Tiché dny v Clichy

Těžko hodnotit filmovou adaptaci nejoblíbenějšího spisovatele a génia Henryho Millera. Ačkoli se nejedná o žádný filmový skvost, vzhledem k atmosféře za jaké jsem film zhlédnul, musím dát čtyři hvězdičky. A myslím si, že kdyby všichni lidi naložili se zhlédnutím tohoto snímku stejně, také by dali čtyři hvězdičky :-) (26.05.2009)

Upraveno v září 2020. Film Tiché dny v Clichy je povedeným zhmotněním intimní podstaty novely osobitého amerického spisovatele Henry Millera. Pařížská dekadence třicátých let dvacátého století: nepřeberná líheň světových umělců i slávy kulturního dědictví, útočiště jizev vnitřních světů, posedlostí i zvráceností, úkryt úzkostí a životních zkušeností. V touze po životě vládne Éros, je sebeobranným pudem, revoltou proti puritánství i útěkem před pokrytectvím a skrytým násilím duše. Claude Chabrol tvaruje estetické výjevy i intimní pocity zloby, rozpolcenosti a uspokojení společně se zářivě tlukoucí bouří smyslného soustrojí pohybu masy do obrazců poezie. Rozkoš, úzkost, radikalizace společenského soužití. Dekadence je životodárným elixírem, bezpečnou skrýší před zuřivým nepřátelstvím okolního světa, ale i putováním vlastní rozpolceností vnitřního světa při jeho zkoumání a pátrání po smyslu života. Marcel Proust otevřeně zobrazoval vztahy, Henry Miller bez předsudků popisoval smyslnost prožitků, Claude Chabrol zachytil nálady i podstatu. Hlavním průvodcem té spisovatelovy katarze je Joey (zajímavý Andrew McCarthy), odraz Henryho Millera. Hledání života, uspokojování, poznávání i umělecké sebereflexe jako odbojný postoj ke konvenčně zavedenému životu. Průvodcovým průvodcem v nepřeberných možnostech pařížské rozkoše je Carl (pozoruhodný Nigel Havers), odraz rakousko-britského spisovatele Alfreda Perlèse a též zkušený fotograf pornografického podnikání. Život je tu koketní výzvou smyslnosti. Hlavní ženskou postavou je Colette Ducarouge (zajímavá Stéphanie Tchou-Cotta), osudové děvčátko nerozlučných přátel pařížských neřestí. Kontroverze sílí v dráždění pokrytectví. Výraznější postavou je zde Nys (zajímavá Barbara De Rossi), smyslná animírka a Joeyova múza osamělosti v niterné touze důstojného útěku před zuřivosti velkoměsta. A k výraznějším patří také Edith (pozoruhodná Anna Galiena), svérázná animírka v poetickém vytržení i v zuřivém bránění finančního vyrovnání. Z dalších rolí: animírka a Carlova věrná múza Yvonne (Eva Grimaldi), šarmantní velitelka sboru animírek Adrienne (Stéphane Audran), mecenáš, ale i oběť neřesti Ernest Regentag (Mario Adorf), jeho podobně poznamenaná manželka Ania Regentag (Isolde Barth), Colettin důvěřivý a morálně zásadový otec (Jacques Brunet), Colettina rozvernější matinka (Beatrice Kruger), či organizátor výbuchu barev a chutí dekadence pařížských noci Sebastian (Wolfgang Reichmann). Tiché dny v Clichy jsou stylovým filmovým vyjevením nálady knihy. Novela dostává jiný rozměr i jiné barvy, ale zachovává podstatu ducha i krajin vnitřních světů. Pozoruhodné filmové dílko. (25.12.2009)

Prišiel do Paríža, padol si do oka s jedným z jeho početných bohémov, potrtkali čo sa dalo, občas niečo napísal a potom po rokoch zomrel v náruči mladučkej dievčinky s vyholenou mušličkou. Fajn život, ale film? Millerov svet mi je vôbec vzdialený. A pár dní pred tým som naviac po rokoch videl a tentokrát už fakt naplno docenil Polanského Horký mesiac, takže čo sa to tu vlastne pokúšam riešiť, no nie? (04.12.2006)

Určitě jeden z nejlepších filmů natočených na motivy díla skandálního Henryho Millera. Starý spisovatel vzpomíná na 30. léta, kdy jako mladík přijel z Ameriky do Paříže, aby zde načerpal inspiraci pro své knihy. Spolu s přítelem Carlem, s nímž se seznámí na pohřbu slavné prostitutky Manouche, vede bezstarostný bohémský život plný žen, alkoholu a debat o umění. Avšak na dveře už klepou dějinné události, které mají navždy změnit starý svět... Film je o něco méně syrový a ne tak experimentální jako Millerovy knihy, přesto musí uspokojit každého, koho zaujal román "Obratník raka" nebo novela, jejíž název nese i Chabrolův snímek. (04.02.2006)

Poutavý, retrospektivní příběh stárnoucího spisovatele z konce třicátých let, postavený na jeho stále barvitých vzpomínkách, kdy ve svých spisovatelských začátcích pobýval a hledal inspiraci pro své autorské psaní v Paříži, ve městě, které si v té době svojí bezbřeze dekadentní atmosférou podmanilo nejednoho cizince, okouzleného magickým koloritem přeplněným provokující smyslností, kde je vše pro uspokojení jakékoliv rozkoše bezmezně dostupné, právě na takových dráždivých obrazech je celé filmové vyprávění postaveno, snad aby divák alespoň očima mohl lačně hltat všechnu tu někdy až skandální nahotu, všechny ty sexuální eskapády a třeba i krátce zalitoval, že právě něco takového ho v jeho životě minulo, není to nijak významný film, ale přitažlivý určitě je a stojí jistě za shlédnutí, ale kolísavé hodnocení ukazuje, že přináší divákům rozporné zážitky. (26.07.2012)