Przypadek
Náhoda
Blind Chance
Blind Chance
Režie:
Krzysztof KieślowskiScénář:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Krzysztof PakulskiHudba:
Wojciech KilarHrají:
Bogusław Linda, Tadeusz Łomnicki, Zbigniew Zapasiewicz, Boguslawa Pawelec, Marzena Trybała, Jacek Borkowski, Jacek Sas-Uhrynowski, Jerzy Stuhr (více)Obsahy(1)
Obraz generace, která vstoupila do života v mrazivých sedmdesátých letech. Stále ostré Kino morálního neklidu... Tři příběhy s jedním hrdinou představují různé alternativy životního ukotvení mladého studenta medicíny Witeka. Každá z nich se odvíjí od náhody, zda se Witekovi, odjíždějícímu na pohřeb otce, podaří dostihnout ujíždějící vlak. V první povídce se stane aktivním komunistou, v druhé členem disentu a ve třetí si jako lékař plní lidské závazky umrtvený v občanské lhostejnosti. Tři alternativy existenciálního dramatu odhalující bolestnou nemožnost morální volby v nemorální společnosti nabízejí sugestivní obraz života socialistického Polska v letech 1978–81. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Vyborny Kieslowskeho film zahravajuci sa s vyznamom jedneho zmeskania vlaku v obdobi strachu za socializmu v Polsku. Skoda trosku nevydareneho prostredneho pribehu, inak by som nevahal dat plny pocet. Takto je to "len" velmi slusnych 4,5/5* ()
Presne filmy tohoto typu se mi hodne libi. Clovek si muze vybrat pribeh, ktery se mu nejvice libi a dej se prekryva, doplnuje. Kdyz jsem si cetl o cem tento film bude, nemohl jsem se dockat, az jej uvidim. To, ze to Kieslowski s kamerou umel je nepochybny fakt, jeho scenare jsou taky velice kvalitni a zajimave, umel vybrat do filmu i skvelou hudbu a dle me jsou ve filmu nejlepsi dialogy. I pres ta vsechna pozitiva, nemohu dat plny pocet hvezd, az moc se film tahne a chvilkama jsem se dost nudil. ()
Dobře a pravdivě propracovaný příběh mladého člověka, který se ocitá v klíčovém bodě svého života, v bodě, kdy po smrti otce za sebe přejímá zodpovědnost. V první alternativě se jeho mladická naivita střetne s komunistickým předákem, který ve své duši žádné morální dilema neprožívá - je totiž přesvědčen neochvějně o své pravdě a z jeho hlediska MUSÍ jednat tímto způsobem. Ve druhé se Witek stává odpovědným za své činy a jeho víra v Boha (přinášející jedinou nutnost v jeho životě) mu pomůže překonávat životní pády a najít lásku. Ve třetí zakládá rodinu, je dobrým lékařem, dobrým manželem, dobrým otcem, ale něco mu chybí, což pochopí při pohledu na amatérské žongléry. ()
(LFŠ 2011) Alternativní životní dráhy vycházející z jednoho osudového bodu jsou velmi oblíbeným a působivým způsobem vyprávění, viz Sliding Doors nebo Lola rennt .. ale právě Kieslowski jej dokázal využít mnohem nápaditěji coby výstižnou sondu do režimem zmítané společnosti, a to hned ze tří různě zainteresovaných pohledů hlavního hrdiny, a navíc si významně pohrál s věčným tématem vlivu okolí na vývoj charakteru. To vše namíchal až překvapivě zábavně .. samozřejmě v rámci možností .. na technem poháněnou Lolu v tomhle směru rozhodně nemá. ()
„Nemám rád ty, co si myslí, že všechno vyřeší jedna rána do týla. Nesnáším pocit bezmoci, když štvané zvíře hledí do hlavně pušky. Nesnáším nešťastné souhry náhod, co se objeví, když přijdeš do cíle. Nesnáším neznámé důvody, nesnáším nenahraditelné ztráty. Nesnáším počítání nesplněných přání, než mi poslední z nich zdvořile splní kat. Nesnáším sám sebe, když jsem zbabělý, když hledám vysvětlení pro své špatnosti. Když se směju na ty, kterým sloužím, i když je z celé duše nenávidím.” - Myslím, že není třeba nic dalšího dodávat, jelikož ideu Kieślowského snímku Náhoda bych zcela jistě nedokázala lépe vystihnout. Dovolím si jen jednu malou poznámku ke scénáři. To svým způsobem šokující dějové propojení začátku a konce filmu prostě nemá chybu. (80%) ()
Nápad s tromi rôznymi scenármi vývoja života po jednej (vcelku drobnej) náhody je zaujímavý. Veď kto z nás si nepomyslel, ako by sa mohol vyvíjať jeho život, ak by urobil v danej chvíli niečo iné, inak sa rozhodol a pod? Len škoda, že film je čisto upätý v politicko-spoločenskom rámci, z ktorého príliš nevysúva päty. Na jednej strane zrkadlo vtedajšej poľskej spoločnosti, ktorá povie viac poľským, než cudzokrajným divákom, na druhej strane vágne spracovanie témy, ktoré si pýta svoju daň aj vo svoje dĺžke. Hlavne prvá polovica je zbytočne zdĺhavá a potrebovala prestrihať. Druhou škvrnou je viackrát divné chovanie postáv, hlavne tej hlavnej, ktorá je napr. ticho, keď by sa mala ozvať a hájiť svoj postoj, svoju pravdu, inokedy zbytočne aktivistickej. Zvláštne je, že v každom scenári si našiel inú partnerku. Herec v ústrednej postave fajn, jeho herecké partnerky už menej. ()
Stále se opakující moment, kdy Witek chce dostihnout odjíždějící vlak, jeden moment, jedna minuta, rozhodne, jakým směrem se bude jeho budoucí život odvíjet. Konec, ač tragický, mne stejnak nezměnil v názoru na to, že si cestu životem vybral dobře. Sic krátkou, ale šťastnou. ()
Ju... ()
Šílená nuda trvající dvě hodiny, který nepomůže ani to, že je rozdělená na tři dějství, zde alternativní životy aktivního komunisty, disidenta a lékaře a všechno úplně k prdu. Extrémně nudný a táhlý dialogy, zbytečný a trapný šoustání, fádní postavy. Zatim všechny filmy Kieślowskiho, který jsem viděl byly v pohodě, Krátký filmy, Amatér, ale jakmile se někde zamíchá politika, schůze, zasedačky a podobný záživný věci, bejvá to většinou voser, Linda tam žvatlá nějaký kecy jeho děvkám, soudruhům, či odbojářům a hovno z toho. Největší zábava byla když hlavní postava opakovaně dobíhá vlak a nádražní houmles si kupuje pivo, ale jinak se jedná o shit. 0% ()
Na kolejích čeká tě... pokaždé jiný nástup do kupé, na cestu, na níž dohání, nedohání. Pohání, pohaní. Poutníkova "nahota," pouta zapáleně spáleného světa. ()
"Nic nemusíš..." Jen jedno člověk musí a to zemřít, vše ostatní může být v životě hodně variabilní. Tohle polské existenciální drama nabízí tři možná východiska a tři možné "konce" životního příběhu mladého studenta medicíny Witeka v kulisách komunistického Polska. Stihnout či nestihnout vlak tu přitom vlastně zas tak velkou roli nehraje. Osud si totiž vždy člověka nějak "najde". Z těch alternativ se mi asi nejméně líbila ta první (nejrozvláčnější a tak trošku nejbizarnější - viz "mise" Witeka v protialkoholní léčebně). Ta třetí pak byla asi nejsilnější, protože názorně ukazuje, že mít po většinu života štěstí nemusí nakonec být člověku k ničemu, když v tom rozhodujícím okamžiku je v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. V druhém příběhu zas bylo zajímavé to Witekovo potýkání se s vírou, jen mi moc nesedl ten závěr. ()
Další z podivností Kieslowského. Boguslaw Linda si tu skutečně zahrál. Závěr docela šokující, chvílemi těžký film. ()
Ukázka postmoderního zpracování a využití možností námětu, tématu a motivů. ()
Jak málo stačí k tomu, aby se člověku změnil celý život. Být komunistou, disidentem, nebo absolutně netečným k systému? Jakmile se nastarují kola osudu, těžko je někdo nebo něco zastaví. ()
Tenhle starší Kieslowského film jsem bohužel viděl až teď, o to to bylo příjemnější překvapení. Jeho "magická trojka" zatím nebyla v názvu, ale důmyslně skryta ve variantách příběhu hlavního hrdiny. Jednotlivé varianty příběhu (jedna lepší než druhá) byly velice originálním způsobem sestaveny a ta "náhoda" tam hrála podstatnou roli. Nakonec obdobné je to většinou i v životě. Film jsme tehdy z pochopitelných důvodů nemohli vidět u nás, oni vlastně i Poláci film viděli dost dlouho po jeho dokončení. "Černobrýláč" v hlavním velení a jeho nejvěrnější byli za původního režimu samozřejmě proti. Vzpomínám si, že v sedmdesátých letech se dalo vidět v Polsku spousta zajímavých filmů, o kterých se nám ani nesnilo. Po roce 1981 už bohužel neplatilo ani to. Boguslaw Linda v hlavní roli (ale nejenom on) byl samozřejmě vynikající, takže film byl i díky originálnímu scénáři i režisérském rukopisu nezapomenutelným zážitkem. Po devadesátém roce vznikly rovněž velice zajímavé tři "barevné" trilogie, ale ty už jsme u nás mohli vidět brzy po jejich vzniku. Přiznám se ale, že z Kieslowského filmů (a viděl jsem jich docela dost) mne nejvíce zasáhla právě Náhoda. Že by náhoda ? :-) ()
Výborný scenár dal Kieslowskému skvelú možnosť poukázať na vybrané obdobie, kedy sa v Poľsku ľudia asi fakt nemali najlepšie a bolo jedno, či bol človek v strane, disente, alebo mu tieto možnosti boli ľahostajné a staral sa iba o seba a o svoju prácu... Vo filme sa všetky možnosti končia na letisku, ale až na konci sa dozvieme, aký má náhoda vlastne vplyv na náš život. ()
Fatalistický drama o tom, jakou roli hraje v běhu člověka životem náhoda. Celé to pak nestojí na vlastních schopnostech a plánech, ale spíš na nějaké maličkosti jenž vám zajistí šťastný či nešťastný osud. Witek, student medicíny, utíká na vlak a to jestli jej stihne či nikoli určí jeho další směřování. Podle toho se rozhoduje, jestli bude aktivní v politice, bojovat proti režimu nebo jen tak nezůčastněně proplouvat. Celý film na mě působil jako zjevení. I když tomu moc nevěřím, té náhodě, fakt to na mě zanechalo silný dojem. Problémem kohokoli ohlížejícího se nazpět, je nemožnost vrátit se v čase. Je nucen přijmout odpovědnost za svoje jednání a rozhodnutí. Nikde není napsát návod jak žít, ten získáte jen díky lidem, s kterými se setkáte a dovolíte ji přiblížit se... ()
Ťažké časy poľskej normalizácie sa dali v Poľsku ukázať aspoň čiastočne už na začiatku osemdesiatych rokov, to je pre mňa prekvapenie. Môže byť celý osud človeka založený na náhode a vyvinúť sa takto diametralne odlišnou cestou? Witek beží o život za vlakom a v piatich sekundách sa môže rozhodnúť o jeho živote. Buď zle alebo ešte horšie. Nezdieľam takýto autorov fatalizmus, ale očakával som na konci takúto zradu na divákovi. Tri varianty života sú zaujímavý nápad, ale to spracovanie ma unavovalo, to množstvo odbočiek a zbytočných dialógov, hlavne v prvej časti byť nemuselo. ()
Parafráze výroku Chrise Rocka by mohla znít "Coincidence always wins." Výborný film o polské variantě a šedé realitě komunismu. ()
Podobně jako v Osudovém dotyku a jemu podobných mění jedna náhoda všechny věci následující. Ale zasazením do Polska osmdesátých let dostává všechno větší, depresivnější rozměr. ()