Hon na pačlověky

Pohodová komedie (místy mi připomínala vulgárnější verzi Kolji), kterou bych klidně promítal jako dvojfilm spolu s Až vyjde měsíc Wese Andersona. Je to hravé, citlivé, vtipné, velmi dobře zahrané, natočené a skvělou hudbou doprovázené, vadilo mi snad jen, že to bylo i tak trochu předvídatelné. Nicméně bych si přál v kině takové filmy vídat častěji. (15.11.2017)

Mnohokráte realizovaný koncept dostává famózní zpracování, kde se zúročují všechny přednosti Waititiho – hravá imaginace nespoutaná realismem, ale z reality vycházející, nezměrné sympatie k totálním outsiderům a asociálům, brilantní komediální timing, obliba v lokálních novozélandských motivech, obzvláště těch ze světa nejnižších sociálních tříd a perfektní cit pro naturščiky. V kombinaci s oblíbeným humoristickým románem pak není divu, že se výsledek stal divácky nejúspěšnějším novozélandským filmem všech dob. Podobně jako třeba Stephen Chow kdysi v Hongkongu také Waititi dokáže gagy nejnižšího registru ztvárnit s osobitostí a sofistikovaností. Tohle není žádný jalový bezmyšlenkovitý humor, ale dokonale vysoustružená zábava, která stojí na precizním načasování a dokonale zvládnutém filmařském řemeslu. Už Charlie Chaplin či Harold Lloyd věděli, že spadnout na zem umí každý, ale jen mistr to dokáže dokonale pro kameru. Co na tom, že někteří diváci, to nedokáží pochopit. (12.07.2016)

Kdyby neexistovala současná filmová přesycenost, tak tenhle film by po uzrání získal štempl kultu. Má humor - hodně, má dobrodužství - nemálo, má dojemné chvlilky - nemnoho, ale o to jsou efektivnější a co ještě má tenhle film ? No přece mejch pět hvězdic ! Pořadetelé Aussie Film Festu mají na startovací filmy frňáček, loni skvělej Taxik do Darwinu a letos tahle novozelándská prdel. Dobře Vy ! (18.11.2016)

Bušní road trip obtloustlého protivného sirotka a protivného chlapíka, který už se blíží k dědkovskému věku (no jo, Same Neille – ale třeba si to jen dobře hrál), je místy vtipná, místy záměrně parodická a jen lehounce dojemná. Film předkládá originální charaktery v neotřelých situacích a dobře volených dialozích. Bavila jsem se. SHRNUTÍ: Jak projít novozélandskou buší po boku zálesáka a v patách s novozélandským OSPODem. (19.10.2022)

Nesčetněkrát notovaná písnička a přesto se jí Waititimu podařilo zahrát tak, aby zněla jinak. Oproti podobně laděným záležitostem má film nespornou výhodu v přírodě Nového Zélandu, která tu hraje jednu ze zásadních rolí a pak taky v povedeném castingu. Sam Neil je jistota a starého bručouna si tady střihnul s chutí a představitel dětské role byl přesně tím správným spratkem, jakým měl být. Co se gagů a vtípků týče, tak tu není nic, co by jste někde jinde neviděli, ale halvní kouzlo snímku spočívá právě v tom, že se tu člověk dokáže zasmát tisíckrát viděným věcem. 75% (08.10.2016)