Kde sní zelení mravenci

Jsem rád, že to Herzog nepojal čistě zeleně ekologicko-politicky, jak je dnes v Evropě zvykem. Netlačí násilně na pilu a popravdě ukazuje i věci, kvůli kterým Aborigince pochopit je asi stejně složité jako pochopit mimozemšťany z křemenné planety nebo Japonce a jejich normy „etiky“. Prostě jejich postoje mi přišly zcela mimo - spjati s přírodou, ale cigárem nepohrdnou, tamhle ukradnou bagr, potom olej a nakonec celé letadlo. A jinak celý den sedí, dívají se na východ a sem tam si zazpívají nebo zatancují. Trochu mi to připomíná jednu nejmenovanou skupinu lidí u nás, která se také ráda hojně množí a žije pak jen ze sociálních dávek. Snad o nich nevznikne taky nějaký filozofický dokument, jak jsou vlastně lepší a přírodě blíž. Líbilo se mi, že do toho Herzog dal i humor, pár vtípků mne velmi pobavilo, kamera je fajn, příběh odněkud někam jde, i na tu katastrofu nakonec došlo, dostalo se nám mnohých historických vysvětlení... ale stejně mi přijde, že vlastně nevím nic. Mladý geolog se nakonec rozhodne žít v sepětí s přírodou mimo civilizační sítě (jehož přerod mu moc nevěřím, jak je zde podán), ale vlastně nevíme proč, co mu to dává, čím ta příroda zde působí (když jsou kolem jen haldy strusky a písku, zeleň žádná). Zkrátka mi tady ta myšlenka přijde vlastně hodně utopená a mohlo se víc soustředit na domorodé obyvatele, aby divák více pronikl do jejich světa a pokusil se jej částečně pochopit. (07.01.2022)

Pozoruhodný film o nevyhnutelném střetu dvou světů. Bílých  dobyvatelů  australského kontinentu s původními obyvateli. Jsou to světy příliš rozdílné na to, aby mohly najít nějakou společnou řeč. Bylo pro mě hodně zajímavé ty pokusy o domluvu sledovat, ať už probíhaly uprostřed australské pouštní krajiny, při návštěvě domorodců v centru moderní civilizace, či v soudní síni. Tu návštěvu města jako by se mi podařilo vnímat očima Australců, cítila jsem z ní odlidštění, neklid a chaos. A zase při zdlouhavých záběry písečných plání jsem pociťovala klid, namísto nudy, který by se mohla nabízet. To se tvůrcům povedlo. Úplně jsem ale neporozuměla tomu, k čemu nakonec dospěl geolog Lance. No, třeba si to chtěl jenom zkusit. (08.04.2024)

To jsem si takhle naplánovala, jak se zasním u zelených mravenců a ono ne, prakticky tam nebyli, škoda.. Očekávaný střet domorodců s moderní civilizací nebyl nijak vyostřený, spíš mi připadal úsměvný a ve finále smutný.. Ani ta atmosféra na mne nijak zvlášť nezapůsobila, táhlo se to v líném tempu a já u toho usnula.. Tedy jsem se dnes večer k filmu vrátila a odkoukala na druhý pokus.. Pravdou je, že myšlenkově souzním, rozumím i chápu, ve stylu zpracování se s tvůrci bohužel míjím.. (14.04.2024)

Ja by som si dovolil výhradu, že niektoré scény sa mali zostrihať, aby film pôsobil svižnejšie. Ale to by mohlo narušiť spánok zelených mravcov, čo nemienim riskovať. Ešte by som dopadol ako pes tej starej panej. Určite ho tam hľadá stále. A lietadlo bez krídla tiež zrejme lieta dodnes. Schrödingerove mravce môžu potvrdiť. (11.04.2024)

Komorní snímek o střetu dvou odlišných kultur (koneckonců Herzogovo životní téma), jehož coby sluníčkářsky hrozící agitku o proradnosti zlého kolonialismu značně převyšuje vnitřní filosoficko-existenciální rozměr. Kde by jiní spotřebovali prázdných tezí, filmař Herzog spoléhá na sugesci obrazu a po čertech svéráznou poetiku, jež jde ruku v ruce se zachycením Aborižinců a jejich dojemně směšných, přesto v mnoha ohledech zásadních návyků. Film s tak prazvláštní atmosférou by smrtelník těžko pohledal. Domorodci pilotující letadlo nemají chybu. Jsou to vlastně tak trochu Ropáci o pár let dříve. Herzog je nenahraditelný mág. A i když Where the Green Ants Dream nepatří po výrobní stránce k jeho nejoslnivějším snímkům (nikdo zde netahá stovky tun vážící parník přes kopec uprostřed Amazonie), a už vůbec ne k těm divácky nejznámějším, v určitém smyslu je to pro mě dokonalý úkaz meditatitivní filmové podívané, jejíž ekumenický přínos by neměl zůstat opomenut. (09.01.2024)