Horečka sobotní noci

Film, který moje generace těžko posuzuje, protože nás pěkně poznamenal. Nosili jsme džíny, smrděli hospodou a poslouchali Black Sabath. Na parketu jsme se pohybovali jak ožralí zombies. Tohle byl šok, který nás nutil leccos přehodnotit. Film má určité vtipné pasáže(večeře v italské rodině, brácha už nechce být knězem), má vkusně vybranou hudbu, která zní v přesných místech a všichni se na ni umí pohybovat. Rád se na to dívám každých 5 let. (15.02.2009)

Jen těžko si lze představit větší klasiku 70. let, než právě Horečku sobotní noci. A víte, co je na tom tak krásný? Že ten film vlastně vůbec nezestárnul. "Viděl jsem tě v 2001. - No a? - Dívala ses na mě a já se díval na tebe. - Podívám se na kluka miliontinu sekundy a on z toho dělá kdoví co!" Takže ty 4* dáme. Hodně scén mi navíc pořád leží v hlavě (opening, Travoltova forever alone jízda nočním metrem, závěr). (17.03.2013)

Čekal jsem, že ten kudrnáč, co zbouchnul jakousi roštěnku a pak sondoval ohledně potratu, v závěru všechny povraždí. Přinejmenším ten jeho zvrácený kukuč tomu celou dobu nasvědčoval, měl jsem z něj podobně mrazivý pocit jako z Elijaha Wooda v nedávném Maniakovi. No nic, nakonec to zabalil zbabělým skokem z mostu. Jo a taky se tam hodně tancovalo. Bee Gees prodali tuny desek, Travolta si málem vyhodil klouby z pantů a já si po letech konečně doplnil restík. Máma s tátou si tenkrát očividně užívali. (31.07.2013)

Tento film si nikdy nezískal mé sympatie a ani nezíská. Pro někoho možná nostalgická záležitost, ale z diváckého hlediska je tohle šílená nuda. K dovršení všeho si to pusťte s českým dabingem a z průměrného filmu se vám najednou zdá, že sledujete nějakou parodii nebo grotesku a nezachrání to ani hity od Bee Gees. (22.02.2015)

Tak jsem to konečně viděl a nebýt skvělého soundtracku (včetně Disco Inferno, které někdy poslouchám jen tak... tu desetiminutovou verzi) a překvapivě tragického konce s opodstatněným sebeuvědoměním "srdíčkové" povahy Tonyho, nedal bych ani tři hvězdy. Jinak je to povrchní film, který sice chce vystihovat určitou dobu a určitou část její generace, ale jde na to skrze banální náčrty charakterů postav. Tonyho kamarádi jsou prostě jen hédonističtí sígři, chytrá holka projevuje chytrost pouze skrze znalost slavných jmen, introvertní se snaží zapadnout, ale vždycky tím něco pokazí, Tonyho rodiče jsou nejklasičtější stereotyp nefunkčního vztahu (který by ale s hlubším prokreslením nevadil) a jejich víra se projevuje natvrdlým deklamováním o Bohu, které by takhle jednoduše nevypadlo ani z fanatického věřícího a Tonyho bratr měl sloužit jako prostředek pro Tonyho uvědomění si podstaty života, ale stejně se část s ním dala vypustit, protože si vše Tony uvědomí zničehonic, z banality na taneční soutěži, kterou by nikdy předtím neřešil a že by ho nakopl k vlastní cestě zde taky zrovna nevyplývá. A tak zůstane jen působivá kamera (především ve scénách z klubu - ale pro ty já mám slabost, ačkoli bych do takového místa vlezl asi jen omylem), Travoltovy taneční kreace (které mě zas tak moc nebraly, ale já tanci nerozumím a laicky jsem ocenil pár zajímavých částí) a onen pověstný soundtrack, převážně od Bee Gees, které mám docela rád. V rámci pravděpodobné cílovky to není špatně vedené, ale osobně jsem čekal něco upřímnějšího, kde hudba bude tvořit výrazný podklad a ne stavět samu sebe do popředí. Rád jsem to viděl, pro znalost, ale druhé zhlédnutí nepotřebuji. 3* (03.03.2024)