Četa 317

Na spracovaní filmu i jeho príbehu je poznať reportérska minulosť režiséra, jeho dokumentaristická forma ustupujúcej čaty je natočená realisticky a pôsobivo. Čím však trpí je samotný príbeh, ktorý je v podstate nenápaditý. Všetko zachraňujú postavy mladého veliteľa čaty Torrensa ( Jacques Perrin ) a hlavne drsného žoldniera Willsdorfa( Bruno Cremer ). (15.01.2012)

Na snímku "Četa 317" je nejlepší skutečnost, že je natočen v podstatě jako pseudodokument. Tahle skutečnost mu dává nepříjemnou živost a syrovost, která se projevuje v tom, že máte opravdu pocit, že nic není nahrané. Jsou zde scény, které vás dovedou vtáhnout, a vy se bojíte, že byste taky mohli chytnout kulku. (05.03.2017)

Je to skutečně velká škoda, že tento film uniká pozornosti vydavatelů DVD s válečnou tématikou. Zřejmě se právem domnívají, že by všechny ostatní filmy zastínil. Schoendoerffer nechal herce žít měsíc v polních stanech, vojáky vlastně nehráli, oni jimi v tu dobu byli. Četa 317 je velice působivý film, syrový, místy surový, bez přetvářky, až se chvílemi zdá, že se tvůrci skutečně vrátili do doby, kdy pracovali jako frontový filmový štáb. (15.10.2011)

Myslím, že největším přínosem filmu bylo to, že jsem si vážně uvědomil rozdíly mezi "francouzskou" a "americkou" Indočínou. A současně také jak nepřenositelné informace/zkušenosti mají obě. Snad už také lépe chápu postoje veteránů obou válek / kampaní, kteří se cítí ze své vlastní země vykořeněni. Přestože něco podobného známe i z Remarqueova "Im Westen nichts neues", zde jsme ale byli pořád v Evropě, tady jsme "dosud nevíme kde". Neméně významnou dějovou linkou je vztah mladého Torrense a válkou protřelého Willsdorfa... "Out, damned spot! Out, I say!—One, two. Why, then, ’tis time to do ’t. Hell is murky!", dí na to Lady Macbeth (Shakespeare, Macbeth, akt 5, scéna 1) (18.04.2019)

Válečné drama jako řemen, ten rozdíl mezi zkušeným vojákem a mladinkou zelenou gumou byl fantasticky zahraný a dokonale dokumentuje či vyobrazuje hrůzu, kterou ti kluci museli projít.. Bruno Cremer ohromně charismatický, věřila jsem mu každé slovo, Jacques Perrin bez milosti na pěst, ovšem dal to bezchybně.. Tíživý a smutný film.. (04.11.2020)