Dheepan

Audiard je pochopitelně zručný filmař a dokazuje to na mnoha místech, ale jinak Dheepan připomíná torzo složené ze spousty naléhavých humanistických témat, které jsou jen tak načrtnuté, aniž by se s nimi soustavněji pracovalo. Film se proto zhruba v polovině rozpadá v dost podivných motivacích a emočních zvratech. Finále je sice evokací Taxikáře, ale působí spíš jako frustrovaný tamilský Rambo z předměstí Paříže. Přijde mi to jako bezradný pokus o komentář k současné geopolitice, který hraje na tu nejdostupnější strunu. Navíc se na filmu podepisuje fakt, že byl dokončován silně pod tlakem - působí to dojmem, jako by v něm určité části chyběly. Zlatá palma v konkurenci Assassina a Saulova syna z mého pohledu čistě politické rozhodnutí. [Cannes 2015] (24.05.2015)

Ok. Poďme si niečo povedať o snímku "Dheepan." Francúzi mávajú veľmi dobré filmy a bol som dosť zvedavý, čo tento film prinesie. A môžem spokojne povedať, že ma to nesklamalo. Dokonca to možno ešte miestami prekonalo moje očakávania. Sú tu veci, ktoré môžeme očakávať, že nastanú, no je tu veľa vecí, ktoré sa odhadnúť nedajú tak jednoducho. A ja som skoro vôbec nevedel kam film bude smerovať. Postavy na mňa pôsobia uveriteľne, majú skvelé momentky a celý čas som im fandil. Plus aj chcete, aby sa medzi nimi to rodinné puto skutočne prejavilo, napriek tomu, že nie sú absolútne nijako prepojení. Lenže ich život vo Francúzsku to vôbec nie je jednoduché. Najmä, keď skončia vo vojne medzi dvoma getami. A po fakte, že práve pred vojnou utekali preč to veci výrazne komplikuje. Nebyť možno posledných troch minút filmu, tak by som povedal, že je to vynikajúce absolútne do puntíku. Tie však trošku pokazia dojem. Nechcem povedať, že je to zlé, ale mohlo to skončiť trošku skôr a bolo by to ešte o niečo lepšie. Najmä po tom čo sa udeje. Ale to už by som išiel do spoilerov, takže by som to nechal tak. Atmosféra filmu je skvelá a veľmi čierna. Človek ma skutočne pocit, že sa ocitol v skutočnom gete, kde sa môže stať úplne čokoľvek. Veľmi som si film užil, hovorím čeknite si ho tiež. Stojí to za to. Hodnotenie: A (16.12.2016)

Zapletení se s čímkoliv, co se dá schovat pod slovo "mafie", je jedno z největších klišé novodobých artových filmů. Těžko říct, jestli je to od Audiarda záměrná drzost, lenost nebo selhání. Ale že právě za tohle (zručně natočený, ale scenáristicky roztříštěný, téměř ve všech svých složkách neobjevný a umělecky "standardizovaný" snímek) Audiard dostal Palmu, je věc podivuhodná. Není se co divit, že přes vysoké ocenění rychle zapadl a nijak nerozvířil vody. (07.05.2016)

Viděla jsem 100 minut kvalitního filmu, který hodí diváka do příboje emocí bez nějakých skrupulí a ani následně se s ním příliš nepáře. Audiard nabízí zcela nový pohled na téma běženci, nekouká přes růžové brýle, nekritizuje, jen nabízí lidskou studii vykořenění. Po sto minutách filmu se Audiard zblázní a předloží Hollywood, kterému chybí snad jen růžovoušká šrdíčta okolo zúčastněných. Při druhém záběru na laskání kadeří mě popadla nezřízená touha polaskat Audiardovy kučery hráběmi. A pak mi došlo, že by se mnohem více uplatnil Finish Shine. Jsem si zcela jista, že u dobrého filmu nemám potřebu myslet na cokoliv jiného, natož na leštění lebky. Ano, ten závěr je strašlivě blbý. (26.01.2023)

Zprvu se mi do francouzského filmu o uprchlících ani moc nechtělo, protože jsem se obávala nějaké přehnaně korektní, přikrášlené oficiální verze přistěhovaleckého problému, což se naštěstí nakonec nekonalo. A při přehlcenosti tématu v médiích i všude kolem jsem ráda, že se to vyhnulo i opačné kontroverzi (hlavní aktéři nejsou muslimové), politice (Dheepan je válečný uprchlík, ale jeho předešlý život bojovníka se příliš nerozpatlává), či rasové otázce ( vůdce panelákového gangu je sice běloch jak vyšitý, ale mezi jeho lidmi se nacházejí i černoši). Zůstává tak civilní, patosu zbavený příběh tří navzájem si cizích lidí, kteří se vlivem okolností musí přizpůsobit nejen, pro ně zcela neznámému prostředí (které bohužel není tak bezpečné, jak doufali), ale také navzájem sami sobě. Velkou zásluhu na kvalitě celého snímku mají především skvěle zahrané, citlivě načrtnuté charaktery, kde mě kromě Dheepana nejvíc zaujala postava jeho falešné manželky Yalini a kvůli velké fyzické podobnosti s mladým Edwardem Nortonem, také vůdce gangu. Co se týká toho konce, nechci spoilerovat, ale také mi to díky některým indiciím přišlo spíš jako utopická Dheepanova vize, než skutečný závěr, ale kdo ví. Docela bych v tomto případě ráda znala vyjádření režiséra. (01.02.2016)