Nikdy nejsme sami

Petr Václav nedomyslel, že k - pravděpodobně - sociologické analýze údajného dneška (přičemž je celé Nikdy nejsme sami vsazeno do jakéhosi podivného maloměstského nevypočitatelného bezčasí) nestačí vsadit celý film na dvě extrémně z normálu vybočené postavy. Pokud to mělo být alibi pro neméně absurdní zvraty, budiž, ale v rámci nějakého, snad existujícího, původního záměru asi čekám něco o poznání uvěřitelnějšího. Celé je to výborně zahrané i natočené, ale v nemálo okamžicích skutečně nesmírně prvoplánové. Jediná škoda, že Václav plýtvá silami na utváření nějakého mimózního univerza. K zaražení je to předně proto, že takový film následoval po výborné - tedy všední realitou svázané - Cestě ven. (28.07.2016)

70% Za co je třeba takový Todd Solondz nebo Larry Clark adorován, za to místní kritika smetla Václava. Přitom třeba prvních 15 minut je úplně naakumulované zlo, po kterém sem si musel chvilku vydechnout. Z Rodena se pomalu stává naž oblastní Nicolas Cage, tedy v tom ohledu, že si ve svých filmech čím dál víc vyhazuje z kopýtka a jeho cholerický hypochondr je jedna z nejnepříjemnějších postav co jsem na plátně za dlouhou dobu viděl. Zbytek castu je bez debat top! Doporučuji. Na to že se nejedná o věrný obraz naši sociální reality serte. (13.06.2017)

Roden balancuje na hraně soucitu a smíchu. Vidíme živočichopis - módní sociálně kritické drama, ale nepochopil jsem sdělení filmu. Že nás formuje okolní prostředí? Vyprávění je monotónní , což podporuje schematický pravidelný střih a k postavám jsem si nevytvořil vztah. Pohybují se beze smyslu odnikud nikam. (31.08.2018)

To nebyl film, to bylo mučení. Mučení plné odpudivých lidských charakterů, které se chovají nesnesitelně, amorálně a hlavně nereálně (jak se proboha může docela obyčejná ženská zamilovat do romského pasáka, který u ní v konzumu nakupuje chlast a kartony cigaret?!). Absolutně jsem nepochopila, co chtěl tímhle snímkem pan režisér sdělit. Není mi sympatický svým sebestředným vystupováním a už vůbec ne svou tvorbou. "Cestu ven" si s radostí nechám ujít. (17.03.2018)

Že „nikdy nejsme sami“, v této suverénně natočené i vyprávěné, střízlivě realistické podobence naší dnešní společnosti proyscené lhostejností, necitlivostí, násilím, bezprávím, bezskrupolózností, zbabělostí, falší a lží neznamená uklidňující slib, ale vlastně celkem děsivou hrozbu. Snímek ani na chvíli neztrácí smysl pro proporčnost toho, co si předsevzal vystihnout, ani od civilního konstatování stavu věcí veřejných nesklouzává ze sympatického odstupu od trapného konání postav k žádnému prvoplánově plačtivému či angažovanému komentování ani k lacinému výsměchu. Přes otevřený a nijak pozitivní konec mu nechybí ani jemný smysl pro naději, pointu a vytříbený ironický humor, jen pro to musíme i my mít cit. Překvapivě vyvážené, zralé a nehledaně originální autorské dílo. *** Perlička z šumu v pozadí: „...organizace  pro ochranu orné půdy protestují proti plánu dálnice A12, která má propojit pobaltské pláže s alpskými horskými středisky a portugalskými centry mořské zábavy. Odpůrci projektu upozorňují na možný blízký zánik Evropské unie. Předpokládají drastický propad evropských kyvadlových dovolených. Zvyšující se počet lidí z chudnoucích středních vrstev si navíc již nemůže dovolit prázdniny v zahraničí. Levopravá koalice nicméně poukazuje na nesporný příznivý ekonomický i ekologický dopad dálničního systému.“ *~ (28.10.2022)