Obsahy(1)
Sugestivní portréty starých lidí z Liptova a Oravy, kteří dokážou i ve stavu civilizačního chaosu a nejistoty žít vnitřně svobodní. Tvůrci filmu, režisérovi a scenáristovi Dušanu Hanákovi, inspirovanému fotografickými cykly Martina Martinčeka, se s výjimečnou citlivostí podařilo zachytit jedinečnost sledovaných postav, jejich svérázné postoje k životu i vzácnou morální čistotu. (NFA)
(více)Recenze (130)
Ak existuje film, ktorý svojou úprimnosťou dokáže vzbudiť také emócie ako žiaden iný tak je to tento. Hanák ma cit pre obyčajných ľudí a tiež pre ich osudy a obrazy starého sveta to jasne dokazujú. svojou citlivosťou a úprimnosťou rúcajú bariéry a v čias socializmu tento film pôsobil ako päsť na oko, pretože obišiel ideológiu a hovoril o zmierený so smrťou čo vtedy svetlá komunistická strana nepripúšťala. takže sa s tohoto filmu stal jeden z trezorových filmov. striedanie forografií a hraného tvoria doslova umelecký dokument v ktorom každé jedno políčko má svoj význam, každá jedna myšlienka svoj základ v prostosti ľudu a každé jedno slovo pôsobí ako filozofická a životná úvaha nad nepremárnením a premárnením životom. hudba podfarbuje atmosféru dediny a nematerializmu s takou intenzitou že sa pred vami doslova odohráva koncert obrazov a myšlienok, do ktorých vstupujú už typický Hanákovi neherci v ktorých spočíva sila a skutočnosť. všetky tieto prvky tvoria doslova excelentné dielo na ktorom som nemohol nájsť ani jednej chybyčky a ktorý ukazuje odvahu obyčajných ľudí a vtedy zabudnete na supermanov a spidermanov ale uvedomíte si že jediná osoba ktorú treba obdivovať a ktorá je odolnejšia ako hovädo je samotný človek. hanák je rozhodne jeden z najvýznamnejších režisérov, vďaka ktorému sa na svet pozerám trocha inak, trocha realistickejšie a za to mu patrí veľká vďaka. ()
"Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy." I tak se to dá uvést. Netvrdím, že budeme všichni na stará kolena žít v maringotce, chlastat borovičku a po ránu vydudávat po pastvách. Ale každý jednou, dá li Bůh, zestárne. Zdaleka ne každý se ovšem může procházet po vzrostlém lese v místech, kde před sedmdesáti lety pěstoval brambory. Úžasné! Po pětatřiceti jsem začal chápat svoje prarodiče. A proto milujme, pracujme a radujme se... Život je o každodenních malých radostech. ()
Fascinující a krásné. A přitom tak obyčejné. Tenhle film bych povinně promítal všude a všem. Ve školách i v domovech důchodců. Fakt, že Obrazy starého sveta ležely 15 let uzamčeny v trezoru, vypovídá o smýšlení mocipánů minulého režimu víc než všechno ostatní. http://www.youtube.com/watch?v=gujZpr3XuAQ&feature=related ()
Opravdu nejsilnější filmy jsou ty, po jejichž shlédnutí byste toho chtěli tolik říct, ale nakonec se bojíte byť jen hlasitě se nadechnout. Máte totiž v rozechvění strach, že by poškození nastalého ticha mohlo způsobit otřes toho výjimečně křehkého zážitku, kterého jste právě byli svědky. Nemám slov, raději mlčím… ()
Po stránce režisérské se jedná o nefalšované dokumentární dílo. Skutečně, pouze samotná režie si zaslouží plný počet. Obraz času v bezzubých tvářích a ve vráskách, kterými již proteklo mnoho slz. Radosti i smutku. Generace i předminulého století má svojí životní neměnící se filozofii, každodenní povinnosti, a také má své smíření. Smíření se s vlastním životem, s tím co máme. Na první pohled jednoduchá myšlenka je dnes čistou utopií. Smíření se s tím co máme v 21. století? Film může vyvolat i pocit zatracení naší generace, která je neskutečně vzdálena tomu, co tento snímek nabízí. Vědět kde má člověk své místo, co je důležité...film plný (ne)zodpovězených otázek...velice inspirující. Stáří je vždy stejné, ať již člověk prožil cokoli a na konci všeho je to to jediné co mu zbylo. Vlastní vzpomínky. V porovnání s dneškem, je toto obraz z jiného světa. Světa, ve kterém se mění hlavně lidé. Jestli k lepším či horšímu...nad tím se můžeme zamyslet na sklonku života. Neuvěřitelná upřímnost a lidskost vyvolává v divákovi i dobrosrdečný úsměv. ()
Galerie (9)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (5)
- Film byl dlouho v trezoru a premiéru měl až v roce 1989. (hippyman)
- Film byl roku 2000 zvolen v anketě filmových kritik zvolen nejepším slovenským filmem všech dob. (Bediverecs)
- Dušana Hanáka inspirovaly k natočení filmu cykly portrétních fotografií starých lidí z Liptova, jejichž autorem byl významný slovenský fotograf Martin Martinček. (hippyman)
Reklama