Berani

Tento islandský film pro mne dokonale splňuje Gabinovo pravidlo, že dobrý film musí mít především dobrý příběh, dobrý příběh a dobrý příběh. Grímur Hákonarson spadá svým stylem do artové tvorby, ale zároveň točí dle svých slov především příběhy, které vycházejí z živých zkušeností jeho rodiny a známých na Islandu. Vypráví hranou formou o životě v prostředí své domoviny v odlehlých islandských horách, např. o tom, jaký nevyhnutný význam mají v životě těchto lidí stáda ovcí, a navrch tak splňuje i ten náhled do jiné kultury, který od návštěvy podobně exotické kinematografie očekávám. Spočátku jsem se vylekal dlouhých záběrů a pomalému tempa ve spojení s tak doslova studeným prostředím, ale moje obavy byly postupně vytěsněné sugestivní atmosférou, která mě pohlcovala a dávala možnost k hlubšímu procítění, a emocemi, které se podařilo vyvolat bez jediné stopy po citovém vydírání! Ten film mistrovsky a zároveň s minimem slov pracuje s napětím a vyprávěním o postavách, třeba již úvodní scéna, kdy se poprvé setkáváme se dvěma bratry, kteří spolu nemluví, a vidíme jejich izolované počínání, výrazy během krátkého střetu a projíždění brány směrem na soutěž, nám o jejich vztahu už tolik bez jediného slova naznačí, zneklidí, vzbudí očekávání... Berani jsou nakonec filmem nejen o dlouholeté nenávisti či životě na Islandě, ale zároveň i o někdy složitém procesu objevování potřeby vzájomného spojení a podpory v krizové situaci. // Měl jsem film možnost vidět v kině přímo s účastí pana režiséra, po projekci s ním následovalo rovněž zajímavé povídání a diskuze, obojí bylo pro mě zážitkem. [80%] (24.11.2022)

Takže klusavka .. Nařízení veterináře (!) - ze všech stájí v okolí se musí odstranit dřevo, včetně dřevěných násad od nářadí, ohrady, ploty, rošty .. také veškeré seno, krmení .. prostě všechno, co mohlo být kontaminované se muselo bez výjimky spálit. Minimálně 2 roky mají všichni v regionu utrum s chovem ovcí. Ale na farmě, kde jen pár metrů vedle byla nákaza fyzicky potvrzena, může majitel celé své usmrcené stádo jen tak zahrabat v rohu na svém pozemku ... To jako vážně? (06.03.2019)

(50th KVIFF) Společně s Fúsi letošní karlovarské islandské kombo o starých smutných tlouštících. Film o dvou znesvářených bratrech, chovatelích ovcí, kterým jsou kvůli klusavce utracena jejich stáda. Mezní situace je postupně donutí prohodit pár slov a přehodnotit svůj vztah. Ze skandinávských zemích jsem zvyklý spíše na dramedie než na zcela čistá dramata, ale pozor, Berani jsou opravdu hodně vážní a pomalí, humoru je v nich pouze stopové množství. Spíše pocitový než dějový film, který mě naplnil melancholií a smutkem. Doma před obrazovkou počítače bych se asi nudil, na festivalovém plátně jsem se zažral a podlehl. 80 % (11.07.2015)

O ľudskej tvrdohlavosti, zaťatosti, ale aj o vzájomnej potrebe a bratskej láske. Veľmi krásna kamera a príroda, ale dráma taká nemastná neslaná. Spor medzi bratmi sa mi zdal slabo vykreslený, povrchný a nezaujímavo spracovaný. Tiež tu chýbalo viac konfliktných situácii na oživenie chvíľkovej nudy. Väčšinu scén tvoria len ovce, baran, obaja bratia, svetre a zábery na hory - to sa mi ale zdalo trochu málo. Spolu dohromady ma to preto po pocitovej stránke zasiahlo len priemerne. Na druhú stranu ale aspoň záver tu bol dobrý, taký príjemne poetický. 60/100 (04.12.2016)

Velice kvalitně zvládnutý snímek, který si svůj žánr vzal opravdu k srdci. Hlavní herecká dvojice je velmi příjemným zpestřením a spolu se svými berany dokáží zaujmout. Příběh odehrávající se pouze mezi sousedícími chatrčemi je též zajímavý, ale chybí mu spád či více zvratů a překvapení. Vložením několika opravdu vtipných a upřímných scén Berani dostali opět menší náboj, ale absence výraznější hudby či většího elánu filmu ublížila. [65%] | 50th KVIFF (11.07.2015)