Interiéry

Tenhle Allen mi visel v seznamu snad rok! Několikrát rozkoukán, několikrát uspán. Proč měl velký mistr potřebu natočit tuhle zoufale nudnou sondu do života několika hnusných intelektuálů, to nepochopím. Hvězdička je za záběr na pláži, kdy kamera jede za plotem zpola zavátým pískem. Kamera je fajn, ale jinak jsem se tím protrápil víc než u Alice a Jiné ženy. Ten začátek je vražedně n.u.d.n.ý. a rodinka paní Eve (včetně všech partnerů) hnusná, obzvláště pohled na Mary Beth Hurt v brýlích bych rád brzy zapomněl. (26.04.2015)

Allenova zjevná pocta Ingmaru Bergmanovi vázne kdesi v půli cesty. Zatímco povahokresbám, které snímek tká v složité pletivo vztahů, nelze upřít věrohodnost, a ani evokace severského chladu purismem amerických salonů není neúspěšná, interakce mezi postavami odhalují, že obyvatelé těchto příbytků jsou spíše než lidmi pouhými dalšími dekoracemi svých ulit. Nereagují na sebe jinak než navykle, v limitech svých anamnéz, neproměňují se a jen se utvrzují ve svých známých odrazech. Také postavě, která je v ohnisku všeho dění, není věnován dostatečný prostor. Divák ji poznává právě jen v závěru její cesty, zatímco vše ostatní její minulostí ovlivněné, postihuje jen fragmentárně, prostřednictvím zaujatých hledisek ostatních. Celý příběh rodiny tak poznává jen zdánlivě a důvěřuje-li některému přesvědčivě znějícímu hlasu, křivdí tomu, který právě mlčí. (10.12.2023)

První Allenův nekomediální film dopadl překvapivě dobře a zkušenost, kterou zde udělal, začal využívat i ve svých dalších projektech - ty pak byly většinou kombinací obou nyní již vyzkoušených poloh, tedy jak komediální, tak psychologicko-dramatické (ostatně tonto model Mistr částečně použil už ve svém předchozím filmu Annie Hallová). Interiéry - velmi komorní a subtilní snímek - jsou příjemným zpestřením v dosud poměrně monotématické Woodyho tvorbě. (11.08.2005)

Jsem spokojenější, když mě Woody Allen baví. Ne, neříkám, že každý jeho film musí být řachanda fórů od začátku do konce, ale aspoň náznak humoru se dá snad propašovat do čehokoliv... Tedy zřejmě kromě Interiérů. Ne snad že by mě nějak nebývale nudily, to ne, ale na můj vkus to je příliš chladný film, na který jsem nejspíš neměl to pravé rozpoložení. Chápu, že si režisér a scenárista v jednom třeba chtěl od komedií oddychnout a zkusit pro změnu něco vážného, ale natočil tak film, na který se momentálně nechci dívat znovu, a to je tedy poprvé. (29.03.2014)

Woodyho pomníček pro Ingmara - pitva vztahů, které hnijou a kvasí v prostředí škrobených rozhovorů o moderním divadle, interiérovém designu a frustracích nedoceněných literátů. Nejen zhrzená matička je psychicky labilní, prakticky všechny postavy jsou více či méně pokřivené, takže je jen otázka času, kdy se ta vší silou udržovaná konstrukce zhroutí. Takhle nějak si představuju peklo. Allen sice na Bergmana nemá, místy to trochu smrdí levnou pózou, ale přesto - takhle hutnou atmosféru bych od něj nečekal. Škoda, že v poslední době rezignoval na experimenty a vážnější témata a točí jen nedbale zábavné taškařice. (23.09.2012)