I jako Ikaros

Francouzské politické drama, v hlavní roli Yves Montand…. K tomu název filmu a v podstatě je jasné, co uvidíme. Ano, zkorumpovaný systém. Ano, prolezlá jsou i nejvyšší patra politiky. Ano, hrdina bojuje předem ztracený boj. Ale je to tak zoufale nudné! Řeči, řeči, řeči. Dopodrobna a dost únavě se divákovi vysvětluje psychologický experiment o roli autority v našem chování. _____ Hlavní postava, přestože byla rok členem vyšetřovací komise, si náhle začne klást otázky a zjišťovat, že celé vyšetřování bylo značně odbyté a popravdě, strůjci atentátu se při zahlazování stop dopouštěli tak do očíbijících chyb, že by je odhalilo i dítko školou povinné, leč vyšetřující komise za celý rok nikoliv… No, dobře, je to francouzská komise, berme to jako další důkaz prohnilosti systému. Ale ze všeho nejhorší je skutečně nudnost a suchopárnost filmu, beru ho spíše jako doklad určitého nahlížení na svět v určitém období, ale jako umělecké dílo nikoliv. SHRNUTÍ: Politika je svinstvo. (07.12.2021)

Jak já ty Verneuilovy thrillery moc nemusím, tak tenhle (IMHO celkem neznámý) jsem si doopravdy užil. Občas hodně napínavé, občas naivní, téměř po celou stopáž nepříjemně mrazivé a nejlepší byl ten vědecký pokus. A divák si uvědomí, jak to všechno doopravdy je, asi sekundu před konečným zúčtováním. Dost lahůdka. 90%. (02.12.2021)

Sympaťák Yves Montand v roli státního zástupce krůček po krůčku odkrývá spletité pozadí politické vraždy. Samotné vyšetřování postupuje velmi pozvolna a zaměřuje se na ty nejmenší detaily, přesto je divák udržován v neustálém napětí a téměř bez dechu sleduje každou další stopu, směřující k odhalení skutečného pachatele. Precizní, mrazivý, strhující thriller. (17.12.2019)

Napadla mě neodbytná myšlenka, abych koukl na tento film. Nebylo tedy zbytí, obsese  se musí podobně jako důvěryhodné autority poslouchat. Ale vůbec nelituji. Perfektně vystavěný politický thriller, z něhož postupem času mrazí a mrazí čím dál víc, u experimentů s autoritou už je to pak hluboké zmrazení.  Montand je jako neúnavný buldok, který se žene za odhalením zločinu, podvodu a konspirace, s takovým zapálením, že ztrácí pojem o čase ("co je dnes za den?") a byť jeho postava není opletena žádným pletivem nějakého soukromí, rodiny, lásky a podobných zbytečností nelze než s ním sympatizovat a v závěru, kdy se vlastně krátce poprvé projeví i jako obyčejný člověk s oním pletivem, i soucítit. Méně je holt vždycky více.  Jednodechový thrilller, na začátku nádech a pak už člověk samým napětím ani nevydechne. Pět. (21.12.2021)

"Je pravda, že jste hned na začátku vyšetřování dostal z našich nejvyšších míst požadavek zhruba tohoto znění: Zařiďte, aby vyšlo najevo, že Daslow byl jediný vrah, že se nejedná o spiknutí ani o komplot?" To se to nezávisle vyšetřuje, když je na začátku dán výsledek. To by to bylo jednoduchý. Komise požadovanej žvást vyplodila, zákulisní mocní moudře pokývali hlavami, svědci byli spokojeně odesláni na dovolenou na onen svět a jeden prokurátor se rozhodl hledat pravdu. Jinou pravdu. Takovou pravdivější. A to může být nebezpečný. Musím přiznat, že jsem si Volneyho pátrání užil, fandil jsem jeho nápaditosti a neustále jsem zaháněl myšlenku, že žiju ve světě, kde taky existuje jediná pravda. Oficiální pravda. A je jedno, jestli je to lež. Je to prostě pravda. Říkali to v televizi a kdo pochybuje, je dezinformátor. Sebereme mu tituly, smažeme profily, zakážeme vstupy. Kdysi se to řešilo jinak a o tom Ikaros je. Za mě to bylo skvělý a neuvěřitelně aktuální. (09.12.2021)