Srdce v Atlantidě

Přiznám se, že kniha jako celek nepatří mezi mé nejoblíbenější Kingoviny, a o to více mě těší, že se film zaměřuje právě na mou (jedinou) oblíbenou část, tj. na Bobbyho a Teda Brautigana. Melancholické "Srdce v Atlantidě" mi v mnohém připomíná Svěrákovu "Obecnou školu", nikoli tématem, ale kouzelným ztvárněním naprosto všedních a obyčejných věcí. Jediné, co mě maličko mrzí, je upuštění od mysteriózních prvků; ty ale začínají dávat smysl až v souvislosti s "Temnou věží", takže to svým způsobem chápu... 4,5*. (01.04.2021)

Když vám někdo otevře oči, otevře vám i mysl. A až do chvíle, kdy se starý plešatý švindlíř rozhodne, že už s ním nemáte počítat, není lepšího požehnání.. Nenásilně plynoucí drama o potřebnosti správných vzorů v dětství, ve kterém si mě Hopkins omotal kolem prstu i tehdy, když jen bezděčně civěl z okna. Nadpřirozena se to dotkne jen letmo, ale pozoruhodná je jiná věc. Jonathan Brandis z devadesátkového To, River Phoenix ze Stůj při mně, Nadaný žák Brad Renfro a nedávno Anton Yelchin. Zdá se, že hlavní dětské role v Kingových adaptacích podstatně zkracují trvání dospělosti.. (19.02.2020)

Dívat se na film, jehož předlohu jste chvíli předtím dočetli, je takový hodně zvláštní. Na jednu stranu je neuvěřitelné až magické to zhmotnění postav, poznávání známých scén a dialogů, na druhou stranu je až příliš patrné, že film za knížkou dost ztrácí. To, co dokáže dobře napsaná kniha, to prostě není film schopen ve většině případů napodobit. Srdce v Atlantidě není špatný film, má dobrou hudbu, tajemnou atmosféru a silné momenty, ovšem se znalostí knihy to nedokáže tak zapůsobit, a proto nemůžu hodnotit víc než třemi hvězdami. 65% (06.02.2013)

Předloha Stephena Kinga je jednoznačně nejmíň "kingovská" (rozuměj hororová, nadpřirozená) kniha, jakou jsem od něj četla. Není v ni v podstatě skoro nic tajemného (kromě trochy telepatie), ale přesto, nebo možná právě pro to mě hodně zaujala. Jde v ní hlavně o pocity, atmosféru, myšlenky, dospívání a přitom je nabytá událostmi, ale takovými, které se těžko převádějí na filmové plátno. Film zpracovává pouze první část knížky, tu dějovější, ale bohužel nějak se z ní vytratila většina emocí. Nebo lépe řečeno - nevytratila, ale v porovnání se čtením jako by žádné nebyly. Možná kdybych neznala předlohu, byla bych filmem nadšená, ale takhle jde bohužel o slabý vývar, přestože jsou postavy obsazeny přesně podle mých představ a Anthony Hopkins válí jako vždy. (06.02.2007)

Film o hledání přátelství a důvěry v dusivé atmosféře amerického "honu na čarodějnice". Mr. Brautigan se zdá býti "tak trochu telepatem a léčitelem"; my, kdo známe Temnou věž, máme jakousi nejasnou představu, že kdyby chtěl, mohl by rozplést předivo reality nebo alespoň otřást naším vnímáním skutečnosti. Jenomže nechce... Touží po klidu a normálním životě, leč není mu přáno. Okolí začne tohoto podivína záhy vnímat jako ohrožení obecně daných pravd a morálky. Velmi komorní (zároveň však multifokální), nostalgicky laděné, a především hořké drama o tom, že se nevyplácí být jiný. Příběh o tom, že věci tušené a ukryté pod povrchem, jsou mnohdy důležitější než záležitosti zjevné a snadno vysvětlitelné. Co překoná "Sršně" alias "Žlutokabátníky"? Sounáležitost? Sdílené tajemství? Zachování si dětského pohledu, tedy ráj srdce vprostřed labyrintu světa? Vědomí vnitřní svobody? Nejspíš nic, ale stojí za to vzdorovat jim. Alespoň se pokusit. Možná. Snad. (18.01.2010)