Četa 317

Je to skutečně velká škoda, že tento film uniká pozornosti vydavatelů DVD s válečnou tématikou. Zřejmě se právem domnívají, že by všechny ostatní filmy zastínil. Schoendoerffer nechal herce žít měsíc v polních stanech, vojáky vlastně nehráli, oni jimi v tu dobu byli. Četa 317 je velice působivý film, syrový, místy surový, bez přetvářky, až se chvílemi zdá, že se tvůrci skutečně vrátili do doby, kdy pracovali jako frontový filmový štáb. (15.10.2011)

Na snímku "Četa 317" je nejlepší skutečnost, že je natočen v podstatě jako pseudodokument. Tahle skutečnost mu dává nepříjemnou živost a syrovost, která se projevuje v tom, že máte opravdu pocit, že nic není nahrané. Jsou zde scény, které vás dovedou vtáhnout, a vy se bojíte, že byste taky mohli chytnout kulku. (05.03.2017)

Četa vojáků se po prohře Francouzů u Dien Bien Phu ocitá na ústupu v prostředí nehostinné džungle v pohraničí Vietnamu, Kambodže a Laosu, zatímco jim vietnamské jednotky začínají nebezpečně šlapat na paty. Výborně napsané a velmi nepříjemné válečné drama podtrhující francouzské trauma z Indočínské války s klasickým soubojem ideí mladého naivního vojáka (Perrin) a zkušeného cynického veterána v podání vždy skvělého Bruna Cremera. (04.02.2024)

Květen roku 1954. Francouzi bojují v Indočíně o svůj ztracený předválečný vliv ve válce, která později vstoupí do dějin pod názvem ,,první vietnamská válka.'' Fracouští vojáci se bijí udatně, ale v té době samozřejmě nevědí, že je to válka ztracená. Ti co jí přežijí a věnují se dál svému válečnickému řemeslu si pak stejně smutné poznání zopakují v Alžíru... Poválečný antikolonialismus zkrátka nešlo zastavit a hodně zemí začalo toužit po svém vlstním uspořádání a svobodě... Jestli tomu tak bylo dobře můžeme se dneska jen dohadovat... Četa 317 ustupuje deštným pralesem směrem k jedné z opevněných základen poblíž hlavní základny v Dien Bien Phu. Cestou absolvují izolované lokální přestřelky s nepřátelskými zásobovacími transporty nebo hlídkami vietminu. Skupině velí mladý důstojník. Je schopný, ale v zemi je jen 18 dní. Pod palcem má velmi schopného bojovníka, který coby odvedený Alsasan za války bojoval ve wermachtu a prošel celé Rusko. Zde ve Vietnamu se mu líbí a je tu už dlouho. Chtěl by tu po válce zůstat. Líbí se mu místní dívky, příroda, Francie je jej už neláká. Tohoto veterána zahrál Bruno Cremer s takovou grácií, že bych mu snad věřil, že v Indočíně bojoval. Oproti veliteli má krapet rozdílnější názory jak se chovat v obsazených vesnicích či jak zacházet s raněnými. Je to dáno jeho zkušenostmi. Zatímco velitel Jasques Perrin zraněné vleče celou cestu sebou, byť mají jen malou šanci na přežití, veterán mu radí je nechat na místě, protože zdržují a ohrožují zbytek jednotky... Sledujeme tak velmi náročný postup džunglí a neustálou snahu se spojit vysílačkou s jednou z blízkých základen... Z rádia však přicházejí čím dal horší zprávy přičemž ta nejhorší je, že Dien Bien Phu i přes nesmírně statečný boj výsadkářů a legionářů padl..... Strašně jsem litoval, že film není v barvě. Už kvůli té přírodě, řeky, vodopády džungle, hory... Ale ta nebarevnost mu zase dodala skvělé aroma skoro až dokumentárního snímku z té doby.... Z války v Indočíně jsem zatím neviděl lepší věc! Dávám 4 doušky tříhvězdičkového koňaku z lékárničky! * * * * (25.10.2014)

Válečné drama jako řemen, ten rozdíl mezi zkušeným vojákem a mladinkou zelenou gumou byl fantasticky zahraný a dokonale dokumentuje či vyobrazuje hrůzu, kterou ti kluci museli projít.. Bruno Cremer ohromně charismatický, věřila jsem mu každé slovo, Jacques Perrin bez milosti na pěst, ovšem dal to bezchybně.. Tíživý a smutný film.. (04.11.2020)