Její zpověď

Další old schoolový Hitchcock. Další film, který se mnoha lidem líbí, má dle mého jistý potenciál a dobrý námět, který ale dle mého názoru zůstává nevyužitý. Film má naštěstí menší délku, ale i přesto mi přijde nezáživný a nudný. Pomalu mne začíná opouštět ona myšlenka, že Hitchcock vždycky točil super filmy. V první vlně filmů to bylo vše dokonalé, ale ta druhá spíše drtivě ukazuje, že Hitchcock zase takový bůh není. A je to velká škoda. (09.04.2016)

Snímek je natočený v doznívající éře němého filmu a ačkoli je již zvukový, jeho úvod nápadně připomíná postupy používané v němých filmech (vyprávěno je pouze obrazem; absence dialogů; absence ruchů a zvuků, obraz nepřetržitě doprovází pouze hudba atd.). Hitchcock navíc pracuje s diváckými očekáváními a nechává diváka čekat, až ve filmu zazní synchronizovaný zvuk. Během celé úvodní expozice se film tváří a chová jako němý – dokonce jde ve fingování praktik němé kinematografie tak daleko, že zobrazuje mluvící postavy, aniž by však probíhající dialogy převedl do zvuku či do pouhých titulků. Divák si tedy může pouze domýšlet, o čem postavy mluví; podobně, jako k tomu byl nucen během éry němého filmu. --- Hitchcock aplikuje prvky zvukového filmu postupně. Z ryze němých pasáží přechází k prvním zvukům, které nechává občas zaznít. Těchto zvuku s postupující stopáží přibývá, až se nakonec obraz stává se zvukem zcela synchronizovaný včetně všech dialogů. Hitchcock jako by chtěl prostřednictvím Její zpovědi zdokumentovat vývoj němého filmu ke zvukovému – jde o jakousi kombinaci zvukového a němého filmu, nikoli o film již čistě zvukový. Režisér se i navzdory zvukovým možnostem přidržuje vlastností němého filmu. --- První dialog, který ve filmu zazní, paradoxně řeší zcela banální rozmluvu dvou detektivů, kteří jsou navíc ke kameře otočeni zády – postupný přerod němého filmu do zvukového – zvuk nepřináší hned nějaký dějově významný dialog, ale získává si důležitost ve filmu postupně. (13.04.2020)

Ja vubec nechapu, jaktoze je ta Anny tak upozadena a vlastne plno lidem zcela neznama. Kazdy tady zna Adinu atd., ale takovouhle hvezdu prehlizet, to je fakt hanba... Peknej filmek s (opet) vynikajici Anny O. P.S.: ...ty koupelnove zavesy a noze mel Hitchcock asi proste rad.. :) (03.02.2015)

Film nezapře dobu svého vzniku nejen způsobem sehrání rolí herci, který na nás dnes působí značně toporně, ale také zaměřením na detail: ruka mrtvého, rukavice, popelník se zapálenou cigaretou a posléze popelník s několika nedopalky, otáčející se kolo autobusu, věžní hodiny, domovní vchod oběti atd. Fascinující na tomto filmu je to, že právě takovým detailům je věnována stejná péče jako ztvárnění hlavních postav příběhu. Dokonce lze říci, že tyto detaily mají takovou vypovídací hodnotu a posouvají děj dopředu zrovna tak, jako dialogy (kterých je ovšem pomálu) a akční scény. (07.11.2010)

Cameo - mistr čte při jízdě metrem knihu a je přitom vyrušován neposlušným chlapcem. (11. minuta) (25.10.2011)

Prvy zvukovy Hitchov film obsahuje uz v sebe zarodky niekdajsieho majstrovho umenia (napr. budovanie atmosfery). Na tomto filme je celkom jasne vidiet ze bol robeny ako nemy a az v priebehu pridali zvuk. Ked tak nad tym rozmyslam, mozno by som dal prednost nemej verzii. 7/10 (16.03.2013)

Možná si budou někteří myslet, že jsem s hodnocením příliš radikální a nevžívám se do tehdejší doby, ale jak na to koukám jakkoliv ten film je prostý jako ukrajinská prostitutka. Scénář nemohl být ani na svoji dobu příliš velké terno, ale zase v něm na druhou stranu nebyly žádné logické díry a nebýt Alfredovi už tehdy skvělé režie a schopnosti budoivat atmosféru, film by úplně zapad. (04.03.2009)

Ty herecké výkony na pomezí němého a mluveného projevu mě dost iritovaly... (04.02.2016)

[3,5*]     "Any news of the murder?"     Pomerne raritný film Alfreda Hitchcocka, najstarší z jeho mnohých (19!) filmov zaradených do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Jeho raritnosť spočíva jednak v tom, že ide o úplne prvý britský zvukový film a jednak v tom, že je to Hitchcockov posledný nemý a zároveň aj jeho prvý zvukový fillm (aký to paradox). Film si tak dlhšiu dobu šliape ako nemý (to, že niektoré scény boli dodatočne ozvučené, nijako nezastrie ich nemý pôvod), až v istom momente sa odrazu preklopí do čistokrvného zvukového (veď technológia pokročila). Rozhodne však film neberiem iba ako nejakú historickú kuriozitku spred takmer 100 rokov, ale ako dielo, ktoré má stále čo povedať. Hitchcock sa tu jednoducho nezaprie, veľmi dobré je umelecké stvárnenie i navodenie napätej atmosféry. Veľmi sa mi páčila Anny Ondráková v hlavne role Alice (škoda, že ju nadabovali a ešte takým piskľavým hláskom, ako od maličkého dievčatka) a aj Donald Calthrop ako podliak Tracy. Zaujímavo pôsobí v kontexte doby, ako sú stvárnené šteklivé scény ("striptíz", znásilnenie). Samotný zvuk nie je do filmu iba "našroubovaný", ale je využitý nápaditým spôsobom, čím sa ukázalo Hitchcockove majstrovstvo. Dokumentuje to hlavne skvelá scéna s kľúčovým slovom "knife", pri ktorej Hitchcock zároveň nezaprel svoj výborný zmysel pre humor:     "Now, mind you, a knife is a difficult thing to handle. I mean any knife... a knife... a knife... a knife..." (31.03.2023)

Z historického pohledu důležitý snímek. Jedná se totiž o poslední němý a zároveň první zvukový film Alfreda Hitchcocka a zároveň první zvukový britský film vůbec. Možné to je proto, že existují dvě verze, právě němá i zvuková. Já viděl tedy jen zvukovou, i když prvních cca 10 minut ve filmu nezazní jediný dialog a ta část je nejspíš převzata právě z té němé verze, protože kamera, chůze postav a celkové vzezření působí jako klasický němý film. Hitch chtěl asi trochu vydusit a napnout diváky, kteří předtím nikdy zvukový film neviděli. Pak se to ale úplně promění a vy jako byste sledovali úplně jiný film. Tedy z hlediska snímání kamery, herectví (i když herci byli na můj vkus mizerní a jejich expresivní pojetí rolí typických pro němý film byl jako pěst na oko), střihu apod. Také se zde v malém objevují pozdější Hitchovy trademarky a typický příběh. Nemůžu dát ale vyšší hodnocení. Film totiž už dost zestárl a já si ho až na pár scén tolik neužil. (17.04.2020)

Mistr ještě není Mistr s velkým M, to je jasné. Také přechod z němého do zvukového filmu je poněkud, no urychlený. Začátek je prostě němý, trochu doplněný nějakými zvuky. Ale s objevením Anny O., jejího diblíkování a zvuku se to trochu zlepší. Trochu dost. Potěší první pokusy s funkčním využitím zvuku, to zvláště ve scéně u snídaně ("knife"), a rozkošně samoúčelná práce s kamerou, jejímž jediným smyslem je zvyšování napětí. Na druhou stranu konec je poněkud zbrklý a některé dekorace jsou rozhodně převzaté z nějaké adaptace Dickense. Přesto čistých pět. (19.11.2009)

Pre mňa bol najslabšou stránkou začiatok a koniec filmu. Ale to čo sa dialo medzi tým, ma uchvátilo. Scénu, keď Alice zbadá napriahnutú ruku bezdomovca, vykríkne, pretože jej pripomenie násilníka, ktorého zabila, a v tom strih do jeho bytu, kde kričí domáca, ktorá ho práve našla mŕtveho, som si niekoľko krát zopakoval. Najviac sa mi ale páčila časť vydierania. Bola tak skvelo nepríjemná, až som už chcel, aby skončila. Každopádne jedno viem, ten obraz, kde na vás ukazuje muž prstom, by som nikdy nechcel mať na stene. Knife! (24.05.2012)

Velké překvapení a zklamání v jednom. Někde musí být chyba, zřejmě jsem tento nesporně kvalitní film zcela nepochopil. Hodně scén je opravdu dobrých, třeba několik rukou, nebo knife, knnife, ale celek, zvláště z počátku je dosti u tahaný a nudný. Jediným oživením je mistrovo cameo s nezbedným klukem ve vlaku.. 55% (13.02.2009)

Na dobu svého vzniku dobrý thriller. Alfred Hitchcock už v tehdy projevoval svoji genialitu a ve filmu se dá zachytit několik vynikajících momentů, které ho v pozdějších filmech proslavily, ale děj je místy dost natahovaný. Počátky zvuku ve filmu nebyly asi nic jednoduchého a někoho, koho opravdu zajímají filmy (nejen ty Hitchovi) by měl měl Blackmail minimálně zaujmout. Film jsem si vychutnal z DVD FilmX s původním zvukem. (22.08.2011)

Motto: "S nožem bys měla být opatrnější, Alice." Celý tenhle film stojí a padá s Annou Ondrákovou, kde chybí, není co říct, kde je, říká se všechno. Těžištěm snímku tak není "vydírání" (blackmail), ale "její zpověď" (k druhým, k Bohu, ale hlavně k sobě), či doslova "černá zvěst". Sekvence po vraždě, kdy česká herečka (Hitch ji považoval za "německou") bloudí městem, snáší veškerá měřítka, a závěrečné vyznění a smysl filmu ponechává v poklidu málokoho. Truffaut se v Rozhovorech vyznává, že mnoho Hitchcockových fanoušků by rádo vidělo, jak se Mistr pustí do takových klasik jako je Dostojevského Zločin a trest. Není Její zpověď odpověď? Alice Whiteová nedosáhne trestu a její zločin nebude zapomenut. Jako by nám doba, kdy se Hitch tříbil, poskytovala něco nového, u něj neobvyklého. Jeho věčná variace na "nepravého muže" má úplně jiné pozadí. Vyděrač Tracy, kterého bude honit policie v Britském muzeu (ani nedomýšlet proč u Hitche musí být všechno tak velké), je bezvýznamný a opravdu se nezaslouží, aby byl "obviněn z něčeho, co jsem udělala já", natož aby skončil jeho život. "Nemohu se vyrovnat s vědomím..." A šklebící se tvář na obraze. Nechci být úplně nespravedlivý k Modrému andělovi (či třeba Vraždě od samotného Hitche) z následujícího roku, k nimž má "první britský zvukový film" strašně daleko, ale tenhle nekonvenční konec je jeden z nejlepších konců pana režiséra. Mimochodem jde o adaptací divadelní hry Charlese Bennetta, který se záhy stane Hitchovým dvorním scénáristou (Muž, který věděl příliš mnoho; Třicet devět stupňů; Mladý a nezkušený; Zahraniční dopisovatel apod.). (13.10.2014)

Film byl sice zastaralý a s prostinkým scénářem, ale Hitchcockův režisérský um a talent pro thrillery byl už tehdy nesporný. Navíc byla Ondráková v dramatické poloze chvílemi vynikající. (Viděl jsem zvukovou verzi.) // 60% (01.10.2023)

Její zpověď ideálně reprezentuje přechod od němého ke zvukovému filmu. Na zvukové stopě je to hodně znát, ale tenhle pro historiky zajímavý, pro ostatní asi spíš rušivý moment stejně přebíjí Hitchcockovo režijní mistrovství, rafinovaná práce s napětím a detaily a morální nejednoznačnost postav i závěru filmu. 90% (25.07.2010)

Pomalejší rozjezd, rychlejší závěr.. Ale paráda, z roku 1929 a přesto jsem byla napjatá a zvědavá na konec. (21.03.2009)

Vzhledem k době vzniku výborný thriller. Už zde je patrná typická Hitchova výborná práce s napětím a působivými vizuálními efekty (např. průhled novinami s otvory, schodiště apod.). (01.06.2009)

Její zpověď Alfreda Hitchcocka vytvořila v jeho režisérské kariéře pomyslné dělítko mezi němou a zvukovou érou filmu. A nevím, zda to byl režisérův záměr, pokud ano je geniální…úvodních několik minut snímku na vás působí jako němý film. Když nakonec začnou postavy pozvolna hlasitě promlouvat, působí to lehce jako facka na probuzení a okamžitě to získá svou pozornost. Hitchcock od prvních minut pečlivě buduje atmosféru, tedy postup jenž se proslavil hlavně díky jeho pozdějším filmům. Ve středu dění je Alice v podání Anny Ondrákové, jenž zde tvoří přirozený avšak svěží protipól ke všem těm nespravedlivě obviněným mužům, kterými se to v mistrových filmech jen hemží. Zde se nebohá dívka ubrání pokusu o znásilnění pouze za cenu nechtěné vraždy. To je však pouze začátek, protože někde v temnotě se tou dobou ukrývaly dvě proradné oči, které by rády nebohou dívku vydíraly… Na svou dobu velmi podařený a atmosférický thriller. Anny Ondráková hraje opravdu skvěle, svou postavu nepřehrává a v její tváří jsou dobře čitelné emoce a všechna ta beznaděj pramenící ze spáchaného činu. Vážně dobré pane Hitchcock… (13.09.2013)