Náhoda

Woody Allen povedal ("skorocitát"): "Je príšerné vedieť koľko vecí v našom živote jednoducho nemáme pod kontrolou". Náhoda- pre mňa vo veľkej miere fenomén ktorý determinuje naše životy, voluntaristi "to" volajú osud, whatever- je to o tom istom! Už len tá odvaha a tvrdohlavosť, natočiť v roku 81 tak otvorene kritický film voči systému je pozoruhodná. K tomu je Kieslowski macher, ktorý pobral toľko filmovej empatie a inteligencie ako minimálne 10 "obyčajných" režisérov dokopy. Náhoda je skvelou psychologickou sondou, ktorá sa odohráva v nešťastnom období zvráteného socializmu (ale mohlo sa to odohrávať hocikedy a hocikde, tá základná myšlienka je aplikovateľná na všetko!). VŠETKO v tomto filme je vynikajúce, (bol) som nadšený a záverom úplne konsternovaný! Že by naj film od Kieslowskeho?:) (10.09.2007)

Trojice příběhů, které se přes nádraží dostanou či nedostanou do letadla mířícího směr Paříž. Každý představuje s patřičným despektem jednu odlišnou formu vztahu k systému. A jakkoliv mám art a polskou kinematografii ráda, Kieslowský mě v tomto případě nedonutil přemýšlet (o něčem novém). (22.02.2009)

Za Lindův běh, dlaň od tiskařské černi, "pivo proše", úžasnou kameru mě dosud neznámého Pakulského a mistrovsky vypiplanou cestu k poslednímu dílku ve skládačce, který mě nakonec přinutil dát nejvyšší hodnocení. A ta brutálně ostrá kritická reflexe žité společenské skutečnosti v roce 1981! Poláci byli v tomhle vždycky trochu jinde. (23.12.2014)

Jestli v reálné skutečnosti opravu existuje jakási smyčka ubíhající na různé strany, tak mě Kieslowski zděsil, že můžu ztratit víc než pouhý jeden vlak. Nosná myšlenka Náhody je neuvěřitelně mocná a působivá a společně s přiměřeně politickým a morálním apelem má ohromnou sílu ve výpovědi. Titulní hrdina má možnost volby omezenou, ale i pokud volí, dostihne ho další náhoda. Krzysztof Kieslowski pouze lacině nezneužíval perfektní látku a skrz tři diametrálně odlišné roviny opět ukázal, že je talentovaný tvůrce i krutý stratég. S pomocí působivé hudební znělky vytváří velkolepý dojem v cyklické situaci, a přesto, že přibližuje Polskou realitu politické totality, nedovoluje zahraničnímu divákovi, aby se nudil. Za takový výkon si zaslouží obdiv. (12.04.2009)

For Me 87% (30.11.2010)

O panu Kieslowském jsem doteď nikdy neslyšel a proto jsem s tímhle filmem vstupoval do neznámých vod a tudíž poměrně opatrně. Postupně to ale získalo takové rozměry, že jsem koukal jako...koukal jsem. Mladý Bogusz Linda ukazuje že je výborný herec. A první povídka byla nejlepší. Moc si to už nepamatuju, přecijen těch filmů po tom bylo ještě dost, ale bylo to hodně povedené. A vůbec se mi celkově líbila práce režiséra, určitě se chci podívat na další filmy tohohle pána. (viděno na Letní filmové škole 2011) (30.07.2011)

CITÁT - Neodjíždím tak daleko, jak jsem si myslel. Jenom do Dánska. Napíšu ti.......... CITÁT - Lidé někdy neutíkají. Protože nechtějí........... (08.05.2012)

Witek, student medicíny, nejistý sám sebou ve všech ohledech, rozpačitý z otcových posledních slov "nic nemusíš", získal veškerou mou pozornost od prvních vteřin. Osudový okamžik - doběhnout vlak a naskočit za jízdy - nabízí tři různé životní příběhy, rozdílné postoje, názory, víru i budoucnost a skládá tak dokonalou mozaiku bývalého režimu... Bogusław Linda to popotáhl do plných. Poklona. (07.08.2018)

Vážím si tvorby Krzysztofa Kieslowského, ale filmy jeho ,,polského období" moc nemusím. Náhoda má hezká místa, už vůbec ten nápad ukázat na jednom člověku tři možnosti (pře)žití v nedemokratickém režimu, je zajímavý. Navíc na výkon Lindy se dobře kouká, hudba se dobře poslouchá... Výsledek je ale proti očekávání dlouhý a nějak chudokrevný, nedotažený. Z tak dobrého nápadu se dalo vytřískat víc. (06.08.2011)

Tři různé osudy mladého Witka, v závislosti na tom, jestli stihne vlak. V první povídce ho stihne, ve druhé ne a ve třetí také ne. Pokaždé ho ale čeká jiná situace na nádraží. Situace v 70. letech byla v Polsku podobná jako u nás, také fungoval disent, lidé se scházeli po bytech, nechali se tajně křtít, všude působili spolehliví domovní "důvěrníci" a podobní udavači. V Polsku se navíc hodně stávkovalo a odpor byl mnohem silnější. U nás nešlo jen tak odmítnout vstup do KSČ, když měl člověk v kapse titul na medicíně. Tedy aspoň ne v 70. letech, později už to bylo volnější. Witka nakonec čeká vždy diametrálně odlišný osud, ačkoli rozdíl na začátku byl jen v tom, zda stihne vlak nebo mu ujede. (11.06.2020)

Po letech viděno (asi potřetí či co - vždycky zapomenu peripetie). Film je spíš na 4 hvězdy, ale je to mé dospívání a vždy jsem pro něj planul. Co z něj není živé je samozřejmě pathos, ale i ta zvláštní filmovost, která u Kieslowského přečněla i do devadesátek - a je to i ta filmovost, která nás k němu, pankáče předposrané - táhla si zaplakat. Když z ní pominu děsný filmový závěr tohoto (který ale tehdy rezonoval v mé citlivé adolescentní duši a nezapomněl jsem na něj - sladká bezvýchodnost, že?) je to, že umělci jsou umělečtí, fízlové fízláčtí, mladí muži nadšení atd. Co z toho naopak živé zůstalo je obrovská pochybnost o tom, co stojí za to - zejména u první varianty příběhu. A pak ještě herectví všech zúčastněných - to je neskutečné! (12.10.2021)

Tato velmi komplexní analýza generačních vyhlídek jasně dokazuje, jak Poláci dokázali využít svoji kinematografii k morálně-reflektivním účelům a v jakém bahně se ve stejné době utápěla naše filmová tvorba. Dynamika, otevřenost, autenticita, existencialismus, metafyzický rozměr, perfektně zvládnutá filmová řeč i nevulgární erotičnost - všechno, co našemu filmu v době normalizace scházelo je zde namícháno v obdivuhodném poměru. (13.04.2011)

Ani zďaleka nie apolitické, niečo takéto si mohol dovoliť natočiť v bývalom postsovietskom bloku len málokto. Kieślowského Náhoda je vycibrený snímok s výrazným časovým rozhraním, ktorého symbolizuje 3x odchádzajúci ten istý vlak do Varšavy a mladého Witeka tak dovedie do troch životných situácií, v ktorých poznáva nástrahy život v spoločnosti, ktorá ju tak tvorí a vypĺňa. Výborne mu k tomu dopomohli herci, ktorí váhajú, používajú vo svojich prejavoch mimoriadne civilné pohyby, reč tela i melódiu hlasu. Tak ako neurčito film končí je len výsledkom stavu a jeho neschopnosťou nájsť vnútornú silu v poľskom národe čeliť hrozbám, ktoré majú silnejšie páky. (23.05.2016)

Autenticita a naděje. 1)  Děj se odehrává v roce 1977. Film vznikl o čtyři roky později a dokumentuje tím, jaká atmosféra v Polsku vládla navzdory výjimečnému stavu. Je ovšem třeba dodat, že ho do kin pustili až v roce 1987._____ 2)  Nejvíce mě zaujal přitažlivý, herecky výborný, 29letý Bogusław Linda (Witek, hlavní role)._____ 3)  Autenticita ze snímku prýští jako lži z našeho bývalého premiéra, tak nějak samovolně, jestli mi rozumíte._____ 4)  Pěkný koment: F.W.Colqhoun*****. (11.02.2023)

Nesmírně vděčný motiv náhody (coby, kdyby) je využit k vykreslení atmosféry Polska konce 70.let. Způsob, jakým režisér vypráví, je jako vždy podmanivý a závěrečné sekundy mě opravdu zaskočily. Film také nabídl první velkou roli jednomu z nejlepších polských herců - Boguslawu Lindovi, který na sebe právem strhává veškerou pozornost. Kieslowski to tentokrát poněkud přestřelil se stopáží, což je patrné především v první třetině filmu. Cesta na tvůrčí vrchol bude režisérovi ještě nějaký ten rok trvat, Náhoda je nicméně její neodmyslitelnou součástí (stavebním kamenem, chcete-li). 8/10 (29.08.2009)

Kinematografii 70. a 80.let minulého století můžeme Polákům jen závidět. Zatímco tady panovala těžká nehybnost a (snad kromě V.Chytilové) tvůrci druhého a třetího řádu, u našich severních sousedů se v souvislosti se společenskou situací točily závažné, myšlenkově bohaté filmy. V Kieslowského Náhodě je zdrcující poznání, že i když člověk zůstává slušným (ať už jako naivní člen vládnoucího aparátu, opozičních struktur nebo zcela neangažovaný), utéct není kam. Připočtěte ten Kilarův hudební motiv, když B. Linda třikrát vbíhá na nádraží, a je to jasně za pět. (13.04.2009)

ocenenia : MFF Cannes 1987 - uvedené v sekcii "Un certain regard" (20.02.2013)

Tak zprvu musím říct, že mě překvapilo, že každý příběh trvá úplně jinak dlouho, ten první má 50 minut a ten poslední zhruba 20. Na škodu to ale není. Tenhle film je skvěle natočený a nejednou jsem si vzpomněl na Bergmana. Každá ze tří možností (ne)stihnutí vlaku je rozdílná a zajímavá a mě osobně se tohle téma dost líbí. Zase na druhou stranu, místy se to celkem zbytečně táhne a nudí to, takže dávám jenom 4*. (24.11.2018)

Náhodu lze ve zkratce uchopit stěží. Snímek variuje život mladého Witeka v podání Bogusława Lindy. Tři příběhy vycházející z Witekova života, vždy začínají na nádraží a odvíjejí se od toho, zda hrdina stihne či nestihne vlak. Ukazují tak, že jeden okamžik v životě člověka může celý život naprosto otočit. Kieslowskimu se podařilo zachytit dobu, ve které snímek vznikal. Jakousi nehostinnost a chlad, kterého se člověk nezbaví, ať dělá, co dělá. Snímek je jistě poněkud provokativní, protože Witek zde v každé ze svých rolí získává jiná ideová východiska. Shodný je jen fakt, že jako osobnost se chová čestně a poctivě, až to někdy hraničí s hloupostí. Jako poctivý komunista, jako stejně poctivý disident i jako člověk politiku i náboženství naprosto odvrhující však štěstí nenajde a když, náhoda mu je zhatí. Kontroverznost snímku snad potvrzuje i fakt, že nebyl přijat ani disidenty, ani oficiální mocí. (11.08.2011)

Troufám si tvrdit, že film je téměř povinný pro vysokoškolské studenty, i když je dobově trochu zatížený, ono "nic nemusíš" je platné kdykoliv a kdekoliv... Krom toho se divákovi dostane slušná porce režisérovy typické filosofie (ještě že nedává řešení, a jen nabízí, je na každém jak si vše přebere), výborný výkon Boguslawa Lindy, vědomí, že bez tohoto filmu by neměla třeba taková Lola běží o život z čeho těžit, a konce, po kterém mu po zádech přejede snad celé grónsko... Jen škoda, že v druhépolovině trochu dochází dech afilm ztrácí tempo, které sice opět nabere, ale snad proto, že jsem od Kieslowskiho čekal jeho naprostou suverenitu (viz. Dekalog) dávám čtyři i za dílo, za které bych bych jiným režisérům dal klíďo i pět... (30.10.2007)