Svět podle Lelanda

Času vzdorná psycho podívaná bez kazu. Všechno je tak prolnuté a do sebe zaklesnuté, citlivě vypodložené a bezchybně herecky ztvárněné, že to servíruje strhující okamžiky jeden za druhým. V člověku to rezonuje, u srdíčka bolí, smutek je tak obrovský a tíživý, že mi skrze plazmu ostře protnul duši a zatížil mysl. A já se tiše choulím, slzy se koulí po tvářích, bubliny u nosu, plný rezervoár moči k prasknutí a nemůžu od toho odejít. Dám to znovu, jen co se uklidním. Výživná huspenina. (07.07.2014)

Kdo by si občas s chutí někoho nezavraždil? Já tedy mám chutí dost, ale někde v sobě mám nějakou lidskou brzdu ... nebo se možná jenom bojím toho, že by mi to nevyšlo. To je nakonec jedno, protože mladý, krásný a inteligentní Leland zabil a solidní herecká elita má jediný úkol - přesvědčit diváka, že stojí za to hodinu a půl čekat na to, zda se Leland vyžvejkne a sdělí, proč to udělal. Mne tedy přesvědčili tak napůl, protože o zajímavosti snímku nepochybuji, ale na druhou stranu mne to moc nebavilo. Určitě by bylo zábavnější zaskočit ve výplatní den na sociálku a trochu odlehčit státnímu rozpočtu na výdajové stránce. (02.07.2013)

U podobných filmů prostě vždycky mívám pocit, že je ostatní špatně pochopili, a nutkání regovat na všechny komentáře a "uvádět věci na pravou míru". Tohle nutkání ztěžka přemáhám, to je možná příčina poněkud zmateného komentáře. Film, který neklade otázky, nýbrž nabízí prostředí pro to, abychom si je kladli sami. A už vůbec na otázky neodpovídá (určitě neobhajuje Lelandovo jednání), pouze nás nutí uvědomit si zájem o ně. Stejně jako v Donniem Darkovi se zvláštní, tajemný a charismatický hrdina chová pro okolí nepochopitelně, avšak v zájmu jistého "vyššího principu". V Donniem je tento princip přenesen do jakési jiné dimenze, do fantaskní roviny, kdežto v tomhle filmu není nijak ukotven, ohraničen, definován. V tom pro mě spočívá hlavní (a jedna z mála) chyba na kráse. To, co mi v Donniem připadalo neukončené schválně, mi tady přišlo nedotažené (vedlejší dějové linie, charaktery, pohnutky, souvislosti). Na vlasatého Ryana Goslinga se dívá vskutku příjemně a i když je celý film vlastně o něm (o jeho postavě), paradoxně mu nebyl věnovám dostatečný prostor. Jena Malone ZASE jako dívka, která se líbí "těm divnejm" (Donnie Darko, Dům života). (26.02.2012)

Mladý Gosling (už vtedy Pán Herec!) a myšlienka načrtnutia "totálnej empatie" a senzitivity, ktorá ďaleko presahuje ego jednotlivca boli skvelé, rovnako ako dilemy hlavného hrdinu. Keby sa film viac zaoberal týmto smerom/konceptom a šiel ešte viac do hĺbky (bez odbočiek) tak som asi nadšený. V konečnom dôsledku je však Leland "iba" dobrým filmom s vynikajúcim Goslingom a všetky dôležité filozofické a psychologické otázky idú tak trochu do stratena... (26.08.2013)

Já jsem prostě ty věčné žvásty o životních cestách, osudech, chybách, otázkách a dalších hovnech prostě nebaštil. Pokud by je film dávkoval v alespoň částečně stravitelné formě, mohla by být řeč o lepším hodnocení. Takhle nám rejža naservíroval jen do prdele volající NUDU, která totálně pohřbívá snahu získat si divákovu pozornost a pochopit motiv hlavní postavy. Poselství filmu jsem pochopil následovně. Školák, jenž bezostyšně několikrát zapíchne kudlu do hrudníku souseda/kamaráda, který je navíc postižený, je vlastně taky jen člověk ba vlastně skoro obětí svého vlastního trestného činu a tím pádem se zas tak nic hrozného nestalo, protože vězeňský učitel si v něm našel zalíbení a má nezlomnou touhu napsat o svém oblíbeném delikventovi knihu. Tím jsem shrnul dějství i myšlenku této ujeté zhovadilosti, která se snaží být ultra hlubokým dílem, čímž vskutku není. Ale kripl jsem já, neboť to vypadá, že tento "film" někomu změnil život... (13.09.2020)