Roger Waters: The Wall

Je to samozřejmě skvělé, ale výsledný dojem je rozporuplný. Sledujeme totiž tři linie: 1) záznam koncertu z posledních turné, který je úžasný. Bylo to skvělé naživo a i na plátně z toho naskakuje husí kůže. Jako záznamu jedinečné události a aktualizaci možná nejlepšího koncertního vystoupení všech dob nelze nic vytknout. 2) Watersovo plazení po francouzsko-italských hranicích, aby s duchy minulosti i přítomnosti diskutoval svou životní pouť a smysl všehomíra. A je to přesně tak watersovsky samožerské, jak to zní. Namísto aby překlenul třicetiletou propast od vydání Wall tak, že její témata aktualizuje a ukáže univerzálnost svého nejhlubšího životního sdělení (které je skutečně úžasné a síla budování svých osobních zdí nevyprchává ani po letech), tak příběh vztáhne k sobě, zaměří se ještě víc na svého otce a dědu a prezentuje se tak melancholicky a pateticky, jak to umí jen on sám. No a konečně za 3) tu máme rozhovor Waterse a Masona, který se nese v podobném duchu. Waters má o všem jasno a ničeho nelituje, zatímco ze strany Masona je cítit, že Gilmour zas takový padouch asi nebyl a že s Rogerem to musely být pořádně těžké dekády. Ale smířlivý tón nostalgie a humoru naštěstí hrany obrušuje, a tak si v rozhovoru jen potvrdíte, co stejně už dávno víte. Takže výsledně za 4, ale to je fuk, protože pro fanoušky povinnost a úžasný zážitek a nikoho jiného to zajímat stejně nebude. Původní Wall je stále milníkem hudebních filmů, na čemž tahle snaha o upoutání pozornosti nic nezměnila. (30.09.2015)

K popisu filmu niet čo dodať – geniálne vystavaná scéna a dej, ktorý robí koncert nielen hudobným zážitkom. Vsuvky s Rogerom, zábery krajiny, ako putuje po miestach bojov, ktoré ho pripravili o otca a starého otca. Pacifistické. Že sú medzi členmi Pink Floyd podivuhodné zápasy a názory? Ich hudba pátranie po ich príčinách vo mne prehluší, je geniálna. (26.09.2023)

Naprosto dokonalý zážitek z kina mi pokazily pouze dvě věci. Výpadky prostorového zvuku, které byli opravdu nepříjemné a podle mého názoru naprosto šílené titulky, pro které nemám slušné slovo. Rádoby volný překlad (nebo co to mělo být), byl naprosto nesmyslný a stupidní. Ani za jednu z těchto věcí však samotné mistrovské dílo nemůže, takže dávám plný počet. (29.09.2015)

"Je chyba myslet si, že váleční vůdci nebo dnešní ekonomičtí stratégové jsou bezcitní. Jsou ubozí!" Uši zaslechly skvělou hudbu, oči viděly úžasnou show, srdce aplaudovalo protiválečným myšlenkám a přesto tomu k dokonalosti něco chybělo. Nebo spíše přebývalo, protože Rogerovo cestování, mluvení, truchlení a troubení zabíralo na můj vkus příliš prostoru. Nicméně na pódiu to bylo dokonalé a to píšu přesto, že album The Wall pro mne nepředstavuje srdeční záležitost. (15.02.2016)

Bez sebemenších pochyb dávám plný počet! Byl jsem v Praze na téhle geniální a monstrózní, divadelně hudební, naprosto precizně připravené a naprosto precizně zvládnuté akci a byl jsem z toho totálně unesen. A šel bych znovu. Jediná škoda je, že u toho nebyl i Gilmour. Skvělé album, nadčasová záležitost, a to jak to Roger touhle koncertní tour dostal ještě do dalších dimenzí chápání a hlavně vnímání, to je prostě dokonalost. Stejně tak jako naživo, jsem byl i při sledování tohoto road-movie-hudebního dokumentu místy vážně dojatý a běhal mi mráz po zádech. Protiválečná "propaganda" nebude nikdy dost silná a dost ovlivňující. Kéž by byla.. Nelze jí nefandit. (15.05.2016)