Here Alone

Ve světě vypukne epidemie, která postupně zachvacuje stále větší počet obyvatel. Na těle se udělají červené kroužky, z nichž vytéká bílý hnis, a postižený postupně zešílí. Nejde o klasické zombie, takže je lze snadno usmrtit a nákaza se zřejmě nepřenáší kousnutím. Nemocní se ale stávají v podstatě živými mrtvolami. Film zachycuje dvě časové linie. V první sledujeme mladou ženu Ann, která jako Robinson přežívá v pustině. Jen když potřebuje získat další jídlo, musí se vypravit za plot mezi kanibaly. Když zachrání dívku Oliviu a jejího zraněného otčíma Chrise, vše se změní. Navenek se zdá, že soužití všech tří by mohlo fungovat, pod povrchem však bublá narůstající napětí. Olivia chce totiž Chrise pro sebe. Druhá linie průběžně osvětluje, co se stalo s rodinou Ann. Minimalistické komorní drama, pomalý survival, s důrazem na osud hlavní postavy. Temná hudba, často ale i jen ticho doprovázejí působivé přírodní scenérie. Z větší části meditativní snímek vrcholí bojem o přežití. Film osloví spíše menšinové publikum, milovníci akce a brutálního gore by ho měli rozhodně vynechat. (05.01.2019)

Tak co jsme se ve filmu dozvěděli? Jak se ten virus šíří? Ne. Jestli se může šířit krví nebo vzduchem? Ne. Jak se nakazilo to děcko? Ne. Kde vzala holka benzín na závěrečnou scénu? Ne. Proč se v lese objeví jeden zombie až po hodině a čtvrt filmu, a do té doby ne? Nedozvíme. Kde v tom domě žije tolik zombie a jestli se fakt nechají nalákat na krví opatlaný mobil? Ne. Jak to, že se nebojí koupat v řece a dělat si táboráky? Ne. Proč se řežou do krve, když krev má lákat právě zombie? Ne. Jak to, že v kombinaci krev-bahno-moč zombie nic necítí? Ne. Proč umřel manžel? Ne. Kde se tam vzali Olivie a Chris nebo jak se Chris tak rychle zázračně uzdravil? Ne. Co znamená závěrečná scéna, vzdáleně upomínající na Konec srpna v hotelu Ozón? Ne. O čem to celé bylo? O ničem. Nesympatičtí herci, střihy vyloženě rušivé, skoky do retrospektiv a zpět zmatečné, důležitá chování postav nevysvětlená. Film o ničem. (15.06.2019)

Po vypuknutí neznámej epidémie žije Ann (Lucy Walters) uprostred lesov, v ktorých si vytvorila svoj tábor. Jej dni vyzerajú vždy rovnako a jej hlavnou povinnosťou je obstaranie si potravy bez toho, aby sa stala obeťou nakazených. Tento beznádejný stereotyp sa zmení vo chvíli, keď stretne Oliviu (Gina Piersanti) so zraneným nevlastným otcom Chrisom (Adam David Thompson). Od tejto chvíle už Ann nie je sama, ale to neznamená, že sa jej život stáva jednoduchším. - Tento režijný debut sa podla mňa vydaril, aj keď režisér viac ako dvadsiatich krátkometrážnych snímkov sa za úplného amatéra považovať asi nedá. Funguje to tak ako má, vyžaruje z toho pozitívna nezávislosť, herecké obsadenie je sympatické, psychické rozloženie charakterov je vzhladom k situácii uveritelné, dej sa nevyvíja úplne priamočiarym smerom, takže ma aj záver trochu prekvapil. Lesy sú ideálne zvoleným miestom pre tento štýl hororu a toto prostredie mi momentálne dobre sadlo, pretože v poslednej dobe sa tieto Zombie / Postapokalyptické horory často odohrávajú uprostred miest. Nedostatkami pre mňa boli pomalé tempo a flashbacky, ktoré boli dosť prínosné, ale neboli spracované tak, aby podali informácie o situácii dostatočne zaujímavo. Ide o zaujímavú záležitosť a o slušný posun v kariérach, či už pre režiséra, alebo pre hercov, keďže väčšina z nich ešte nemá vela skúseností u celovečerných snímkov. (31.03.2017)

„V postapo světě blbě se žije, když na frak dostává... psychologie.“ Bezútěšný, syrový a velmi realistický outdoor survival, naprosto nepochopitelně zabitý debilním závěrem, při dilematu „lesní ženy“, jak a na záchranu koho využít poslední kulku. OKÉNKO AUTA: [][] Je zamlžené. Co asi říkala Olivie, marně čekající ve stanu? Ϫ̊  „Tak já přicházím s nabídkou kvalitního panenství a ono prd!“ Ϫ̊ „Já kráva se aranžuju do svůdné pozice, voním se a mažu si dekolt Indulonou, zatímco té rachejtli staré, smrduté a zabahněné, stačí zavrtět povislou prdelí a...“ Ϫ̊  „A vůbec, nalevo postapo, napravo postapo, v lese mručí zombíci, v autě otčím s čůzou a...“ Ϫ̊  „Bohajeho, oni mi tuna jebů!“ [][] Btw, k sendvičům ze sušenek a tučných červů by se hodila postapo cibule - podobný milostný trojúhelník tam rozetnuli líp. Surově, hnusně sobecky, ale přitom lidsky uvěřitelně. (28.11.2023)

Mám rád minimalistické horory zaměřené především na atmosféru, ale tenhle je hodně špatný. Pro tenhle typ hororů je nutné, aby se nám sice pomalu, ale vždycky po čase něco odkrylo o situaci a nějak se posunul děj. Tady se ale děj neposune nikam. Ann žije sama kdesi v lese, pořád je pomazaná bahnem a nelogicky se chová, pak přijedou dva lidi, Chris a Olivia a nelogicky se chovají všichni tři. Po hodině filmu to přeroste v milostný trojlístek a situaci, která z toho prostě vzejít musí. A to je všechno, nic jiného se tam nestane, teda jo, ještě je tam tuna otravných flashbacků, u kterých ze začátku někdy ani není poznat, že to jsou flashbacky, ale jinak už nic. Tak, prima, a jak má v takové situaci fungovat nějaká atmosféra? Bez ní je tenhle typ filmu jako tělo bez duše a tady to taky tak vypadá, navíc to je tak strašně sestříhané, že se z toho člověku až hlava zamotá. Ne, fakt, ty střihy ze dne na noc jsou až brutální... Kameru to má dobrou, i když by se hodila spíš do nějakého přírodopisného dokumentu, nebo do filmů Scotta Barleyho. Hudba taky celkem ujde, jinak to ale za nic nestojí, je to nefunkční, nedějové a hloupé až na půdu. Přemýšlel jsem i nad 2*, ale vzhledem k tomu, že to ani pořádně nekončí, dám lepší 1*. (15.06.2019)