As You Are
Obsahy(1)
Snímek Takoví jsme, který se odehrává na začátku devadesátých let minulého století, pojednává o vztahu tří teenagerů – sleduje vývoj jejich přátelství skrze konstrukci nesourodých vzpomínek v rámci policejního výslechu. Jack žije svou matkou Karen na nudném okraji města, kde chodí na střední školu. Jako sociální vyvrženec a samotář je v podstatě bez přátel. To se ale změní ve chvíli, kdy se k nim přestěhuje Karenin nový přítel Tom a jeho syn Marek. Mezi oběma outsidery rychle vznikne pevné přátelství a po náhodném setkání v bistru do party přizvou i stejně starou dívku Sarah. Navzájem se drží v životě nad vodou, jenže vztahy se mění a tajemství, která vyplouvají na povrch, je donutí otevřít oči a uvědomit si, jak daleko jsou ochotni jít, aby žili život takový, jaký chtějí. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (11)
Všem kdo uvažují o shlédnutí tohohle filmu nedoporučuju číst si údajný obsah, jak ho popisuje Cinemax tady na stránce. Všem kdo uvažují o shlédnutí tohohle filmu zároveň doporučuju si ho pustit (btw rozhodně v originálním znění). Je totiž o něčem úplně jiném. Zobrazuje sice vztah tří kamarádů 2 kluků a holky, ale ta v podstatě není až tak důležitá, protože její (naprosto nijaká) osobnost reálně nemohla být dost asertivní, aby cokoliv ovlivnila. Není to o vztahu tří teenagerů, je to o rodině. A o charakteru každého jejího člena - silná matka, krutý otec, zlomený zracený syn, druhý syn citlivý ale svým způsobem zase odvážný.. Aniž bych usilovala o nějakej deep shit komentář... "As you are" je bezesporu rodinné drama s dobrým, i když trošku sporně či zmateně odvykládaným příběhem, zajímavou kamerou, fantastickým úderným soundtrackem, a v drtivé většině kvalitními hereckými výkony (Charlie Heaton obzvlášť exceluje). Některé komentáře kritizují nesympatičnost postav - ano, jejich rozhodnutí jsou frustrující, vlastně jsem celou dobu křičela na obrazovku, ale takové osoby prostě vystupují v tomto příběhu a jsou přesvědčivé. Ačkoliv jsou tam časté dlouhé záběry s hudbou, vykreslují napjatou atmosféru celého snímku, který je funkčním psychologickým dramatem a rozhodně ne nudný a zasloužil by si červených 70%. ()
Ďalší výherca festivalu Sundance. Nesympatické a divné postavy, ktoré riešia, kým vlastne sú. Kamera ich zaberá z nečakaných uhlov a atmosféra je latentne ťaživá. Celý film som sa nezbavil pocitu, že pozerám variáciu Princeznej. Nebojte sa, čoskoro tento počin pravdepodobne odvysiela Cinemax 2. ()
Po Super Dark Times ďalší skvelý coming-of-age (opäť s Owenom Campbellom), ktorý mi prišiel do cesty. Parádna atmosféra, skvelí herci a hodnoverne natočené peklo dospievania. Výborne zvolená forma rozprávania, vďaka ktorej nechýba snímke napätie. Joris-Peyrafitte debutuje s prehľadom, som zvedavý na jeho ďalšie zárezy. ()
Vyrůstat jako americkej křupan: to nechceš. Solidní festivalový drama s průměrným hereckým osazenstvem, který se ke konci nesmyslně zacyklí do uplakaný souhry rádoby nešťastnejch náhod. Film, kterej si odmítá přiznat, že od začátku směřuje k jasně čitelnýmu finále, a místo toho si hraje na šokující zpověď teenagerských rebelů devadesátých let. Kurt Cobain se obrací v hrobě. ()
Film mi připomněl ty nejméně příjemné stránky dospívání, takže na nějaký obnažený nerv nejspíš udeřil trochu správně. Obecně mi ale přišlo, že jaksi démonizuje věci, které by se démonizovat neměly (takovým tím stylem, že utvrzuje "normální" lidi v tom, že je normální myslet si o "jiných", že nejsou normální), ačkoliv jeho původním záměrem (nejspíš) bylo ukázat, že to nejsou póly, nýbrž spektrum. Docela nepovedené mi potom připadalo to rámování policejním výslechem, protože pan detektiv tomu svojí nevýrazností, nekonzistentností a papírem-šustící-neobratností nakonec spíš ublížil, než že by to pozvedl. Teoreticky chápu, proč tam ta linka vůbec byla, ale to by celá musela být pojatá jinak, aby to mělo nějaký efekt. Protože je tam stejně spíš na okraj a těžiště se těžce překlápí do "minulosti" a spoléhá na své tři mladé duše. Ale: Amandla mi bohužel připadala příliš slabá na to, aby svojí postavě vdechla vůbec nějakou životnost. Oba dva kluci mi v některých momentech připadali zajímaví, ale nakonec taky spíš nedokázali utáhnout tíhu filmu na svých bedrech. A nejspíš tomu ani nepomohlo to, že jsem předem znala z instagramu fotky, kde si dělají srandu z toho, že jejich (emocionální) šrámy jsou vlastně jenom makeup. Nicméně když si vezmu, že je to debut, a rozhodně víc nadějný než beznadějný, tak ačkoliv mě to vlastně nebavilo, tak mě stejně zajímá, co pan režisér natočí dál. A ještě mi to nakonec nedá: říkám si, proč vlastně nepoužívali víc grunge (hlavně k úplnému závěru!!!!) místo současné hipsterské ukňourané klavírní hudby. S takovým Something In The Way by to taky mělo úplně jiné grády. ()
Reklama