Režie:
Anthony HickoxScénář:
Anthony HickoxKamera:
Gerry LivelyHudba:
Roger BellonHrají:
Zach Galligan, Deborah Foreman, Michelle Johnson, David Warner, Dana Ashbrook, Eric Brown, John Rhys-Davies, Miles O'Keeffe, Patrick Macnee, Anthony Hickox (více)Obsahy(1)
Skupinka šesti mladých studentů je pozvána Lordem Lincolnem na půlnoční představení panoptika, které vystavuje hrůzostrašné figuríny. Není to ovšem jen tak obyčejné muzeum voskových figurín, nýbrž místo samotného Ďábla. Jeho cílem je získat 18 lidských duší, které potřebuje k oživení svých "dětí" (nejrůznějších příšer). Jediní, kdo můžou tento ďábelský plán překazit jsou Mark Loftmore (Zach Galligan) a Sarah Brightman (Deborah Foreman). V roce 1992 bylo natočeno pokračování s názvem Voskové muzeum 2: Ztraceni v čase. (Pedestrian)
(více)Recenze (106)
Námět jistě nápaditý, ovšem zpracování bohužel nijak převratné. První polovina se poměrně vleče a dosti nudí. V té druhé půlce sice přibude trocha akce, avšak stále to není nic, co by mě zvedlo ze židle. Atmosféra osmdesátých let je celkem v pohodě, ale kdyby tam přiběhl Jason se svým vybavením, jistě by film o dvě třídy zvedl. Komedie to zcela jistě není, párkrát jsem se pousmál, toť vše. Horor? Není se čeho bát, maximálně dvě očekávané "skoro lekačky", takže nám zbývá jen to označení fantasy a dobré masky. Plusem je alespoň sympatická dvojka v podobě Zacha a Deborah. Škoda, tohle mohlo být mnohem lepší. ()
Dnes už legendárna záležitosť s výborným námetom a skvelými maskami, plná sentimentu a prehliadka toho najlepšieho, čo sa točilo v 80. rokoch. Musím ale konštatovať, že zub času si v tomto prípade svoju daň vypýtal, pred rokmi sa mi to páčilo o čosi viac. V súlade s väčšinou ma najviac oslovila vlkodlačia poviedka - výborná atmosféra a hororové efekty. Všetky poviedky spája aj svojrázny, čierny humor a skvelá panoptiková zábava, pričom záver už je riadny úlet. Stále preto slušný nadpriemer. 75/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. ()
Chvílemi to byla i docela sranda. Hlavně to nesmíte brát jako horor, ale jako komedii. První scéna s vlkodlakem se mi líbila, ne proto, že by byla nějaká dobrá (to taky není, spiš naopak), ale proto, že jsem viděl čím vším si musel John Rhys-Davies projít, než se dostal k Pánovi prstenů. Pár dalších krvavých scén je opravdu povedených - například ta u Draculy, ale celkové vyznění filmu hodně sráži některé opravdu dementní scény a postavy. Mimo jiné například Markýz de Sade, na kterého jsem se celou dobu těšil. Bohužel právě z téhle úchvatné postavy francouzských dějin Hickox udělal obyčejnýho idiota, kterej umí sice jakž-takž šermovat, nakonec ale zemře absolutně stupidní smrtí. Co mi dál vadilo? Tak třeba celá závěrečná bitva. Už od "nájezdu staříků" bylo jasný, že tohle nebude ani trochu vtipný, nebo akční. Bohužel to bylo naprosto zoufalý! ()
Tohle je naprosto přesný typ horroru pozdních 80. let, na kterém velmi zahlodal zub času. Ve své době to byla parádní zábavná podívaná, dnes je to již v podstatě trapná nuda. Mnohokrát překonáno a to jak v oblasti masek, gore efektů, humoru, atd. ... Příběh a hlavně herecké výkony, hromadná bitka na konci filmu jsou opravdu v dnešní konkurenci i pohledu dosti špatné...ne-li trapné. ()
Vážení, takto si predstavujem špičkový béčkový horor (a propos, áčkový by bol až v prípade, keď angažujem Winonu Ryder a upírsku kapitolu nakrútim v zámku vo Versailles?). Pri jeho prvom zhliadnutí som mal priam orgazmatické pocity zadosťučinenia čiastočne plynúce z faktu, že bezmedzne milujem voskové múzeá a púťové zámky hrôzy. Nič sa ale nedá robiť - hodnota každej recenzie či komentára stojí a padá na subjektívnom postoji pisateľa, ináč je zaujímavá akurát pre robotické indivíduá, ktoré stále veria, že umenie a umelecké remeslo sa dá zhodnotiť objektívnymi kritériami. Waxwork je ako svižne rozohraná partička šachu, po skončení ktorej je spokojný i ten porazený, pretože vie, že si dobre zahral. Ani vo Waxwork nie sú všetky scenáristické či režisérske ťahy figúrkou 100%-ne úspešné, ale zábava je to skvelá a nepokazia ju ani niektoré lacno pôsobiace kulisy. Dokonca ani fakt, že tu nejde o čistokrvný horor (pre mňa tento film nie je ani tak o Hrôze či Smiechu, ale o Tajomstve a Túžbe). Stupeň zábavnosti jednotlivých epizód neurčujem adjektívami "dobré" a "zlé", ale "skvelé" a "takmer skvelé". Pach vosku, krvi, potu, nočného lesa a cintorínskej zatuchliny + nezabudnuteľný hudobný motív - no nedajte päť hviezdičiek! ()
Galerie (10)
Photo © Metropolitan Vidéo
Reklama