Roger Waters: The Wall
Roger Waters: The Wall
VOD (3)
Obsahy(1)
Roger Waters The Wall je hudebně-zážitková road movie, která zachycuje světové koncertní turné zakládajícího člena legendární britské skupiny Pink Floyd v letech 2010 až 2013. Záběry, pořízené ve třech městech na dvou kontinentech, putují mezi 150 metrů dlouhým jevištěm a zákulisím, ze kterého vše exkluzivně komentuje sám Waters. Divákům se naskytne pohled na úchvatnou hudební a vizuální show, ve které nechybí pyrotechnika, bohaté projekce a před zraky rostoucí monumentální zeď. Waters při tvorbě ohromující rock'n'rollové show doslova zhmotnil vlastní imaginaci a protiválečné vize – stejně jako původní dvojalbum rockové opery z roku 1979 nese i film silné pacifistické poselství a stopuje Watersovu osobní minulost, kterou tvrdě zatížila otcova a dědečkova smrt ve světových válkách. (Aerofilms)
(více)Recenze (106)
Škoda toho rušivýho naaranžovanýho „cestování“ po hřbitovech s Bentley a rodinou, vysloveně to mrví ten audiovizuální zážitek z show (koncertem to nazvat nejde). Na druhou stranu, myšlenka THE WALL, tak, jak je vykládána, dostává dneska v sobě všech těch internetů novej a snad ještě horší rozměr. ()
8/10 ()
The Wall je moje srdcová záležitost. Při některých záběrech mě až mrazilo a připadala jsem si, jako kdybych stála přímo před Watersovou zdí. Záběry z putování po Evropě mě tolik neoslovily....4,5 * ()
po dlouhe dobe poctive 2K a 7.1. i kdyby napsal jen wall, tak mam k nemu neskutecny respekt. ()
Pro fanoušky Pink Floydů dva a půlhodinový hudební orgasmus, pro nefanoušky úchvatná podívaná doplněna zajímavými historickými vzpomínkami z první světové otce a dědy Rogera Waterse. Koncerty byly doladěné do posledních detailů, prase létalo vzduchem a zeď byla ke konci skvěle zničena. Během songů „Comfortably Numb“ a „Run like Hell“ jsem takovou husí kůži již dlouho nezažil. Závěrečný rozhovor Waterse a Masona doplněný odpověďmi na otázky fanoušků z celého světa byl již vtipnou tečkou za tímto dech-beroucím snímkem. Za mně 97% ()
Byl jsem v Praze na tomhle koncertě a byl to jeden z nejlepších hudebních zážitků v životě. A tenhle film mi to nejen připoměl, ale možná celé ještě víc umocnil. Neumím ani popsat jak úžasné to bylo.. jak koncert, tak film. ()
Každý by si rád "užil tu show", bez těch "nudných protiválečných vsuvek", že?? Už jsem viděla záznamy z koncertních Zdí, mnoho. Ale teprve takhle, neříkám že tomu nepomohlo i velké plátno, ale takhle s naprostou upřímností samotného autora, je to dokonalé. Je to smutné, zábavné, depresivní, milé a nostalgické. Ano, je tam jedna věc...k naprosté dokonalosti tomu chybělo hudební a vokální přispění Davida Gilmoura, jehož "Goodbye Blue Sky" nebo "Comfortably Numb" se NEDÁ NAHRADIT. A při záběrech do publika jsem sice koukala radši mimo plátno, ale co se týká Rogera, jeho hudby a jeho sdělení, šla bych hned znova. A pak ještě znova... Ještě jednu poznámku si ale neodpustím. Překlad, který se v kině objevil v titulkách, je TRAGICKÝ. ()
Ráda na ten zážitek z kina vzpomínám. Nejsem úplný nadšený fanoušek Pink Floyd, a až jsem se za to zastyděla. Musím uznat, že tento koncert je opravdu skvělé dílo. Ještě teď na koncert vzpomínám. A někdy si zkusím něco od Floydů pustit :-)) Jinak souhlasím víceméně s tím, co tu bylo vyřčeno. Jen jsem asi jediná, komu to odpovídání na otázky fanoušků přišlo občas divné :-) ()
Hudba nadčasová, vizuál očarujúci. Večná škoda rozchodu Watersa s ostatnými členmi skupiny. Čo už.. ()
Takže sestřih koncertů s cestováním po válečných památnících, kde padnul otec a děda Rogera. Moc jsem nepobral, proč tu road udělal až nyní nebo proč ji nabízí publiku dokupy s koncertem. Jako bonus zvlášť by to bylo lepší, narušuje to koncertní zážitek, který by byl pro milovníka The Wall za plný počet hvězd, takhle ubírám a samozřejmě bez filmu (a dříve alba) by to nešlo, ale je vidět živé provedení The Wall v 21.století. A nějak nežeru Watersovi to, že i v 74 letech trpí tím, že neměl otce, i když u umělců běžný člověk nikdy neví. ()
Mně se to citový vydírání líbilo. Nechala jsem se celé tři hodiny vydírat s naprostým odevzdáním a bylo to úžasný. Šla bych hned znovu. 100% Roger Waters, jeho upřímnost, jeho trable a jeho bolesti. Naprosto jsem ho obdivovala, že se takhle nechal veřejně obnažit a podat tak ruku celému lidstvu. Ale samozřejmě, jeho princip cukr a bič zafungoval. Skvělý, úžasný, dechberoucí, neuvěřitelný. Poklona pane Mistře. ()
Cestou domů jsme v autě poslouchali rádio - po pár minutách jsem ho musel znechuceně vypnout, protože ty sračky, co tam hrají, nemůžou vedle TOHOTO audiovizuálního zážitku nikdy v životě stát. Permanentní husí kůže, neuvěřitelná smršť emocí a jeden z největších zážitků mého života. Byl jsem na živém koncertě 2x a tohle byla taková krásná třešnička na dortu, připomenutí, že už nikdy nic tak úžasného nezažiji. Thank you, Mr. Waters!!! ()
Koncertní záběry fascinující, dokonce bych řekl, že takhle v kině to musí být lepší než na živo. Ale to je jen domněnka, nikdy jsem na koncertě nebyl. The Wall je bezesporu vynikající dílo se silným poselstvím. Líbilo se mi jak se jej snažil Waters naroubovat na současnost. A fakt, že jeho děda padl v první světové válce, když jeho otci byly dva roky a jeho otec padl u Monte Cassina v druhé světové, když Rogeru byly rovněž dva je fakt síla. Ve finále je Roger Waters s rodiny první, komu se v posledních třech generacích podařilo dožít tak vysokého věku. Ale... když už nadávám na systém, nevím proč se pak nechám doprovázet z koncertu policejním kordonem a proč se snažím ve filmu hrát ožralého na baru, když vím, že nejsem kdovíjaký herec. Právě to sdělení mimo původní Zeď je dost opruz a dalo by se sestříhat asi tak na polovinu. Když už by tam mělo být mluvené slovo, bohatě by stačil úvod Liama Neesona, který je skvělý a běhal mi z něj mráz po zádech... ()
Byl zázrak, když tehdá Pink Floyd dali dohromady The Wall, dílo které skloubilo mnoho témat ústřední Sartreovou metaforou zdi (to album sice nedosahuje hudebně ani textově úplně nejvýš z jejich diskografie, ale budiž, hodnota kompaktního díla neseného silnou myšlenkou je naprosto dostačující). Je zázrak, že jsme se dožili času, kdy technika dostihla původní představu o podobě živé prezentace alba ještě ve Watersově produktivním věku. Je zázrak, že písně z The Wall tak dobře ustály tok času a že se ten megalomanský spektákl povedlo dotáhnout do nejmenšího detailu. Během sledování záznamu nejednou naskočí husí kůže, ikdyž došlo na mnohé drobné změny v dramaturgii, je tam pořád ten zásadní duch a sdělení, který dovede Waters přenášet. Je to celé hrozivě aktuální, dobře míněné, nelze ho obviňovat ze ždímání vlastní minulosti. Waters má ale jednu vadu - nenechá si do věcí mluvit, vše chce mít pod kontrolou, a pak snadno dojde k tomu, že je v The Wall daleko víc kýče, sentimentu a pompéznosti, než jsem schopen unést. Oproti slavnému dobovému filmu tlačí (hlavně v druhé polovině) na maximální polopatičnost, aby emoce a message dolehly opravdu ke každému. Stěžuje si, že lidé nejsou schopni vzájemné empatie a porozumění nuancím, přitom sám servíruje obrazy tak jednoznačné, až to otupuje. Nemám rád když tvůrce podceňuje publikum. Projekcemi či gesty doslovně ilustruje pomalu každý verš. Nezbývá pak prostor pro vlastní interpretaci. A to ani nemluvím o těch epizodách mezi písněmi, které jsou krokem úplně mimo. Nemají filmovou hodnotu, narušují jinak skvělý spád koncertu a jen opakují již vyřčené s extra dávkou morálního kýče. A záběry na dojaté Francouze, kterak s roztékajícími tvářemi zpívají slavné refrény, si mohli také odpustit. Bylo mi při nich trapně. I přesto je príma, že to vzniklo. ()
Koncertná časť je vskutku impozantná, epická a nezabudnuteľná, ale tá omáčka okolo toho ma veru príliš nebavila. ()
Perfektní show, která po hudební a vizuální stránce nemá obdoby! Lituji jen toho, že je už asi nikdy neuvidím LIVE... ()
Naprosto dokonalý zážitek z kina mi pokazily pouze dvě věci. Výpadky prostorového zvuku, které byli opravdu nepříjemné a podle mého názoru naprosto šílené titulky, pro které nemám slušné slovo. Rádoby volný překlad (nebo co to mělo být), byl naprosto nesmyslný a stupidní. Ani za jednu z těchto věcí však samotné mistrovské dílo nemůže, takže dávám plný počet. ()
Pro fanouška PF povinnost. Pěkné připomenutí jeho turné. Efektně nasnímaný záznam audiovizuální onanie, při kterém se pravidelně dostavovala zimomriavka v zádech. Road Trip část mě bavila - hezká kamera, pěkné přechody do koncertní části. Ale ty vynucené komentáře a slzičky si mohl Roger odpustit...a ten překlad taky neberu...90% ()
65% - komentář 20ti slovy: Dokument? Ani za prd. Dialogy + hraní na trubku? Na prd. Ale koncert? Na živo určitě monstrózní podívaná, s nezapomenutelným zážitkem! ()
Skvělá hudba, úžasné efekty a dobře natočený i "příběh" točící se kolem Rogerova otce a dědy. Každý fanda by měl vidět, ale i nefanoušek si užije. Alespoň tu změť speciálních efektů, kterou jsou Pink Floyd tak populární. ()