Láska a smrt

Na Woodyho Allena jako režiséra a scenáristu jsem měl naladěno okamžitě od první scény. S Woodym Allenem jako hercem jsem to zase měl o něco těžší a chvíli mi trvalo, než jsem si na jeho zběsilé pitvoření v uniformě s brýlemi zvykl, ale během scén z divadla se přihodilo, že mě sám mistr před kamerou začal najednou rozesmívat přibližně stejným dílem, jako mnoho jeho autorských dialogů ve společnosti okouzlující a komediálně excelující Diane Keaton... a najednou jsem ho už plně bral, i když pár trapným momentům se v mých očích občas nevyhl (např. v groteskní scéně bez zvuku s opakovaným mlácením dámy tvrdou láhví do hlavy). Láska a smrt možná lehce trpí tím, čím i mnohé další Allenovy filmy cca do začátku 80. let a sice, že nedrží tolik pohromadě a místy připomínají spíše tematicky poslepený sled scén. Naštěstí to zachraňuje nejen důstojné a stejně vtipné završení, ale i bohatá náplň filmu mnoha zdařilými scénami a nápady ve svérázném pojetí motivů z notoricky známých ruských literárních klasik a národních dějin, ale také osobností, teorií a myšlenek z dějin filozofie. Pojmout ony filozofické střípky s takovou lehkostí i nadsázkou a vložit je do vtipných situací, vztahových zápletek nebo reálných událostí jiné epochy (Napolen v Rusku) si vyžadovalo spoustu kreativity, jaká mě na Woodyho starších filmech velice baví. Výsledkem je opět velice zábavná filmová skládanka, v jejíž pestré palety humoru si většina diváků najde něco svého. [80%] (17.11.2023)

Pred nedávnom som sa pustil do ruských autorov a nachádzam v nich značné potešenie. Hold Rusi vedeli písať. Inak si neviem predstaviť dôvod prečo by písali 1000 stranové romány. Woody Allen v Láske a Smrti im jednak vzdáva hold a v nemalom rade ich aj paroduje. Jeho štýl humoru je viacej sofistikovanejší. Etudky a epizodky sú obohatené o inteligentný humor a niektoré filmárske a žánrové vychytávky. Do tohto krátkeho filmu dokázal vložiť toľko rôznych myšlienok či už filozofov, ruských autorov, alebo filmových umelcov - hlavne Bergman je v niektorých scénach do očí bijúci, že sa film musí pozrieť niekoľko krát aby sme tam každý aspekt vtipu dokázali postrehnúť. Keaton aj napriek tomu, že k nej ako k herečke prechovávam určité nesympatie, bola dôstojnou Allenovou partnerkou, ktorá za ním v humorných sekvenciach nezaostávala. Film si výborne pohráva aj s históriou a historickými udalosťami. Každopádne sa jedná o Allena pred zlomovým momentom v kariére, ktorý dosiahol Annie Hallovou. Všetko v tomto filme počnúc od scenára, vtipy a réžiu je vyspelejšie a inteligentnejšie, pritom si to ale stále ponecháva hravosť a absurditu, či už Allenových poviedok, alebo predošlých filmov. U mňa jednoznačne za plný počet. (28.03.2012)

„Jak jsem tak visel, zatoužil jsem po životě. Po Soně, po její náručí a orálním sexu“ Právě o životě, smrti a lásce (nebo alespoň o tom sexu) vypráví další z raných děl Woodyho Allena. A zase se jedná o o řád kvalitnější zábavu. Už samotné situování děje do carského Ruska za napoleonských válek zaslouží aplaus. Parodie ruského stylu žití nepřekvapí, ale pobaví. A to pořádně. Avšak nejen z našich východoslovanských bratrů si tento neurotický žid utahuje. Tentokrát je jeho záběr širší o snahu objasnit na filmovém plátně zásadní otázky lidstva. Z čehož plynou roztomile citace známých filosofů i bergmanových filmů. Samozřejmě ani v tomto „Allenovi“ nechybí opravdu famózní Keatonová či několik poct bratrům Marxům (IMHO dokáže Allen jejich vtipy vypointovat s ještě větší hravostí než bratři samotní). Miluji Woodyho věcný přístup ke smrti: - Jsem mrtvý – Jaké to je? – Jedlas kuře u Treského? – Jo – Je to horší. 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Eodeon, pabelito (29.09.2005)

Woody Allen v Lásce a smrti opět uplatnil své hlavní zbraně – směšně ošklivou tvář, sarkasmus a dokonalou znalost syžetu klasické literatury, z nějž udělal zcela bez piety kůlničku na dříví. Parodie na širokou ruskou duši, přefilozofizované romány a historické velkofilmy se občas láme do naprosté frašky (opět si nelze nepovšimnout Allenovy záliby v grotesce, ale zároveň je třeba vést paralelu i s paradoxní nadsázkou školy Monty Pythona). Allen na jednu stranu využívá přehnaného "zruštění" prostředí, na druhou stranu zcela kontrastně tu vystupuje coby hlavní postava čistě "allenovská", plná nejistoty, směšnosti, sebeparodie, moderních mindráků. Láska a smrt si ve své nedlouhé pasáži vyšlápne snad na mnohé stereotypy historických a válečných filmů (v témže roce byl mimochodem natočen Kubrickův Barry Lyndon – vizte scénu s pistolovým duelem :o)))), přesto nemůžu říci, že bych se celou dobu jen bavil. Hluchých míst bylo povíce, nicméně v konečném důsledku nelze než ocenit trefnost, s jakou dělová koule Allenova humoru dopadá na žánrové prachárny a způsobuje jejich exploze. (28.09.2005)

Scénář: Woody Allen .. Co bude po tom, až umřeme? --- Budou tam holky? Rozpustilé, sarkastické, empirické, geniální. Hlubokomyslné filozofování o lásce, sexu, náboženství a smrti. Allenův scénář je prostě protkán božskými narážkami a neuvěřitelnou otevřeností v těch tzv. nejzásadnějších otázkách lidského žití. Podáno je to pak místy ve výbušně humorném tempu, kdy režijně nápadité scény, oduševnělé monology a otevřené dialogy jedou jeden za druhým. Woodyho závěrečný tanec se Smrtí i to co k němu vede je mnohonásobně působivější než v případě Sedmé pečeti. No, takhle nějak by měl vypadat každý pokus o remake nudných evropských artů. (05.10.2007)