Lupin III: Cagliostrův hrad

Miyzakiho příspěvek do série dobrodružných příběhů s galantním zlodějíčkem Lupinem a na rozdíl od jeho ostatních filmů je tento až překvapivě silně západního střihu - připomíná klasické příhody s Tintinem nebo mladší verze Jamese Bonda a Indiana Jonese. Bez Miyzakiho trademarkových erupcí nekonečné fantasie tvořících neskutečné imaginární světy je ale Lupin III jen dalším nadprůměrným dobrodružným filmem pro děti jakých předtím, i potom vzniklo obrovské množství a tak divákovi odkojeném na Disneyovkách nemá prakticky nic zajímavého co říci. 7/10 (29.02.2008)

Nejbláznivější Miyazaki. Připomínalo mi to Belmonda, náladově krajinově filmy jako Něžné kuře nebo Ukradli torzo Jupitera! (protože to je film ze stejné doby má toto přirovnání i logiku). Takovýto film prostě musí být kreslený, protože žádný kaskadér by si na všechny šílenosti, které Lupin provádí, netroufl. Zajímavé je, že přestože jsou postavy jednodušší než v jiných miyazakiho filmech, krajina už je typicky Miyazakiho. Nejbližší mi to připadá být s Laputou. Pazu v Laputě je velmi podobná postava, při odkrytém městě jsem měl stejný pocit, jako když se poprvé ukázala Laputa - dokonce mám pocit, že hlavní hrdiny v angličtině namluvili stejní herci. Současně mi strop v princeznině ložnici připadá být velmi podobný pokojíčku "batolete" z Cesty do fantazije. Ovšem flegmatická a věčně hulící postavička Lupinova parťáka je v tomto filmu jedinečná! Pokud pominu Ponyo, můj poslední miyazakiho film, který mi chyběl do zbírky! (22.12.2009)

Škoda, že som to nevidel ako dieťa. Jedná sa o dodnes nie často vídaný žánrový mix, pritom je to ale zároveň po okraj hravé a staromilské dobrodružstvo, plné zaujímavých postáv a postavičiek. Jeden ani nevie, na čo sa skôr sústrediť, na čom sa viac zabávať; čo scéna, to výbuch nápadov a lásky k tomuto typu príbehov. (06.02.2020)

Perfektní animovaná zábava. Trošku jiný Miyazaki, než jak ho známe z pozdější tvorby, což ovšem rozhodně neznamená horší nebo lepší. Jestli u jiných jeho filmů především žasnu nad neuvěřitelnou fantazií a nádherně vykreslenými světy, tady se od začátku do konce ohromně bavím. A děti samozřejmě se mnou. (29.11.2011)

První celovečerní počin japonského mistra anime sice postrádá komplexnost jeho vrcholných děl (Mononoke Hime nebo Howl no Ugoku Shiro), ale zato z něj srší jakási hravá elegance, s jakou má potencionální mišmaš všech možných žánrů určitý tvar. Tvar, ve kterém dobrodružství střídá akci a humor romantiku, přičemž trošku jednoduší animaci vyrovnává báječná hudba a drobné neduhy ve scénáři zase celková dynamičnost, díky které je můžeme s klidem přehlédnout. Na svou dobu tedy velmi povedené dílko, kterým Miyazaki už tehdy naznačoval, že o něm v budoucnu ještě uslyšíme. (31.07.2011)