Howlův kráčející hrad

Přesně tak nespoutaná fantazie, jakou očekáváte, pokud znáte třeba Princeznu Mononoke. Precizní výtvarná stránka se smyslem pro detail a skvostná klasická animace. Některé obrazy až berou dech. Několikrát mi nedalo nevzpomenout na Karla Zemana. Ať už to způsobila přítomná technika, nebo pohled na hrůzy války, ono skloubení příběhu lásky s ohrožením života se nemůže minout účinkem. Memento Hirošimy má asi většina Japonců hluboko v sobě vsazené, jeho připomínka určitě není na škodu. Morální poselství čarodějného příběhu však není nijak křiklavé, dá se proto velmi dobře snést. I po několikerém zhlédnutí stále působivé... (27.12.2010)

Japonský maestro animace Mayao Miyataki se s Zámkem v oblacích znovu ponořil do své prostorné a živé představivosti, která se odlišuje od asijského folklóru. Vstupujeme tak do evropského pohádkového světa obydleného čarodějnicemi a čaroději. Neúnavný příval nápadů a vynálezů potěší všechny od dětí až po dospělé. I když se jedná o adaptaci románů Diany Wynne Jonesové, režisérova animace zůstává věrná rukopisu a příběh se odehrává na konci 19. století kdesi v Evropě a částečně v britském přístavním městečku, takže stále tam bude pocit, že jde o jakousi západní pohádku s prvky Disneyho stylu. Zámek je středem filmu a je jakousi směsicí Monthy Pythonů s Hieronymus Boschem. Přestože se film kvůli adaptaci jiného příběhu nevyrovná originálním filmům jako je Cesta do fantazie nebo Princezna Mononoke, tak stejně nabízí zábavu plnou údivu a šarmu. (09.02.2011)

Nemůžu si pomoci, ale tenhle film se mi od Miyazakiho zatím líbil nejvíce, kam se třeba hrabe taková princezna Mononoke alias eko-agitka? :-) Ne, ale tak prostě tohle je pro mě krásný příběh s hudbou, která tomu sluší. Jediného je mi líto - že si nakonec ty vlasy neobarvil zpátky, fakt mu ty blonďatý slušely více :-)) Daisuki! Jdu spát s úsměvem na tváři, upokojená. A tak se mi to líbí, protože chci mít laskavý spánek. Ale to už sem nepatří. ;-) (07.05.2009)

To, čeho si na tomhle filmu cením, je jeho NEPŘEDVÍDATELNOST. Miyazaki úplně nabourává ten zažitý stereotyp při vyprávění pohádek, či fantasy příběhů – nemáte šanci odhadnout, co se stane v příštích minutách, jste pořád překvapováni, rozdíly mezi zápornými a kladnými postavami se tu stírají (ta, která je zezačátku stělesněním zla, se může stát dobrou kamarádkou) a to vše se děje, aniž by logika kulhala na obě nohy. Navíc Miyazaki je jako malé dítě, obdaření bujnou fantazií, které před sebou hrne jeden obskurní nápad za druhým. Snoubí se tu klasický pohádkový svět s industriálním věkem páry, klasický svět magie s šílenými válečnými mechanismy. Divákovy smysly jsou tak zahlceny, že výsledný dojem někdy balancuje na hranici přeplácanosti (což je moje jediná výtka). (16.02.2012)

Ve své první polovině velice vtipný snímek, který svými šílenými, leč originálními nápady zaručeně rozesměje a okouzlí. Celou dobu se tak divák veze na vlně pohody, uklidňující hudby či setkávání se s novými postavami v čele s němým, nýbrž neuvěřitelně kouzelným Tuřínem. Nelze opomenout jednoho z hlavních hrdinů, kterým je Calicifer, jenž v mnoha ohledech připomíná západní produkci animovaných filmů, ovšem v žádné scéně na druhý konec zeměkoule nijak výrazně nesklouzne. Co jest hlavním prvkem Zámku v oblacích je práce s postavami, a to ve způsobu jakým je divák schopen je vnímat. Záporné postavy se v jednu chvíli zdají být odpudivé, nehostinné a nepříjemné, ovšem Miyazaki podle šablony rozhodně nejede, a tak se divák nemůže připravit na určité zvraty či přerody právě záporných či kladných postav do svých protipólů. Kouzlo filmu podtrhuje opět fenomenální Džó Hisaiši a jeho orchestr, který silně ovlivňuje emoční složku v samotném klimaxu, který bohužel spadá do naivity a klišé více, než bych u Miyazakiho čekal. [85%] | Kino (29.01.2017)