Bratranci

Ich otcovia boli bratia, a tak Paul Thomas s Charlesom sú teda bratanci. Zatiaľ čo ten prvý vedie bohémsky spôsob existencie v Paríži, tak ten druhý, zdá sa, že je úplne iný, t. j. učenlivý typ, ktorý to chce v živote kamsi dotiahnuť ? Z vidieku prichádza do francúzskej metropoly, kde to poriadne žije, k bratancovi, čo obľubuje poriadne výstredné dianie okolo seba, s množstvom večierkov buržoáznej spoločnosti, nočné hýrenie, aké nenachádza obdoby, ale i napriek tomu sa celkom dobre adaptuje do nového prostredia, kde si dokonca ešte nájde i priateľku Florence. A dá sa povedať, že ak nechce byť „čiernou ovcou” , prispôsobuje sa náročným požiadavkám Paula Thomasa, ktorý je maximálne nevyspytateľný, nikdy neviete, čo sa mu v hlave odohráva, čo ho zrovna napadne, čo urobí pred hosťami ? Blíži sa záverečná skúška z univerzity (pre oboch), a tak našťastie včas zatiahne ručnú brzdu, čiže sa Charles začne riadne „bifliť” , aby nedajbože nevyhorel v deň D, čo by jeho mamu asi totálne položilo na lopatky, ale vidno, že Paul to má akosi celé na háku, neučí sa, skôr ho zaujíma, že byť zaujímavým u kamarátov je oveľa zaujímavejšie, ako sa na prvý pohľad môže zdať... ? Obávaný dátum už visí nekompromisne na vlásku, pretože Paula to čaká ešte o deň skôr, čo je pre Charlesa dostatočná motivácia-jednoznačne uspieť ? _ Chabrol je podľa mňa asi najlepší zo „spratkov” , a la francúzska nová vlna, keď Jean-Claude Brialy s Gérardom Blainom si tentokrát dokonca vymenili party, pretože predtým (Krásny Serge) to bolo úplne naopak, Jean-Claude bol za dobrého, ale teraz je tak hrozne nesympatický, čo len podtrhuje, že je mimoriadny herec, a to isté platí aj o jeho kolegovi Géradovi Blainovi. S blížiacim sa koncom, t. j. so samotným finále ma režisér a scenárista v jednej osobe opäť priklincoval do sedačky ! (17.12.2019)

Latentní obdiv k fašismu (či nacismu) nemohl ani jinak než tragicky skončit, navíc podán téměř formou romantické opery (využívající ale i klasické - za doprovodu Mozarta) s hudbou od Wagnera (což se samozřejmě pro obdiv k fašismu samo nabízí) z Tristana a Isoldy (stejný motiv použil Buňuel ve svém zpracovnání Na větrné hůrce). Jen mě překvapuje, že Chabrol byl napadán z nekritického postoje k zobrazovanému, nemohu si pomoci, já kritiku vnímám jako velmi silnou. (28.02.2011)

Po svém skvělém vstupu do světa filmu (u Krásného Serge jsem si odpustil komentář, abych do něj nevnášel další zbytečná slova ) by nebylo fér (i když ani ve filmu se moc fér nehraje) chtít od Chabrola, aby vzápětí natočil film stejně dobrý nebo snad ještě lepší. U Bratranců je zajímavý diskurs "ztotožnění", který sdílím spolu se Sandiegem***: "Pařížská zlatá mládež nastupující šesté dekády je téma, které jde vždy trochu mimo mě. Nedokážu se s postavami ztotožnit, připadají mi povýšenecké a vyprázdněné, jejich hodnoty jsou mi zcela cizí…" Postavy Paula a Charlese jsou příliš vyhraněné, a v tom smyslu i příliš obecné; divák je jimi sevřen z obou stran a jeho vlastní manévrovací prostor je tak příliš omezen. (26.04.2016)

Stylove cisty film, presne dle konvenci francouzske nove vlny. Pouzito je renoirovske pohyblive ranovani, kdy ram kamery nesleduje postavy, nybrz postavy sleduji ram, vchazi do nej a nejakou dobu v nem vydrzi a posleze zase odejdou. Pri rozhovorech nejsou uzity klasicke figury zaber-protizaber, dialog je sniman jako celek na jeden zaber, kdy vsichni jeho akteri jsou v ramu. Pribeh je podan velice zvlastni formou, ktera nemusi byt stravitelna pro kazdeho. Sledujeme zajimavou neprimou umeru mezi postavenim obou hlavnich hrdinu. Cim vice Charles klesa na mysli, tim vic roste naskok Paula, ktery si vsak neziskava pro ferovymi prostredky. Ke sledovani tohoto filmu je potreba recepcni aktivity divaka, bez ni tento filmovy zazitek nefunguje. (18.07.2006)

Bratranci jsou existenciální básní generačního rozkolu poválečné společnosti. Na jedné straně je svět té tradičně vnímané odpovědnosti jedince k rodinným i společenským závazkům a kultivovaná ušlechtilost udržuje kontrolu svých instinktů. Na straně druhé se odraz generační vzpoury a mravnostního rozkladu válečného utrpení promítá v rozpad morálních hodnot a s cynickým úsměvem lační po kratochvíli, velikost života vnímá a přijímá v uspokojení tělesného prožitku, a vysmívá se tak důvěřivosti vznešených ideálů. Claude Chabrol využil intimní zkušenost a narýsoval existenciální poezii rozpolceného lidského vnitřního světa, a nedává žádnou možnost vymanit se z předurčeného selhání. Hrdinou existenciální rozervanosti nitra je Charles (velmi zajímavý Gérard Blain), romantický idealista a vesnický mladík. Velkoměstský život ho nevybíravě znejistí přezíravým odmítnutím tradičních hodnot a konzumní spotřebou intimních potřeb, které ale vlastně jsou náhražkou cynicky odmítaných ideálů. Trpký pocit absolutního selhání nedokáže zabránit pádu, osud se vítězoslavně bije v hruď. Tím druhým aktérem existenciální poezie niterné rozervanosti je Paul Thomas (pozoruhodný Jean-Claude Brialy), Charlesův bratranec a lehkomyslný uchvatitel lačného ochutnávání rozkoší života. Pobavení je hlavní motivací, útěchou a generační vzpourou proti tradičním hodnotám a ustrašené malosti válečné doby. Cynismus je tím prostředkem k vymezení. Důležitou postavou filmu je Florence (velmi zajímavá Juliette Mayniel), atraktivní dívka z okruhu Paulovy cynické mládeže. Touha po změně a naplnění nitra versus cynické prostředí, které zraňuje a odráží. Z dalších rolí: Paulův kamarád a silný stoupenec bezodkladné poživačnosti lidského bytí Jean Dalbecque alias Clovis (Claude Cerval), Charlesova nejistá morální opora a osobitý knihkupec (Guy Decomble), bývalá Paulova milenka Geneviève (Geneviève Cluny), ta bezstarostně lehkomyslná Françoise (Stéphane Audran), společensky unavený italský hrabě Arcangelo Minerva (Corrado Guarducci), dobromyslná domovnice a uklízečka (Jeanne Pérez), bezstarostná Martine (Francoise Vatel), či melancholicky trudnomyslný mládenec Philippe (André Jocelyn). Bratranci jsou stylovou existenciální filmovou poezií rozervaného nitra. Cynismus je prostředkem generační revolty, odmítnutím jejich tradičních hodnot. Rozkol je zvýrazněn válečnou zkušeností a tělo je nadřazeno duši. Jedinečná , a společensky kritická, existenciální báseň! (01.08.2020)