Máma má raka

Od oscarového začátku až po romantický konec jsem seděl, poulil svá švidravá kukadla a samým nadšením flatuloval natolik, až jsem proflatuloval gaučík. Samozřejmě lžu. V zaujetí dílem jsem naprosto rezignoval na nějaké rozlišování odchozího skupenství a ta hezká, stylová skvrna na parketách mi bude už jednou provždy připomínat, jak měla ondyno máma raka! (06.11.2016)

Od posledního počinu romantika Pohla uplynulo 6 let a na filmové kvalitě snímku je to dost znát. Snímek se samozřejmě drží osvědčeného schématu, ale každičký záběr působí tak nějak profesionálněji. Dokonce i humor se mi zdá být propracovanější. Místy je k zaznamenání i jakýsi náznak děje. Herci jsou solidní. Opět nechybí alkohol, drogy, trvale opálení spoluobčané, bitky...zkrátka věci, které člověk potkává denně. Právě s určitým mírným nárůstem profesionality se mi humor zdál býti mírně utlumeným ve srovnání s předchozí tvorbou. Dost lidí, povětšinou čůráků, se zde má tu drzost otírat o neotřelý závěr, respektive jedno mírné překvápko. Mě překvapivá závěrečná odbočka od očekávaného průběhu naopak potěšila a nově vzniklé situace z ní plynoucí mě pobavily. Já dostal to, co jsem dostat chtěl. Zvláštní poklonu bych vyzdvihl Pohlovi seniorovi za jeho pravidelný příval homo vtipu. Nezbývá, než si tiše přát, aby tento snímek nebyl z režisérské dílny autorův poslední. Film je volně ke zhlédnutí třeba zde. (23.09.2016)

Za střízliva nekoukatelná záležitost, nicméně při určité hladině v krvi se z toho stává docela zábavný film. Upřímně řečeno jsem byl trochu zklamán technickým zpracováním i hereckými výkony, neboť oba aspekty byly na stejné úrovni jako v předchozím snímku autora Jehovova pomsta, která při porovnání, díky lepšímu scénáři, vychází dokonce lépe. (25.09.2016)

My, pre ktorých je lenivosť vlastne čisto filozofickým postojom (samozrejme na báze nihilizmu), by sme mali tento počin snáď aj oceniť. Kamil je chlap na pohľadanie (na jednoduché pohľadanie, voľne pohodený v každej najbližšej krčme), humor sa mu ale zadrháva. Jeho death metalový guru je síce zaujímavý a nedostatok končatín nahrádza výraznou charizmou, ale celkovo nie som spokojná. Ale ja nie som spokojná takmer nikdy, problém môjho posraného života to asi bude. (07.11.2016)

Protože jsem Martyho objevil až s Party Hard (neboli O Shit Party!), považoval jsem za povinnost zmapovat tento mimořádný talent od počátků a abych si to vychutnal chronologicky (příběhy postav z Rumburka se totiž chytře prolínají), tak u tohoto klenotu jsem krom Martyho typického rukopisu ocenil ještě maximálně vytuněný závěr filmu... Takovou brutálně vychytanou pointu nenaservíroval ani Shaymalan s Šestým smyslem nebo Obvyklí podezřelí...:-D (27.03.2020)