Země bez chleba

Země bez chleba je dokumentem o jednom extrémně chudém regionu – Las Hurdes ve Španělsku z počátku minulého století. Zakládá si na realistické kameře a skutečném zachycení problémů tamějších obyvatel a drsné a vyprahlé krajiny. Místní lidé mají hlad, jsou nemocní, různě postižení a často umírají. Popravdě mě tento dokument ale moc nezaujal a v dnešní době už je neaktuální. Dokážu se vcítit do existenčních problémů místních obyvatel a přát jim lepší život. Nicméně podobných míst na planetě je stále hodně a před sto lety to nebylo až tak výjimečné. Tvůrcům patří kredit za to, že na problém upozornili a také díky nim se situace v regionu postupně zlepšila, i když vlivem občanské války až mnohem později. Na rovinu, kdyby to nenatočil Luis Buñuel, tak to téměř nikdo neuvidí. Odhaduji, že si z tohoto dokumentu odnesl mnohé inspirace do své pozdější surrealistické tvorby. (01.11.2023)

"Účel světí prostředky" nepatří mezi má oblíbená rčení, takže jsem rozpolcena v hodnocení. Buñuel pro dosažení efektu využívá lidí i zvířat...neříkám, že se ty situace - smrt dítěte, pád kozy - nemohly v reálu odehrát, přesto s tím "naaranžováním" scén vnitřně nesouhlasím...ačkoliv Buñuel se inscenaci ani nesnaží skrývat, díky čemuž film působí parodicky a surreálně zároveň. Na druhou stranu jeho "vážná" rovina je právě tak silná a přiznávám, že mě samotnou film nenechal chladnou ani o století později, obzvlášť když si uvědomím, jakou vypovídací hodnotu má i v současnosti. Bylo by zajímavé pro srovnání zhlédnout dokument "De gevangenen van Buñuel" Ramóna Gielinga, který se vydal po stopách Buñuela na stejné místo o téměř sedmdesát let později. (21.06.2015)

Aj zem bez chleba môže byť krásna, rovnako ako surrealista Buňuel dokáže byť realistický. Respektíve realita tu zobrazená je surrealistická prirodzeným spôsobom. Film som videl s pôvodným komentárom bez titulkov, takže môj výsledný dojem je povedzme že dvojtretinový. Zároveň dokumentárny film nie je úplne môj najoblúbenejší žáner, avšak v tomto prípade je poňatý viac umelecky, metaforicky, avšak bez náznaku príbehu. V tomto aspekte vedie napríklad Flaherty a tak mohol Nanuka natočiť omnoho dlhšieho. Uvidíme po pozretí s titulkami. Pri pohľade na Buňuelovu tvár sa ťažko verí jeho hlbokému humanizmu, ten nie je ukrytý v jeho pohľade, ale v jeho duši. (10.04.2013)

Země bez chleba je působivým avantgardním výkřikem ve filmovém podání anarchistického provokatéra Luise Buñuela. Extremadurské sdružení horských obcí Las Hurdes, vyprahlá oblast lidského zbídačení a pekla na zemí, je jedinečně přijatou výzvou k sugestivní filmové demonstraci sociální nespravedlnosti. Cílem je zasažení citlivé oblasti společenského svědomí, rafinovaně použitým kontrastem je dokumentární věcnost a hrůza reality. Ten pravý um spočívá ve zdarech manipulace k monumentálnímu zvýraznění děsivého stavu rozkladu a zkázy. Efekt je závratný, obrazy hrdě vyhrožují, přítomnost je nevybíravě drážděna panikou jiné formy existence. Lesk lidské bídy je dokumentárně zneužit surrealismem ke své představě Písně písní. Luis Buñuel v anarchistickém rozhořčení mládí koketuje s levicí a podává existenciální svědectví života. (24.03.2019)

Zajímavý dokument o jedné španělské, velmi chudé oblasti v západní části země. Buñuel přibližuje nelehký život v této nehostinné části země a nepřímo kritizuje nezájem okolních bohatších oblastí o strasti zdejšího lidu. Na konci je vyřčena nejen obava z blížící se války, ale i naděje na lepší zítřky. Buñuel se k sociálnímu tématu vrátil i po válce ve snímku Zapomenutí, jen zaměnil chudý španělský region za periférii Mexiko City. (27.03.2014)