Dheepan

Ok. Poďme si niečo povedať o snímku "Dheepan." Francúzi mávajú veľmi dobré filmy a bol som dosť zvedavý, čo tento film prinesie. A môžem spokojne povedať, že ma to nesklamalo. Dokonca to možno ešte miestami prekonalo moje očakávania. Sú tu veci, ktoré môžeme očakávať, že nastanú, no je tu veľa vecí, ktoré sa odhadnúť nedajú tak jednoducho. A ja som skoro vôbec nevedel kam film bude smerovať. Postavy na mňa pôsobia uveriteľne, majú skvelé momentky a celý čas som im fandil. Plus aj chcete, aby sa medzi nimi to rodinné puto skutočne prejavilo, napriek tomu, že nie sú absolútne nijako prepojení. Lenže ich život vo Francúzsku to vôbec nie je jednoduché. Najmä, keď skončia vo vojne medzi dvoma getami. A po fakte, že práve pred vojnou utekali preč to veci výrazne komplikuje. Nebyť možno posledných troch minút filmu, tak by som povedal, že je to vynikajúce absolútne do puntíku. Tie však trošku pokazia dojem. Nechcem povedať, že je to zlé, ale mohlo to skončiť trošku skôr a bolo by to ešte o niečo lepšie. Najmä po tom čo sa udeje. Ale to už by som išiel do spoilerov, takže by som to nechal tak. Atmosféra filmu je skvelá a veľmi čierna. Človek ma skutočne pocit, že sa ocitol v skutočnom gete, kde sa môže stať úplne čokoľvek. Veľmi som si film užil, hovorím čeknite si ho tiež. Stojí to za to. Hodnotenie: A (16.12.2016)

Kterak ubohý srílanský cigoš, a ani trošičku terorista, ve Francii k neštěstí přišel a svůj evropský sen nenaplnil, protože už ji před ním vybrakovala banda příživnických negrů ze Senegelu a kriminálnická islámská pakáž z bývalých afrických kolonií. Už nám v té Evropě chybí jen pár Světlých stezkařů, nějací ti Rudí Khmerové a partička Kurdských pracujících a budeme jedna velká šťastná multikulti tolerantní rodina, kde se civilizovaní táta s mámou budou nadšeně dělit o své výdobytky s parazitickou agresivní verbeží, která si ve svých zemích původu posledních pár století pečlivě budovala akorát tak středověk a náboženskou intoleranci, a když to začalo skřípat, tak hurá na sever. Film se kupodivu tentokrát nijak zvlášť nevyhraňuje ve prospěch té tolik velkorysé a pro Evropu nezbytné žabožroutské imigrační politiky a jen tak ukazuje rukou s ohlodaným kroasánem směrem k prdeli. Rukou, která bude brzo utržena, pokud nikdo nezastaví onu populistickou „humanitu“ za každou cenu a okamžitě nenastěhuje tu „zářivě altruistickou“ garnituru tak na rok na nějaké to roztomilé a kulturní předměstí, aby na vlastní hroší kůži zažila, jaké „trpící válečné uprchlíky“ nám sem do Šengenu bez jakékoliv kontroly a regulace natahala, stačilo jen zakňučet, že „já chudák!“, a hýčká je z našich daní. (15.02.2016)

Trochu překvapení, jelikož se ani tak nejedná o politizující sociální drama v kulisách na téma "stará dobrá Evropa jde do sraček", jako spíš o pravdoláskařský romanťák (i když ve stejných kulisách). Ovšem pravý záměr filmu vyjde najevo až při prosluněném růžovobrýlovém anglickém epilogu - xenofilní rejža Audiard je jen nastrčenou figurkou a celý projekt je zjevně řízený a financovaný francouzskou kryptofašistickou lobby, která se tímto způsobem snaží přesvědčit cejlonské Tamily, aby namísto do Galie táhli zneužívat sociální systém do Albionu. A to jsou přitom tihle Tamilové na rozdíl od saracénů nebo negroidů vcelku sympatická menšina, která pilně pracuje, do ničeho moc nevandruje a místo k vyšinutému Alláhovi se modlí k moudrému Ganéšovi. Největší slabina filmu je asi scénář, který mi místy přišel spíchnutý hodně horkou jehlou. Možná za to může i finální střih, nebo zmatené české titulky. A na ten rádoby akční závěr, ve kterém Dheepan řádí v sociálně vyloučeném paneláku jako černá ruka, si měli pozvat nějakého odborného poradce, působí zoufale. Jo a dost zoufalá je i postava šéfa tamních gangsterů - rachitický modrooký bělásek jménem Brahim, s xichtem podomního prodejce vysavačů, džýzys. (29.04.2020)

Zapletení se s čímkoliv, co se dá schovat pod slovo "mafie", je jedno z největších klišé novodobých artových filmů. Těžko říct, jestli je to od Audiarda záměrná drzost, lenost nebo selhání. Ale že právě za tohle (zručně natočený, ale scenáristicky roztříštěný, téměř ve všech svých složkách neobjevný a umělecky "standardizovaný" snímek) Audiard dostal Palmu, je věc podivuhodná. Není se co divit, že přes vysoké ocenění rychle zapadl a nijak nerozvířil vody. (07.05.2016)

Audiard je pochopitelně zručný filmař a dokazuje to na mnoha místech, ale jinak Dheepan připomíná torzo složené ze spousty naléhavých humanistických témat, které jsou jen tak načrtnuté, aniž by se s nimi soustavněji pracovalo. Film se proto zhruba v polovině rozpadá v dost podivných motivacích a emočních zvratech. Finále je sice evokací Taxikáře, ale působí spíš jako frustrovaný tamilský Rambo z předměstí Paříže. Přijde mi to jako bezradný pokus o komentář k současné geopolitice, který hraje na tu nejdostupnější strunu. Navíc se na filmu podepisuje fakt, že byl dokončován silně pod tlakem - působí to dojmem, jako by v něm určité části chyběly. Zlatá palma v konkurenci Assassina a Saulova syna z mého pohledu čistě politické rozhodnutí. [Cannes 2015] (24.05.2015)