moc mě nebavil ani ústřední "Cuchillo". Ani na moment mě tento western nedokázal svojí atmosférou vtáhnout, protože skákal od čerta k ďáblu a ve finále to žádnou atmosféru ani nemělo. Vůbec se mi nedařilo u toho držet pozornost. Obávám se, že tady by nepomohl ani alkohol. Velká slabota s několika slušnými scénkami. [20 %] (17.07.2020)

Mám rád Velkou přestrělku, tak chtěl jsem cudět i tohle rádoby pokračování. Ale nevím čím to je, za tím, že už tu máme jen Cuchila s přítelkyní a Van Cleef tu chybí nebo je to slabým příběhem nebo režií, kterou netřímá Corbuchi ale Solima - režisér Sandokana. Hudbu opět složil Mirrocone a ta taky nemá ten drajf Přestřelky. Možná jsem už zmlsaný filmy jako Tenkrát na západě, Pro hrst dolarů navíc, Django a mám vysoké nároky. Nevím. Asi se musilm filmově zbemožnit, pokud bych parafrázoval větu Wericha-Rudolfa II. (08.07.2020)