Aguirre, hněv Boží

Výprava za peklem Eldoráda je lemována fanatismem a krutostí. Ani dechberoucí nádhera And nepustí jen tak někoho do krajiny, kde Bůh své dílo ještě nedokončil. Dobyvatelé musí zaplatit tvrdou daň. S bezmocí nebo s apatičností sledovat některé z nich blízko, ale přesto daleko umírat. Plynout bezbožnou divočinou, uvězněni mezi přeludy a skutečností, pomalu hynout hladem s hojností na dosah ruky, uchlácholení šílenstvím a lačnou tohou po bohatství a moci. (04.01.2011)

Ja tie umenia asi nikdy nepochopím. Namiesto postáv som tam videl nie príliš dobre hrajúcich ochotníkov historických kostýmoch a príbeh ma nechytil už vôbec. Totálne som neprijal filmovú realitu, takže mi to v horšom prípade pripomínalo drahší skeč zo SNL alebo v lepšom Pokračovanie Svätého grálu od Monthy Pythonov. Na druhej strane, takto som sa na úkor tvorcov už dlho nepobavil. Ten film je nesmierne zaujímavý svojim vznikom, ale konečný výsledok u mňa s výnimkou asi 2 momentov (cca 40 sekúnd) nefunguje.Akože fakt nie. (04.01.2016)

Aguirre, hněv Boží a šílenství jednoho člověka. Je to perfektní počin, po kterém jsem si ihned oblíbil spolupráci mezi Wernerem Herzogem a Klausem Kinskim. Oba svou práci odvedli dokonale, a kdo se mnou nesouhlasí, bude rozřezán na sto devadesát osm kousků a po těch bude šlapáno tak dlouho, dokud s nimi nepůjde vymalovat zdi! (25.04.2018)

Slepá a pomaly sa vlečúca honba za lákavou ilúziou so zásterkou "šírenia viery", neoblomná vôľa k moci, impozantné Herzogovo mystické vizionárstvo s intenzívnou katarziou v závere. Aguirre, the Wrath of God má veľmi blízko k APOKALYPSE a FITZCARRALDOVI, atmosféricky je blízky práve APOKALYPSE - tiesnivý a intenzívne dáviaci pocitom stratenia, absenciou výhry či návratu. Cesta nikam diváka pohlcuje pomalým tiahnutím sa k záverečnému zošaleniu stvárnenom ako vždy skvelým, horko charizmatickým Kinskim. Aguirre, the Wrath of God, respektíve plť na ktorej prejdeme naprieč dielom má v sebe silného génia loci, pre Herzogove filmy tak typického (zatiaľ každý jeho film si ma úplne podmanil), vyťaženého z Kinskeho signifikantnosti, magických priestorov nekonečnej džungle a jej tepny, kde Herzog použitím minimalizmu ťaží maximum. Znova píšem - Herzogove filmy sa nesledujú, oni sa prežívajú. (30.03.2013)

Putování za slávou a nezměrným bohatstvím přerůstající v maniakální depresivní pouť zachytil Herzog velmi věrohodně, spoléhajíce se na základní filmařské postupy, jednoduché kamerové jízdy a záběry krásné divoké přírody, vedle kterých nechal vyniknout šílený obličej pomateného Klause Kinskiho, jenž v tomto případě vydal opravdu za tisíce slov. Sice mě tíží myšlenka, že takoví Iňárritu a Emmanuel Lubezki by z daného námětu dokázali vytěžit mnohem objemnější filmové umění, ale i minimalistický Aguirre je svým agresivním psychologickým pojetím nestárnoucím vizionářským dílem... 80% (02.02.2016)