Velké trápení

Tak to dopadá, když si rodiče skrze děti vyřizují mezi sebou účty. Jana je bez matky a bez sestry, ale s otcem, který na ni nemá čas. Jana tak skončí v dětském domově, smířit se s takovým osudem ale nechce. Smutný film o smutných věcech. Někteří rodiče si možná ani neuvědomují, jak dokáží psychicky ubližovat vlastním dětem. (23.12.2009)

Souhlasím s první větou oficiálního obsahu - jak ale musel tedy vypadat zbytek tehdejší produkce... . Film stojí na roztomilé Maškové, která na svých třináct let hraje slušně. Po režijní stránce je to ale takové nějaké upocené - dlouhé jízdy běžících punčocháčů, každý druhý záběr začíná mrtvolkou, no a ten otevřeně otevřený konec s otazníkem přes celé plátno - to už je vyložená úchylárna. (23.12.2009)

Vynikající Renata Mašková a její smíření se s nelehkým osudem, který je ovšem v místě kde se nachází stále jen individuální. Každý z těch dětiček má svůj osud, většinou smutný. Ovšem, i přes to se dokáží se svým trápením poprat. Měnící se hierarchie domova a předčasné dospívání u těch, kteří by si měli ještě dlouho hrát. Rodičovská netečnost je základem pro Janino chování. Dokáže oplácet i pomáhat. I dvě chvílemi až tajemně vyhlížející soudružky vychovatelky se dokáží usmát a leccos odpustit. A když už není kam jít, je tu jedna starší, hodná kuchařka. Nic ovšem nenahradí rodinu, na kterou ti všichni zlobiví i čestní pionýři čekají. Za branou a alejí. Jemná a kvalitní režie, velmi slušná hudba a celkově silný, vypovídající film o dětské duši, ve které toho zůstává mnohem víc, než si občas dokážeme připustit. (07.09.2013)

Ta dlouhá cesta na začátku by se klidně mohla brát jako symbol. Bylo tady toho ale mnohem víc, nad čím by měl člověk alespoň trochu přemýšlet. Hudební doprovod chvilkami působil jako z nějakého hororu. Božena Bohmová by mohla zahrát i bachařku z kriminálu. Ta se ale dovedla zatvářit pěkně nepřéjemně. Celý příběh byl hezky proložen lyrikou. (26.02.2015)

Hned na začátku jsem si říkal, že ta cesty od brány k zámku je mi povědomá. No bodejť, to jsou Jevišovice, tam jsem vloni byl, v zámku je domov důchodců. Při procházce tím krásným parkem po mně několik dědečků a babiček žadonilo, jestli nemám cigaretu nebo drobný na kafe. Působilo to na mě stejně depresivně jako tenhle film. Což mu ovšem na kvalitách neubírá. (11.02.2015)