Třetí generace

Po všech těch filmech co jsem od Fassbindera viděl, musím říct, že mě Třetí generace zklamala. Je patrné, že nejsilnější díla vytvořil tento režisér zpočátku své kariéry a postupně jeho filmy ztrácely na síle. Možná je to i tím, že film je reakcí na události, které jsou spjaty s německou historií, ale spíš bych viděl problém v tom, že snímek není tak propracovaný jako ty předešlé. Postavy teroristů jsou zde vykresleny možná až příliš směnšně na to, aby člověk nad filmem nějak výrzaněji hloubal. Jediné co se mi líbilo bylo experimentování se zvukem. V mnoha záběrech se dialogy postav prolínají například s debatou v televizi. Nebo se mísí hudba ze dvou rádií atd. Zvuková kulisa tak tvoří mnohdy zajímavou koláž všemožných zvuků a monologů. (26.10.2009)

Příběh o (nejen) mladých lidech, kteří se z dlouhých chvilek a nudy uprostřed společenského marasmu postupně mění na kriminálníky (dobře, díky zdejším obsahům a komentům vím, že přímo aktivní teroristy), ve své době musel hodně šokovat. Ale pokud jde o mé dojmy, v tomhle podání ke mne obsah pronikl absolutně bez jakýchkoliv výrazných emocí. Na rozdíl od takového Mechanického pomeranče (na který jsem si taky díky scénam z gramofonové prodejny vzpomněl) žádné pocity děsu a šoku, žádný hlubší zásah, minulo mě to na sto metrů, navíc dějová linka mi připadala občas poněkud roztříštěná. I když na druhé straně je Fassbinderův snímek natolik osobitý, že díky osobité režii a řadě zajímavých momentů jsem z toho stejně po většinu času nemohl spustit oči. Dokonce mi po půlhodině skutečně došlo, proč je Třetí generace pokládana za komedii a občas se u toho dokázal i dobře (hořce) pobavit. Z panoptika intelektuálů či pseudointelektálů mne nejvíc bavil asi pan komisař v kloboučku... scény, kde mu při prohlídce bytu mladík doporučuje s ironií zatknout pozůstalou čepici, rukavice, nebo dokonce vánočku, nabídly pěkný absurdní rozměr. Přesto na mne prozatím příliš divný kousek, kterému momentálně nedokážu dát víc, než 3 hvězdičky. 65% (# Season Challenge Tour 2020: 2. téma – politické filmy) (09.01.2020)

Myslím, že nik lepšie ako Fassbinder nevyjadril myšlienku, že revolučná ľavica (kam patria všetci aktivisti, anarchisti a narúšači systému) a korporativistickí vládcovia (majitelia veľkých korporácií, mediálnych sietí a ich prevodové páky v podobe politickej a policajnej moci) sa navzájom k životu veľmi potrebujú. Opodstatnenosť svojej existencie živia vzájomne prostredníctvom druhého tábora a svoje idey neustále jemným mechanizmom vzájomného prepojenia zrádzajú, aby občasná mučenícka smrť obetných baránkov zabezpečila ďalšie bezproblémové fungovanie (navonok nezmieriteľne polarizovaného) systému. Komplikované a mnohovrstevné zachytenie možných odtienkov tejto základnej tézy prostredníctvom pohľadu do vnútra fungovania oboch strán: jednej z teroristických buniek a na druhej strane veľkopodnikateľa. Všetko podané špecifickým fassbinderovským štýlom spájajúcim vysoké z nízkym. Ten organicky včleňuje do deja rozličné rozsiahle výpočty rôznych položiek, rozhlasové a televízne komentáre, či citáty z diel filozofov s oplzlými nápismi z verejných toaliet, ktorými sú predelené jednotlivé kapitoly filmu. To všetko príznačne vytvára neutešený obraz ľudí hrajúcich sa na zmenu, no v skutočnosti túžiacich po príjemnej nemennosti. (18.12.2006)

Říkám to nerad, ale tento film se mi bohužel moc nelíbil. Od Fassbindera mě více baví jeho jiné snímky - s tímto jsem se z velké části minul, a zaujalo mě tam jen několik momentů (úvodní probleskující zelené titulky, citace nápisů z pánských toalet...). Po seznámení se s kontextem vzniku tohoto politického snímku nevylučuji, že jde možná o geniální film, ale osobně mě jeho filmový jazyk neoslovuje a při jeho sledování jsem se docela nudil. Kdo ví, které mistrovy snímky si budou lidé pouštět ještě za sto let... skoro bych se vsadil, že tento mezi nimi nebude. (30.12.2012)

Chápu diváky, co zde hodnotí nízkým hodnocením, protože i já sám jsem měl tak trochu problém se ve filmu vyznat, či lépe řečeno - nějak do něj proniknout, připustit si ho k tělu. Fassbinder byl jedním z tvůrců, jejichž tvorba je spjata s konkrétním místem a konkrétním časem, takže spoustu detailů nemůže člověk, co nežil na konci 70. let v Západním Německu, pobrat. Ale já přesto hodnotím nadprůměrně, protože mě baví režijní styl RWF, baví mě atmosféra filmu, která je místy až noirová, baví mě mix psycha a komedie. Vulgární nápisy ze záchodků střídají citáty největších filosofů dějin a pod tím slyšíme neustálou směsici hlasů z televize, rádia a také jakousi divnou hudbu... No, je to chaotické, je to divné - ale je to zajímavé. Přidávám se k těm, co zde píší, že jde spíš o zajímavý, než vyloženě dobrý film. (26.01.2013)