Naprostí cizinci

Taková komunikační elektronika už má za posledních dvacet let na kontě více rozvodů než impotence, frigidita a Kimex grúp dohromady. Ale i tak jsme nepoučitelní a pořád dál potkávám pičusy, co si nechávají zprávy zobrazovat na zamykací obrazovku, do domácího počítače nasmerfujou nezaheslovaný outlůk s loveckou adresou 24cm@seznam.cz, nebo si čerstvou roztouženou štěrbinu uloží do kontaktů pod Bezostyšná superkunda, kdyby mu náhodou volala, právě když půjčil mobil své léty totálně vytěžené souložnici, aby si zahrála SIMSY a nevymýšlela pičoviny, když už jsou středy nejmíň pět let zrušené a navíc si po „pauze na oběd“ se superkundou málem musel vrazit pod jazyk nitrák. A pak se oprávněně děsně diví, že jsou ty domestikované samice zcela intolerantní k naprosto logickým argumentům jako například „Vždyť já ji vůbec nemiluju, jen s ní asi půl roku divoce mrdám a to je přeci úplně totéž, jako bych doma pohrdl hnusně uleželýma šunkoflekama a skáknul si sem tam na stejka z mladé argentinské svíčkové, no ne?“ Krávy! Tahle opravdu vytuněná, originální, dramaticky i dialogově solidně zvládnutá a zábavná konverzačka hezky shrnuje výše uvedené a ukazuje, co by se mohlo stát, když si pár řádně šosáckých makarónských párů střihne společné spaghetti carbonara, přičemž si unáhleně zahrají neskonale stupidní hru na Večer otevřených Vocapů. A není to věru někdy žádný med, když zjistíte, že váš od dětství nejlepší kámoš málem píchá i vašeho labradora. (31.07.2017)

Na tuto mezinárodně veleúspěšnou komedii z posledních let mě nalákalo nejvíc asi zjištění, že Naprostí cizinci se za pouhých 6 let dočkali již minimálně 15ti remaků z nejrůznějších zemí od Mexika, přes Norsko, Maďarsko, Rusko (kde vznikly dokonce již 2 verze!) až po Vietnam nebo Čínu, což činí samotný film naprostým unikátem a doposud ojedinělým fenoménem v kinematografii. Aktuálně vstupuje do kin česko-slovenská verze a tak jsem se rozhodl podívat na původní italský snímek, kterým to všechno začalo. Čekalo mě velmi příjemné překvapení ze zdařilé konverzační hry ze současnosti, která se pohybovala mezi komedií i dramatem a ve svém námětu trefně využila již dlouhou dobu aktuální fenomén mobilů a stále se zvyšující lidské závislosti na nich. Přestože některá vyústění šlo snadno předvídat a samotný počet zvratů na uvěřitelnosti příliš nedodával (spíše naopak), musím říct, že jsem si tenhle příjemně nenáročný kousek dost užil, hodně se pobavil a zároveň ocenil i hlavní poselství. Akorát se obávám, že kdybych se takového večírku reálně zúčastnil taky, asi by dost hrozilo, že buď bych si mobil na neformální setkání nedaleko od domova snad ani vůbec nevzal, příp. bych si na něm zase zapomněl zpátky zapnout zvuk nebo s mojí minimální komunikaci přes mobil by nezazvonil téměř vůbec. :o) Nicméně nápad s mobily na stole s veřejným čtením veškerých příchozích zpráv a hlasitého odposlechu všech hovorů je vážně za všechny drobné a určitě by se dal rozvíjet i v nejrůznějších variacích ještě mnohokrát, čehož by v těch případných remacích z různých krajín šlo využít. O to víc mi přijde škoda, když jsem díky zdejším komentářům zjistil, že ty další verze mají jenom doslova kopírovat děj z italského originálu včetně řady stejných dialogů a podle fotek i velmi podobně vypadajících herců! Ale to už je možná i záležitost licence s původním autorem a něco, do čeho my běžní diváci nevidíme... a také něco, co do hodnocení původního filmu počítat nechci a ani nepočítám. [75%] (02.04.2022)

Vlastně je docela legrace jak se při jedné večeři jen vinou mobilů dokáží proměnit a zhroutit vztahy mezi dlouholetými kamarády. Skvělá myšlenka, scénář i dialogy, přestože působí až nevěrohodně kolik toho postavy zrovna tento večeř řeší a že se to vše tak pěkně sešlo. Určitě jsem se nenudil a díky italským hercům a evropské režii má film dostatečné kouzlo a atmosféru, kterou do potencionálního amerického remaku nelze přenést. 85% (13.09.2018)

Hodně slušně promyšlený film, kde mi vlastně vadí, že zůstal nakonec na povrchu, protože řeší jen zálety a sex a pocity gaye. Natočené je to velmi dobře a zahrané ještě líp, to zatmění Měsíce tomu dodává jakousi mystickou atmosféru, ale přece jen jsem nakonec čekal, že třeba manželka najde v mobilu manžela smsky od jeho sestry, aby se rozvedl a žil svůj život, protože takhle je deptán. Doufal jsem, že něco takového se vyvine u linie plastického chirurga, který jediný našel jakýsi vnitřní klid, ale zase je to jen poloviční - když bude on pořád ustupovat, tak se nakonec ocitne v koutě a nebude sám sebou. Tyhle drobnosti mne celou dobu dráždily, že šly podat daleko líp, promyšleněji, do hloubky. Líbil se mi konec, kde všichni dělají, jako by se nic nestalo. Připomnělo mi to knížku od Agathy Christie Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kde hlavní hrdinka zůstane sama v poušti, musí přemýšlet o sobě a svém životě, přijde na to, co dělá špatně, je odhodlaná vše napravit, ale jen přijde domů, vjede do starých kolejí a ta odhodlanost ji opustí a na své prozření z fleku zapomene. Holt člověk nerad dělá změny, i když je mu to ke škodě. A taky se mi líbila ta přehlídka jídel - ti herci museli být pěkně nafutrovaní, pečené dýně, sekaná, zapečené noky, hromady vína, ufff... (02.04.2024)

Filmová výzva 2018 - Itálie. Děkuji svému slovenskému kolegovi-kamarádovi za skvělé doporučení, stačilo mi, že mi řekl, že se svojí partnerkou tento film už viděl dvakrát v kině a prozradil mi v podstatě jednu základní větu s mobily a následně masakr. A to byl teda masakr, navíc si myslím, že je obzvláště efektní film sledovat v partnerské dvojici, protože v tom filmu si snad každá dvojice aspoň trochu něco najde. V rámci výzvy jsem pro Itálii nemohl vybrat jiný a z posledních let snad ani lepší snímek. Super zážitek. (29.01.2018)