Making a Murderer
Kamera:
Moira DemosHudba:
Kevin KinerHrají:
Steven Avery, Bill Clinton (a.z.), Larry King (a.z.), Kathleen Zellner, Nancy Grace (a.z.), John WolfeVOD (1)
Série(2) / Epizody(20)
Obsahy(1)
Tenhle thriller o skutečných událostech, natáčený po dobu 13 let, sleduje nevídaný příběh dvou mužů obviněných z děsivého zločinu, který možná ani nespáchali. (Netflix)
Recenze uživatele RedAK k tomuto seriálu (2)
Jak vyrobit vraha (2015)
Série 2 (2018) (S02)
Není to tak dávno, co jsem se tu nad první sérií dotčeně pohoršoval a u každé druhé epizody si vymetal z očí slzy dojetí, protékající přes můj podbradek až do litrovky se zmrzlinou. A ani teď, po téměř dvou letech, se moje zženštilé hormony nezklidnily, snad mám i dojem, že mi v kozách vykondenzovalo mateřské mléko, protože jsem to opět prožíval stejně hystericky jako tenkrát. Ve druhé sérii se zjevují všechny ksichty z té první, je to fyzicky nepříjemná přehlídka vrásčitých mumií, co se snaží mocí mermo obhajovat nebo vyvracet tu hromádku sraček, kterou před dvanácti lety vypustily do justičního oběhu a dlouhodobě tím zamrdaly systém ve všech jeho úrovních a rozměrech. Obzvláště depresivní je sledovat Averyho trouchnivějící rodiče, kteří se divákům během deseti epizod doslova rozpadají před očima. Ačkoliv jsem byl loni po důkladných rešerších vůči Netflixu lehce skeptický, letos to vyřešili excelentně a veškeré ukřivděné bláboly o nezveřejněných faktech vmetli pokryteckým státním buzerantům do ksichtů a jim z toho ve finále zbyly jen hovna ve vlasech. Série Making a Murderer se nikdy netajila tím, že se kloní na Averyho stranu a v rámci nějakého předem daného formátu nevynechávali pouze přitěžující okolnosti, ale i ty polehčující. Jaká radost sledovat, když ta stará nadržená šelma vyvracela jedno tvrzení za druhým a sebevědomě objevovala nové teorie a důkazy. Stejně jako u minulé série mě zarazilo, kolik jednotlivých informací se podařilo zaznamenat a jak na každý drobný úkon nebo vyřčené slůvko existuje nějaký papír nebo nahrávka. Dneska očividně stačí, abyste si usrali, a už na vás za rohem číhá byrokrat, co o tom vyhotoví úřední záznam ve třech kopiích. Navzdory vyspoilerovaným osudům z americké wikipedie jsem si ty dvě tři strohé větičky prožil v několikahodinovém sugestivním sestřihu a až do konce naivně doufal, že ta zajebaná wikipedie lže. Chci třetí, chci čtvrtou, chci jakoukoliv další sérii, chci sérii postmortem, chci sérii v roce 2048, chci rozhřešení a katarzi. Čím výš tohle půjde, tím explozivnější bude zpětná vazba, která se zboří jako domino a kompromituje každý jednotlivý dílek, tvořící neuvěřitelně dlouhý, napříč desetiletími infikovaný řetězec. Bude to stále těžší, ale začnou padat hlavy. Spousta hlav. A spousta je víc než dvě, které padly do teď. Tleskám a čekám. ()
Související novinky
Netflix vyhodil zásadní manažerku
Netflix stále prochází reorganizací s cílem ušetřit a zajistit, že u něj budou vznikat co nejsledovanější tituly. Posledním kolem těchto změn neprošla Lisa Nishimura, která ve firmě pracovala už od… (více)
Člověk rok sedí a málem mu kvůli tomu uteče tahle nesmírně sugestivní záležitost! Nebudu si na nic hrát, bulel jsem u toho jak malá děvka. Na tu bezmoc při sledování nikdy nezapomenu, protože je téměř hmatatelná a až s nechutnou precizností popisuje fungování americké justice. Jakmile se v Americe stanete obviněným, nejde pouze o nešikovné šlápnutí do hovna, nýbrž o artistický placák do žumpy. Přesně v ten okamžik totiž přestává pravda existovat. Už na ní nezáleží. Jako lacinou šlapku si vás přehazuje obžaloba s obhajobou a vy se během celého přelíčení prakticky nedostanete ani ke slovu, protože o vás už dávno nejde. Na jedné straně předražení advokáti honící se za senzacemi a na té druhé tlustý upocený zmrd s čtyřposchoďovým ovarovým podbradkem, který z pozice Ježíše káže morálku a znechucení nad vaší ohavnou existencí, a přitom si po nocích pokrytecky honí svého malého šulínka nad fotkami desetiletých Japonek v kostýmech My Little Pony. Vaše budoucnost je v rukách lidí, pro které jste pouhá práce, představujete jenom další otravnou šichtu u soudu, kvůli které nemohou jít odpoledne na sklenku Merlotu a masáž varlat. A až se tam obě strany dostatečně vyzvrací, o vaší vině či nevině bude rozhodovat porota složená z instalatéra, uklízečky, trafikantky, bezdomovce, invalidy, otylé hospodyňky s hnisavým abscesem v podpaží, bezzubé kartářky, podomního pojišťováka, youtubera, nezaměstnaného, krávy a debila. Těchto dvanáct kokotů se na pár hodin izoluje od okolního světa a svými exaktními znalostmi z psychodiagnostiky, genového inženýrství a hematologie rozhodují o tom, zdali jste tu prostitutku v keři u dálnice pobodali opravdu vy, nebo jestli to náhodou nemohl být někdo jiný, když vy jste v době činu zcela prokazatelně o stovky kilometrů jinde vykrádali banku. Tady porotce Džon Dejvis je sice expert na pivní lístky, ale pro dnešek už toho má opravdu dost, takže hlasuje pro ‚vinen‘ a Kejtý Sančézová to vidí némlich stejně, hlavně aby už mohla běžet s kámoškou do mekáče na řízek. Takže porota se vrací a na základě těch samých spekulací, ve kterých se topila obhajoba s obžalobou, nad vámi vynáší ortel. Ten se v okamžiku vyřčení stává slovem Božím a novou, státem posvěcenou, nezávadnou pravdou, kterou nelze jen tak zpochybnit. Pokud se nová pravda náhodou liší od té původní, zcela ignorované, tak máte holt smůlu. Někteří aktéři si možná nad miskou tvarůžků řeknou ‚ups‘ a vy už si to doživotí prostě nějak odsedíte, vždyť zase o tolik nejde. Po dvou dekádách nepřetržitého soužití se zdegenerovanými psychopaty se začnou vaše nároky na štěstí snižovat a za ohromný životní úspěch považujete už to, když vás po třech letech papírování přemístí z věznice, kde vám na oběd srali do talíře, někam, kde se do nich jenom lehce čůrá. A nakonec v devadesáti chcípnete na udušení velkým černým ptákem. Bohužel se nejedná o žádnou fantasmagorickou utopii, ale o zcela běžnou každodenní praxi. Z případu Stevena Averyho mi bylo na blití a oceňuji, že se dokument přiklání na jeho stranu. Konečně to za celý jeho život někdo udělal. () (méně) (více)