Padlí andělé

Wongovy filmy se vyznačují hlubokým emocionálním dopadem, časoprostorovými prolínačkami a audiovizuální dokonalostí. Ve "Fallen Angels" lze najít vše, ale jen s poloviční intenzitou (druhý "Chungking Express" se nekoná). Pravděpodobnými příčinami mého zklamání jsou postavy, ke kterým jsem si za celou dobu nedokázal vytvořit jakýkoli vztah a také režisérova snaha zařadit do snímku poměrně vysoký počet odlehčených momentů, výsledkem čehož je ztráta pozornosti (moje koncentrace upadala). V kostce: Klasický Wong, jenž mě poprvé nechal chladným. 6/10 (26.08.2010)

Nerozumím těm, kteří Kar-Waie běžně odsuzují a dávají stranou jako filmaře se smyslem pro dlouhý a nudný záběr, s řadou festivalových póz a svévolných manýr (ne že by Fallen Angels bylo typickým zástupcem pro vše zmíněné). Režisérský rukopis jako manýra? Dobře, poslední etapa filmů jako 2046 nebo My Blueberry Nights jisté nedostatky vykazuje. Ostatně: málokterý Kar-Waiův opus je čistý a bez jediné chybky. Ale ten pestrý svět, žánrová nezařaditelnost (především díky tomu Kar-Wai spadá do Asie, zároveň si bere své i z evropské a zámořské kinematografie), nespočet nápadů a očividná láska k řemeslu - zdá se to jako manýra? Fallen Angels je typický produkt režisérovy "školy", příběhy se prolínají a režisér se nebojí jednu linii v pravý čas utnout a třeba se k ní vůbec nevracet. Nebo si jen propůjčí postavu a posadí jí do prostředí nového. V záplavě neonů sledujeme romantické bloudění, poetické obrazy i humorné repliky, stejně jako dramatickou zápletku, střelbu a její "krvavé" odlesky. Příběh sám o sobě nehraje tak zásadní roli, u Kar-Waie je nutné mít smysl pro "just feel" sledování, městské "voyeurství", nechat se strhnout atmosférou, symbolikou režiséra a oblíbenými, vždy nadpozemsky nasnímanými motivy, doprovázenými stylovým soundtrackem a k tomu všemu soucítit např. s nějakou postavou a najít se v nějaké scéně. Nechybí ani hodiny, dým, neony, jukeboxy, trhané záběry, nadzemka... made by Kar-Wai (v nejlepším tvůrčím období). Ano, i pro tohle se pět hvězd dává (a ten závěr!). │100% (02.11.2007)

Fallen angels je typickým Waiovým filmom. Nenaplnená láska každého z hrdinov, spomienky, ktoré bolia už v momentoch keď sa vytvárajú. Rýchle prestrihy a pomalé zábery na polodetaily tvári. To všetko umocnené roztrasenou, rozostrenou, neóny pohlcujúcou kamerou Christophera Doyla. Čo sa týka príbehu opakuje sa stará známa pesnička a do popredia sa dostáva špinavý, neónový a neosobný vizuál. Vonku buď prší, alebo je tma a hlavný hrdinovia sa prepletajú medzi týmto temným svetom, ktorý odzrkadľuje ich dušu aj samotu. Predsa to ale nie je film, ktorý by mohol konkurovať režisérovým predchádzajúcim filmom. Nie že by bol ťažko uchopiteľný. To nie. Rozhodne ponúka pár filozofických myšlienok ako je u tohto režiséra zvykom, ktoré stoja za zamyslenie. Len som mal pocit, že vďaka úspechu jeho predchádzajúcich filmov sa vo svojom štýle miestami stráca. Vďaka tomu jediná lyrickosť v tomto filme je prezentovaná samotným názvom. Z filmu sa ako keby vytratila. Čo je podľa mňa škoda. Mnohé zachraňuje nemý Kaneshirov blázon. Inak je to jeden z tých filmov, na ktorý sa dá veľmi ľahko zabudnúť. Čo je na tvorcu Waiovho mena celkom škoda. (18.12.2010)

On a Ona riešia dilemu svojho partnerstva. Nič zvláštne pre trojročný vzťah. Keby to partnerstvo nebolo obchodné a On nebol nájomný vrah a Ona jeho sprostredkovateľka pre zákazníkov. On chce skončiť, Ona ho nešťastne miluje a chce od neho splnenie poslednej láskavosti. On je zamestnanec bufetu, známeho z Chungking Express, ktorý po zjedení ananásu po záruke úplne onemel. Ona je sklamaná lebo jej ušiel milenec s jej spolubývajúcou a nevie naňho zabudnúť. Popisovať filmy režiséra Wong Kar-Waia je veľmi zložité, pretože v nich príbeh hrá absolútne nepodstatnú rolu. Dôležité sú len a len postavy a ich vzájomné vzťahy, ich momentálne psychické stavy sprostredkúvané ich monológmi, ktoré film posúvajú . Čo na Padlých anjeloch diváka ihneď zaujme (alebo čo mu ich okamžite zhnusí) je totálne psychedelický vizuál. Tento film totiž vôbec nevyzerá ako štandardne natočená dráma, a to vrátane ázijskej produkcie. Nečakajte klasickú dramatickú štruktúru, film pôsobí chaoticky a nekoherentne. Vyzerá ako sled nafilmovaných narkomanských halucinácií, avšak majstrovsky a hyperesteticky natočených. I masaker niekoľkých ľudí sa totiž dá natočiť esteticky. A nočný Hong Kong plávajúci v mori neónu je vďačnou kulisou pre toto avantgardné ale silno artové divadlo. Práve zdanlivo náhodne radené scény a scéničky z tohto filmu umožnia divákovi dostať sa pod kožu každej postavy a prežívať jej psychický stav, pohnútky a pochopiť jej konanie. A práve to umožní divákovi záverečnú katarziu, akú vie poskytnúť len veľmi málo filmov. Kto nevyroní slzu pri záverečnej prestrelke a poslednej „Only you“ motorkovej scéne, musí mať EQ ležiaceho kameňa.10/10 Ja nerozhodujem o tom, kto kedy a kde zomrie. Na to som lenivý, preto to mám zariadené inak. O tom rozhodujú iní. Preto mám partnera. (21.05.2006)

Tak já nevím, den předem jsem byla v Plzni ve vynikající čínské restauraci a jídlo bylo skvělé. Druhý den jsem si pustila tenhle film a začala mít podezření, jestli ty chutné houby, co tam byly, nemají nějaký účinek s prodlouženou působností, mírné halucinogenní účinky, a jak poznamenal (ne)vtipně jeden kolega uživatel - hlavně si zavři okno:-) , tak tenhle dojem jsem měla při sledování tohohle asijského filmu, kde na periférii města pracuje zakázkový nájemný zabiják, dívka, která se kvůli němu trápí, lidičky žijící v malých bytečcich s malými krámky, kde vás může přepadnout individium, co nemluví, které si vydělává neskutečným zpúsobem, šlapky ale i slečny, které jejich láska skutečně odvrhla a jim z toho tak trochu hrabe....neskutečná mozaika podsvětí, která je tak bizarní, že nevíte, co s tím. Jenže já už vím, tři hvězdy mi na to stačí:-) (14.01.2013)