Zaklínač - Série 2

Recenze na 2. sérii seriálu The Witcher (Zaklínač): Moc bych si přál napsat, že to dlouhé čekání na druhou sérii se vyplatilo, ale abych byl upřímný, výsledný pocit po jejím zhlédnutí je hořkosladký. To, proč to vlastně jako celek nefunguje, se nedá dost dobře shrnout do jedné věty. Samozřejmě se tu zase můžeme vztekat nad nerespektováním předlohy do slova a do písmene, můžeme tvrdit, že tahle série je spíše takový zdvižený prostředník Sapkowskému a namítat, že šlo primárně o tu opěvovanou slovanskost, kterou seriál zatratil, ale prosím, nebuďme jak malí a zkusme se přesto přenést. Tento počin je zkrátka do jisté míry samostatné dílo. A přesně tak ho budu i hodnotit. Nuže: v čem je problém? Jde v zásadě o to, že tvůrci se na jedné straně snaží zachovat původní epizodičnost, kdy Geralt v každé epizodě musí bojovat s jiným monstrem a na druhé straně se naopak pokouší prostřednictvím jednotlivých dílů vést politická jednání čarodějů, intrikování Fringilly a do toho ještě Yennefer, bard Marigold, Deathless Mother, ... Myslím si, že to tvůrci trochu přepískli. Všechny výše vyjmenované celou sérií se táhnoucí dějové linky berou té předpokládám hlavní dějové arše s Geraltem a Ciri pozornost, kazí jí gradaci na konci jednotlivých epizod a osobně jsem měl dojem, že ji i strhávají na důležitosti – dovolím si přirovnání: Geralt a Ciri jsou jako dva tuláci na okraji ničeho co bojují s bandou rozzuřených zločinců, zatímco se jinde na Kontinentu řeší osud celého světa. Zkrátka se tvůrci měli vzdát epizodičnosti, pokud chtějí vést seriál takto a udělat i z Geraltovy linky příběh, který někam od začátku směřuje. Jakože nesměřoval. To je asi můj hlavní problém. Jinak samozřejmě ani ty ostatní linky nebyly bez poskvrnky: Yennefeřino přežívání, jak bych to celé pojmenoval, působí místy nesmírně nahodile; politikaření mágů postrádá jiskru, měl jsem při jeho sledování pocit, že v celém Kontinentu je každému ukradené, na čem se tato sebranka nakonec shodne; elfové na mě působili zbytečně a nepodstatně pro příběh, což je škoda, měli mít víc prostoru, měli jsme se o nich něco dozvědět. Naopak pochválit bych tvůrce chtěl za vystavění Fringilly, ze které teď jde skutečně strach. Pěkně nám tuhle postavu prodali a já věřím, že už z ní nikdy nebude jen pouhá figurka na šachovnici. To tak k ději. Trochu mě mrzí, že Deathless Mother neudělali děsivější, měli ji nechat pořádně ty postavy podusit, bohužel jsme si ji moc neužili. Jinak samozřejmě platí, co už po první sérii považujeme za standard: pěkná SGI monstra – originální a s hezkým designem; poměrně poutavá hudba (herní se však nevyrovná); skvělá choreografie zejména souboje Geralta s více lidmi naráz. Pochválit si zaslouží i bravurní herecké duo Geralt&Ciri, dále Kahir, Fringilla a ani ostatní nedělají ostudu. Bohužel za mě tentokrát lehce zaostává Yennefer. Na závěr jsem si nechal Marigolda, který je opět perfektní. Watch that butcher burn! (01.01.2022)

Po první řadě jsem sice váhal, ale pořád jsem ještě doufal, po té druhé už nemusím ani váhat, ani doufat. Tvůrci seriál pohnojili podobným způsobem jako jiná parta GoT, jen to přišlo o něco dřív. Já chápu, že se scénář nemůže držet striktně knižní předlohy, tady to ale s postupem času vnímám tak, že z předlohy zůstal jen název. Pořád nechápu, proč mají někteří filmaři pocit, že katastrofální nedostatky ve scénáři a minely v castingu dokáží zakrýt přebujelou CGI podívanou. A tak vznikají další a další vedlejší dějové linie, které nezřídka končí ve slepé uličce páchnoucí močí i pevnějšími produkty trávicího systému, ale zato se všude potulují digipotvory, jež vypadají jako uprchlíci z filmu Evolution (2001). Vyvstávají i nové otázky. Proč se Geraltovi říká Bílý vlk, když mi barva jeho vlasů evokuje Gandalfa před jeho střetnutím s balrogem? Využili tvůrci seriálu nilfgaardskou invazi k zakrytí infiltrace afroindických hord do slovanské fantasy? Kdož ví. Vysvětlení bezpochyby přinesou další řady tohoto veledíla. Pokud použiji letecký žargon, pak se seriál nachází v sestupné spirále, a pokud lidi za kniplem nezaberou, přejde do vývrtky. 2*- (31.01.2022)

Ako najlepšie zhodnotiť druhú sériu Zaklínača...   Predstavte si, že sedíte v krčme a čakáte na príchod kamaráta, ktorého ste dlhšie nevideli. Pred vami sa skvie napenený polliter a vy sa už tešíte, ako si s kamošom zaspomínate na všetky tie spoločne prežité legendárne chvíľky a zároveň sa neviete dočkať, s akými novinkami vás prekvapí.   Lenže človek, ktorý si oproti vám napokon sadne, nie je váš kamarát, ale niekto, koho ste nikdy nevideli. Dotyčný smrdí, príšerne nadáva a artikle jeho oblečenia nekorešpondujú jeden s druhým ani s prižmúrením oboch očí. A čo je najhoršie, na hlave má natiahnutú krvavú a dotrhanú kožu z tváre vášho dávneho priateľa.   V odpore a v hrôze sa zháčite, avšak navôkol sediaci štamgasti sa na vás pozrú ako na blázna. "No a čo, že to nie je tvoj kamoš," hovoria a vy si s hrôzou uvedomíte, že bezbrehé šialenstvo tých slov nepočuje nik iný, len vy. "Daj mu šancu, iste má v talóne pripravených pár prekvapení." S neistotou sa teda obrátite späť na cudzinca a opatrne ho vyzvete, aby spustil. Veď čo, možno majú pravdu. Váš dávny kamoš to síce nie je, ale v minulosti ste dali šancu aj čudesnejším indivíduám.   Kreatúra však otvorí smradľavé ústa a vy okamžite pochopíte, ako škaredo ste sa splietli. To, čo hovorí, nedáva ani najmenší zmysel; slová samotné síce znejú správne, ale ich spojenie do viet viac než čokoľvek iné pripomína zdrogovaný psychotrip z hlbín pekla. Zatúžite zdvihnúť sa a utiecť kade ľahšie, ale zvrhlá fascinácia je silnejšia ako vy a priková vás na mieste. Ostanete až do konca a kreatúra so slizkým vechťom krvavej kože na hlave napokon zmĺkne. Štamgasti v podniku tlieskajú, z ich úst prúdy chválospevov na výzor onej kreatúry, ktorá zmasakrovala vášho dávneho priateľa. Čipkovaná sukňa natiahnutá na rifľových kraťasoch, páperovité boa utiahnuté okolo pása, na jednej nohe črievička, na druhej koliesková korčuľa. Ľudia nešetria obdivom, na stôl pred vami hádžu tringelty a pýtajú si viac.   A vy si pripadáte ako jediné lietadlo v ústave pre mentálne narušených. Tak asi taká je druhá séria netflixovského Zaklínača.   0/10 (20.12.2021)

Velké zklamání! Nechápejte mě špatně – nemám rád automatické a neustálé brblání na cokoliv, co je v adaptacích knih do jiného média odlišné od předlohy. Ty jsem v tomto případě četl již před dávnými časy, mám je rád, ještě radši mám ale hry, které jsou (především Divoký hon) skvěle napsané, příběh a postavy si výrazně přepisují, rozvíjejí a přizpůsobují vlastním potřebám a často vyprávějí ještě podmanivěji a intenzivněji než knihy. Chápu, že každé médium vyžaduje trochu jinou formu, styl a obsah vyprávění a vlastně bych ani nechtěl, aby adaptace knih byly tupým přepisem, i pokud by to bylo prakticky možné. I proto mě první série netflixovské adaptace bavila, oceňoval jsem zajímavou a poměrně odvážnou práci s časovými rovinami, které se podařilo smysluplně vygradovat a propojit, nově dopsaný materiál a úpravy se sice poměrně rozcházely s předlohou, ale z mého pohledu respektovaly atmosféru a pravidla zaklínačského universa a dokázaly materiál doplnit tak, že na ploše série vzniklo několik funkčních nosných motivů a zároveň se trochu vyšlo vstříc divákům tímto světem dosud nepolíbeným. Geralt v podání soustředěného a zaujatého Henry Cavilla oplývá všemi potřebnými vlastnosti se špetkou “lidskosti” navíc, a mě sednul víc, než bych si dovedl představit a když mu to scénář dovolí, tak opravdu JE Zaklínačem. Což je ten zásadní problém. Jako by se tvůrci zalekli svého vlastního odkazu a po odvážné, temné a sprosté první sérii, servírují jednoduchou dětskou pohádku, jejíž celá podstata stojí na fádní báchorce o elfí ‘babě jaze” a vesměs nedává příliš smysl. K čemu je, že třeba taková Ciri se nakonec opravdu povedla, když není vidět jakákoliv vůle scénáristů, dramaturgů a režisérů ztížit si práci a zapotit se u složitých, ale smysluplných úprav a adaptací existujícího a zapojováním nového. Jak jsem zmínil výše, rozhodně mi nevadí úpravy předlohy, ale pokud je důvodem lenost a rezignace tvůrců, je to neobhajitelné. Po výborně napsaném originu Yen, zábavně adaptovaných povídkách, tajemnosti a nedoslovnosti první série je smutné sledovat prázdné příběhy, dialogy a celé linie sloužící v podstatě jen k tomu, aby některé postavy měli důvod se tu a tam objevit na obrazovce, neustálé deus ex machina, vize a halucinace, které z ničeho nic posouvají děj, nesmyslnou práci se vzdálenostmi na kontinentu (a někdy třeba i na vzdálenosti hradby Cintry vs Ciri+Yen ;-), neustálé nelogičnosti a hloupé, nepřirozené a nekonzistentní chování postav, které často slouží opět jako hybatel děje a v neposlední řadě představení zaklínačů z Kaer Morhen (kromě Geralta) jako amaterských idiotů, kteří sice deítky let úspěšně likvidují monstra všeho druhu, ale z ničeho nic všechny své schopnosti, zkušenosti a znalosti zahodí a rozhodnou se pro hromadný exodus. Úpravy předlohy nejsou problém, odfláknutá a líná tvůrčí práce ano. (10.01.2022)

Jakožto věrnej fanoušek knižní předlohy a herní adaptace, potažmo člověk kterej považuje fantasy svět jejž stvořil geniální polský autor Andrzej Sapkowski za svůj nejoblíbenější – ať už vezmu v potaz Harryho Pottera, Warcraft, Pána prstenů apod. – jsem na rozpacích. Moje nejhorší obavy se totiž naplnily a Netflix s jeho tvůrci v čele totálně vykastrovali a zamerikanizovali vše, co dělá Zaklínače Zaklínačem. Cílovkou už nejsou fanoušci knížek, her, či slovanský ba středoevropský mytologie, ale amíci, frikulíni, lidi co o fikčním univerzu Zaklínače nevěděj jedno hovno ale rovnou dvě, a jednoduše řadoví konzumenti co u Netflixu trávěj 24/7....... Nevadí mi ani ta odpudivě papundeklová audiovizuální forma a béčkový pojetí, který tvůrci zvolili. Nejvíc mě totiž sere ta trestuhodně odfláklá prezentace mytologie a filozofie onoho fikčního světa. S velkou pravděpodobností bych si klidně troufal tvrdit, že producenti, rejžové, natožpak korporativní pohlaváři od Netflixu nejenže nečetli knížky, zároveň však i naprosto zapomněli, že existuje něco jako fanbase – jinak si ten ultimátní shitfest, kterej v druhý řadě předvádí, nedokážu vysvětlit. Děj se co děj, Zaklínač je takřka ze všech hledisek komorní fantazijní drama, ne komiksovej akčňák. Čili dopravdy nechápu, proč tvůrci zcela bezproblémově nejdou ve šlépějích knižní předlohy, neadaptují její původní příběh, a namísto toho si vymýšlej naprosto debilní dějový linky, který nemaj prakticky žádnej význam, věrohodnost, ba ani impakt či jakoukoliv formu katarze. Neříkám, že by seriál měl být doslovně jak přes kopírák identickej jako literární předloha, specificky jako román Krev elfů, z nějž druhá série čerpá – jen tvrdím, že jak pro diváky, tak pro tvůrce by se jednalo o výhodnější kompromis...... Děvkař, chlípník, lamač srdcí a bard Marigold tak zachraňuje celou show seč mu síly stačí – to samý platí i o Henrym Cavillovi, který musel dokonce jednou seřvat producenty za to, že nerespektují knižní látku. Momentálně mě v neposlední řadě jímá takový zoufalství, že by mi ani nevadilo, kdyby Netflix všechny budoucí plány s touhle amatérskou parodií smetl ze stolu... a fakt mě to mrzí a láme mi to srdce. Já tedy doufám, že tohle je jenom příběh z alternativní sféry a třetí řada tak bude o tom, jak Ciri vyčaruje Witcher-verse, díky čemuž se setkají knižní, herní, a oba seriáloví Geralti – vzhledem k tomu, co se právě v druhý řadě odehraje za hovna, by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby se to reálně stalo. Absolutně nepobírám, co na tom tatíček Sapkowski vidí. Tady to už nezachrání ani strejda Vesemir.... Sper to ďas, kurva mať! (19.12.2021)