Love

Ďalší trápny pokus tváriť sa na umenie zobrazením zbytočných sexuálnych eskapád ľudí, ktorí v skutočnosti nie sú šťastní. Skrachovaní režiséri bez fantázie sa nemajú čoho chytiť, tak okamžite siahnu po čo najkontroverznejšej verzii. Lacné a primitívne a ľutujem tých, ktorí ešte za to zaplatili. No ešte viac tých, ktorí sa vyžívajú v tom, aké umelecké dielo to zase videli. (29.12.2015)

-Žít se ženou je jako sdílet lože s CIA.- I přes hojné pornografické scény není film lacině vulgární, protože je tam ona umělecká složka, co jej nad spotřební porno povyšuje. Líbila se mi formální stránka, kdy příběh byl rozbit na cimpr campr a následně poskládán, takže se občas některé střípky proházely. Nakonec ale vše do sebe zapadlo. Samozřejmě nic pro puritány, naopak jen pro vnímavé. Běžný divák tak může vidět pouze explicitní chaos, a pokud po úvodní scéně film nevypnul, pak těžko obhájí, že ho chtěl dokoukat, aby ho mohl poplivat. Asi jako když cenzoři zabavovali porno a pak si ho ve skrytu domova užívali. Vedle celé řady otázek lze vypíchnou tu, zda sex je láska, nebo ne. A režisér neopomněl zakomponovat do filmu i své jméno a příjmení. Z hudebního doprovodu mi asi nejvíce sedli Pink Floyd. (28.12.2023)

Moje druhý setkání s Gaspar(em) Noé. Perfektní drama o vztazích, drogách a sexu. Skvělá kamera i hudba + je vše podpořeno hercema, kteří odvedli zatraceně dobrej výkon ( i výron ).To že Gaspar ví co chce točit mě přesvědčil už u filmu Zvrácený. Kde zvolil zajímavou formu vyprávění a to pozpátku. Tady si zase postupně skládáme střípky a pomalu odhalujeme minulost akterů. Je pravda, že s kamerou to Gasparovi u filmu Zvrácený moc nevyšlo, takže jsem rád, že kameru předal Benoît(ovi) Debie(mu) a ten se jí chopil dokonale. Námět a samotnej děj je jednoduchej, ale styl jakým ho Gaspar převedl na plátno z něj dělá něco výjimečného. V podstatě bych s tímhle filmem neměl žádný problémy kdyby byl aspoň o půl hodinu kratší. Postupem času začne film trošku nudit. Klidně bych film skrátil o pár sexuálních scén. Ale jinak převládá určitě spokojenost. Jěště si neodpustím pár vět z filmu, který mi uvízly v paměti. Láska je divná. Cítím se jako závislák. Jak může něco tak krásnýho způsobovat tolik bolesti ? Možná je lepší se nikdy nezamilovat...... (23.01.2016)

Ach, ta láska... Dneska někoho šukovat záběrem na bimbase s frndou je těžká věc, když jenom za jedno odpoledne v kině potkáte tolik lulínů, že jich víc nevidí ani prostěholka za tejden. Že by to někoho vyprovokovalo se mi taky nezdá, i když pár dam 50+ se během projekce zvedlo a odešlo. Ale všechny se vrátily, tak co a kam asi šly dělat? Nedávno jsme tu měli eroťárnu o úchylech s bičíkama, teď je to pro změnu eroťárna s psychoušema na drogách. Na sex podle mýho gusta si v kině budu muset asi ještě chvilku počkat. Popřemejšlím, komu říct... (12.10.2015)

Předností člověka je inteligence, řešit problémy, kdyby byl život jenom o jebání, od většiny zvířat bychom se moc nelišili. Vystává otázka, jestli je člověk schopnej projebat celej svůj život, za cenu ztráty vlastní lidskosti. Sledovat filmy Gaspara Noého je vždycky tak trochu „out of body experience“. To platilo a hlavně pořád platí především pro Enter the void. S Love v tom ovšem pokračuje a svým záběrováním pořád dokáže spolehlivě roztočit hlavu diváka a kutálet jí skrze lidské tužby a emoce až do depresí nasáklého finále. Jenomže celý je to až moc dlouhý a až příliš jednotvárný, beze snahy šokovat (leda nějaký vyjevený puberťáky), nebo uhranout. (22.12.2015)