Krutý a výjimečný

Málo známý počin, ale zato velmi poutavý a napínavý. Pro lidi ujeté na časové smyčky mohu jedinně doporučit. Jedná se o příběh s poněkud abstraktním hávem, protože se neodehrává v lidské realitě, ale jakémsi "pekle". Víc přemýšlivé, tak akorát ukecané a vůbec ne nudné. Rejža Merlin Dervisevic mi nic neříká a jedná se o jeho první počin - řekl bych, že nadmíru vydařený. V průběhu očekávejte různé nabourávání zápletky a vítaný závěrečný twist. I když panu Dervisevici táhne na padesát, tak doufám, že v budoucnu vytáhne ještě další zajímavá esa! (10.05.2015)

Zaujímavý psycho-thriller o vine a treste. Žeby takto naozaj fungovalo peklo? Teda nemyslím na princípe skupinovej terapie v nejakej budove plnej kancelárií, ktoré mi skôr pripomínali scény ako vystrihnuté z knihy resp. filmu 1984. Ale ten princíp trestu v podobe neustáleho prežívania dňa s najhorším životným skutkom, tak to mi prišlo vcelku zaujímavé. Obzvlášť, keď "odsúdzenci" boli v tej časovej slučke bezmocní a udalosť bola napokon nemenná. Teda až na záverečnú "vzburu" a prebratie osudu do vlastných rúk. Tá koncová úvaha bola naozaj fantastická a celý temný príbeh korunovala napokon úžasnou pointou s morálnym posolstvom o obetavosti a nesebeckosti. (31.12.2014)

Súhlasím s Carnifexom, že v tomto prípade bol nápad dobrý, ale herec otrasne nesympatický a hlavne dosť ukričaný. A minimálne polovicu deja je film chaotický, ťažko si zosúladiť, o čo vlastne ide. Nakoniec sa z toho vystrnadil mysteriózny Zločin a trest s vyslovene Dostojevského premisou, že zločinec si svoje zlo uvedomí a oľutuje. Avšak nemyslím si, že takto to všeobecne funguje. (27.09.2021)

Konečně, konečně, konečně po předvádění pekla pohádkovými způsoby se spoustou čertíků v maškarádách nebo šílených hororových obrazů, se někdo přiblížil ke skutečnému principu duševního utrpení jako opravdového pekla a ještě ke všemu s vědomím, že to nikdy neskončí;-) K dokonalosti ještě chybí, ale je to velmi zdařilý počin. (20.01.2015)

Na takový výsledek inspirace svým nejznámějším románem by byl Fjodor Michajlovič nepochybně hrdý. Novátorské, hloubavé pojetí rozpitvává následky zločinu. Geneze vztahu k vlastním činům je výborně načrtnuta i díky Dervisevicově mimořádné schopnosti zkratky, u níž by zřejmě uznale pokýval hlavou i Hitchcock. (09.03.2023)