Bůh masakru

Až ke mně někdy dorazí nějací solidní rodiče s touhou vyřeštit konflikt našich dětí, tak je s radostí poženu býkovcem až do teplých krajin. Již jsem totiž obeznámen s tím, jak se může zvrhnout řešení neškodné pojistné události. Z počátku to byla nuda pro čtyři, ale postupně se začaly obnažovat charaktery a já jsem se najednou přistihl, že vybuchuji smíchem při každém zazvonění mobilu pana Cowana. Obvykle herecké výkony nehodnotím, ale Christoph Walz mi připadal naprosto vynikající, když proti třem přetvařovačům nasadil svůj výraz "Dobrý den, netěší mě, vůbec mě to nezajímá, jsem tu na nátlak ženy, dejte mi najíst a netahejte mne do toho", který mu vydržel až k poklidnému vychutnávání osmnáctileté whiskey v době, kdy ostatním praskaly nervy. Obvykle mne kecací filmy z jedné cimry moc nebaví, ale tentokrát jsem se pobavil. (30.01.2013)

Já to říkám pořád, jednou bych chtěla vidět dvouhodinovou stupňující se hádku mezi objektivně dobrými lidmi, kteří nedělají nic špatně a nechovají se špatně. Tohle se báječně pozoruje, ale mě by fakt zajímalo, jak by šikovný dramatik sestavil konfrontaci dvou párů, jejichž manželství nejsou jenom pár chvil od totálního krachu. (04.12.2017)

Virtuozně napsané a skvěle zahrané psychologické drama. Autorům stačí jeden byt a čtyři postavy ke strhujícímu humornému i napínavému dramatu, v němž všechny postavy několikrát změní strany konfliktu, pohybují se od blazeovaného nadhledu až k hysterii, při níž padají všechny zábrany a na povrch vyplouvají brutalita a surovost jejich obnažených osobností, načež následuje příjemný až neamerický závěr. (11.01.2013)

Přesná ukázka, proč se bát každé adaptace divadelní hry - režijní vedení a herecké podání možná bez očividných škobrtnutí, ale ta krotkost satirických podtónů, repetitivnost a neschopnost obhájit limity jednoho byt a jedné hodinky i na nekonečně velkém filmovém pásu, dělají z Boha masakru další zbytečný zářez do filmografie mistra. (26.01.2012)

Já mám docela slabost, když se napíšou exluzivní dialogy, podepíše se pár talentovaných herců, vezme se kamera a udělá se invaze do ateliéru a vznikne film jak víno. Tyhle filmařský maximální minimalismy jasně oddělují umělecké zrno od umělekých plev. Zdejší herecká sestava je rozkošná a každej přidává do kvalitního celku poměrně rovným dílem, ale pokud jde o mě vítězem je Christoph, jeho telefonování mě zabíjelo. Docela by mě zajímalo, jak to vyřešili v Činoherňáku. (10.02.2015)