Jeden z nejvýznamnějších představitelů francouzské nové vlny, Claude Chabrol, pochází z rodiny lékárníka a narodil se v Paříži, kde také vyrůstal, ale léta druhé světové války strávil na venkově. Již v té době se živě zajímal o film, nicméně po návratu do Paříže začal studovat na univerzitě farmakologii. Posedlost filmem ale zvítězila a v padesátých letech začal Chabrol psát recenze pro časopis Cahiers de Cinéma. V této redakci se také seznámil s později taktéž významnými režiséry, jako byli François Truffaut, Jean-Luc Godard nebo Eric Rohmer. Svůj celoživotní obdiv k dílu Alfreda Hitchcocka vtělil Chabrol již v počátku své kariéry do studie o Hitchcockových filmech, která vyšla v roce 1957.
Jako osmadvacetiletý realizoval Chabrol svůj režisérský debut, KRÁSNÝ SERGE (Le beau Serge, 1958), který je zjevně inspirován právě Hitchcockem a dnes se považuje za jeden z prvních filmů francouzské nové vlny. V podobném duchu a také často s identickým hereckým obsazením natočil Chabrol v rychlém sledu další úspěšné filmy BRATRANCI (Les cousins, 1959) a NA DVA ZÁPADY (À double tour, 1959), více realitě se pak přiblížil s titulem HEZKÉ HOLKY (Les bonnes femmes, 1960). Chabrol začal sbírat ocenění na festivalech a filmových přehlídkách, vysoce jej hodnotila kritika, nicméně v první polovině šedesátých let doznaly jeho filmy značný pokles diváckého zájmu. V počátcích své filmařské dráhy se Chabrol prosadil i jako producent, a to nejen u svých filmů, ale i u snímků jiných režisérů, například Philippe de Brocy. Nutno také připomenout, že ve většině svých filmů si Chabrol přidělil malou hereckou roli, zřídka se jako herec objevil i v jiných filmech, jako režiséra jsme jej mohli vidět ve slavné komedii ZVÍŘE (L'animal, 1977).
Pro osobní život Claude Chabrola byla osudová úzká spolupráce s herečkou Stéphane Audran (*1932), která hrála hlavní role ve většině Chabrolových filmů. Jejich vztah počátkem 60. let překročil pracovní meze, Chabrol se v roce 1964 rozvedl se svou první ženou Agnés a téhož roku se oženil se Stéphane Audran; jejich manželství trvalo do roku 1980. Nezájem o složité psychologické thrillery vedl Chabrola k tomu, že v polovině šedesátých let musel slevit ze svých uměleckých požadavků a přijal nabídku k natočení několika divácky lákavých špionážních filmů, francouzských obdob Jamese Bonda. Byly to filmy TYGR MÁ RÁD SYROVÉ MASO (Le tigre aime la chair fraiche, 1964) a TYGR SE PARFÉMUJE DYNAMITEM (Le tigre se parfume à la dynamite, 1965). Finanční úspěch těchto titulů zajistil Chabrolovi obnovenou přízeň producentů a pak se mohl vrátit k natáčení filmů podle vlastních představ. Z jeho filmů do konce dekády šedesátých let stojí za zmínku kriminální thriller VRAŽEDNÉ ŠAMPAŇSKÉ (Le scandal, 1967) a provokativní titul LESBIČKY (Les biches, 1968).
Na přelomu let 60. a 70. let již Chabrol patřil k nejvíce uznávaným tvůrcům psychologických thrillerů s tématikou zločinu a často skrytou kritikou buržoazní společnosti (Chabrol se nikdy netajil svým levicovým politickým zaměřením), pro jeho tvůrčí proces bylo také důležité vytvoření stálého týmu spolupracovníků, od zmíněné Stéphane Audran až po pravidelné představitele epizodních rolí jako byli Henri Attal nebo Dominique Zardi, na úspěchu filmů se také podíleli kameraman Jean Rabier a hudební skladatel Pierre Jansen. Z filmů této doby vynikají BESTIE MUSÍ ZEMŘÍT (Que la bête meure, 1969) nebo ŘEZNÍK (Le boucher, 1970). Až s filmem DOKTOR POPAUL (Docteur Popaul, 1972) s J. P. Belmondem v hlavní roli se mu podařilo prolomit magickou dvoumiliónovou hranici návštěvnosti v kinech. Ne všechny filmy dopadly podle režisérových představ, mimo jiné kvůli zásahům producentů, Chabrol a ostatní zúčastnění na jeho snímcích ale znovu začali sbírat festivalové vavříny.
Z následujících let vynikl film VIOLETTE NOZIÈRE (1978), který vznikl podle skutečné události; začínající Isabelle Huppert si za hlavní roli odnesla cenu na festivalu v Cannes a ke spolupráci s Chabrolem se pak později několikrát vrátila. V roce 1980 se Chabrol rozvedl se Stéphane Audran, ale nadále spolu pracovali. Později se pak oženil s Aurore Paquiss, která se v různých profesích podílela na řadě manželových filmů. V této době Chabrol ve své práci postupně rezignoval na vyšší umělecké cíle a začal se přiklánět k tvorbě spíše komerčnějšího rázu, častá mezinárodní koprodukce ani účast zahraničních hvězd mu však již nevrátily slávu z počátků jeho kariéry. Více začal točit také pro televizi.
Koncem osmdesátých let dosáhl nových úspěchů po opětovném navázání spolupráce s Isabelle Huppert, což dokládají četná festivalová ocenění za filmy ŽENSKÁ ZÁLEŽITOST (Une affaire de femmes, 1988), OBŘAD (La céremonie, 1995) a KONEC SÁZEK (Rien ne va plus, 1997), jejich posledním společným triumfem bylo psychologické drama DÍKY ZA ČOKOLÁDU (Merci pour le chocolat, 2000). Claude Chabrol točí dodnes, jeho zatím posledním filmem je kriminální snímek BELLAMY (2009), po umělecké stránce však jeho tvorba již spíše stagnuje.
Claude Chabrol má na svém kontě přes padesát filmů (v šedesátých letech se také podílel na třech povídkových filmech více tvůrců), obdržel četná prestižní ocenění na festivalech v Cannes, Berlíně i jinde a právem se dnes řadí k nejvýznamnějším francouzským režisérům 20. století. Jeho umělecké vrcholy přicházely ve vlnách; po grandiózním nástupu do nové vlny koncem padesátých let přišel útlum, aby na přelomu 60. a 70. dospěl k novému vzepětí s kvalitními psychologickými thrillery, v nichž jen zřídka chyběla kriminální zápletka. Třetím úspěšným obdobím byla letitá spolupráce s Isabelle Huppert.
Chabrol má dva syny, Thomase (*1963) a Matthieua (*1965). Oba se také pohybují v umělecké branži, Thomas je hercem, Matthieu jako hudební skladatel od 80. let komponuje pro otcovy filmy.
Pavel "argenson" Vlach
