Mrtvá a živá

Bylo-li někdy na tomto snímku cokoli hrůzostrašnýho, tak to za ta léta patrně vybledlo. Já jsem byl mírně znepokojen pouze z upjatýho kukuče paní Danversové, kterou bych poslal na dlažbu kopem do sedacího nervu ihned po příchodu na Manderley. Jenže to by pak nebylo vůbec žádný drama. Takhle je tady alespoň souboj živý paní de Winter se svou mrtvou předchůdkyní. Jenže Mrtvá byla dokonalá a evidentně již nehodlá udělat žádný chyby, kterými by si zkazila posudek. Ustojí to Živá, rozbije něco, omdlí či snad skočí? Toť je otázka, kterou je třeba zabývati se, nicméně na můj vkus mne Mistr napětí tentokrát napnul příliš něžně. (29.11.2015)

Na MRTVÉ A ŽIVÉ aka REBECCE je pro mě pozoruhodné, jak je vlastně z dnešního pohledu úplně jiná, než pravděpodobně byla tehdy. Tehdy šlo primárně o Selznickův film, o "nehitchcockovské" melodrama, o veskrze romantický příběh s pohádkovým základem. Hitchcock ten film tak moc neměl rád, že si o mnoho let později v ROZHOVORECH s Truffautem ani správně nepamatoval, o čem byl. Ovšem z dnešního pohledu jde o se vším všudy hitchcockovský film, do něhož se jeho způsoby snímání prostoru i lidských tváří, práce s pohyby kamery i precizně načasovými střihy během rozhovorů, stejně jako thrillerový motiv vyděrače a zesilovaného napětí promítly mnohem významněji, než si byl sám vědom a než bylo možno v té době rozpoznat. Dnešní sledování filmu optikou hitchcockovských schémat do značné míry potlačuje aplikaci interpretačních schémat dobových. Klíčovým se stává labyrintický prostor domu a nevyzpytatelnost jednání všech postav kolem naivní hrdinky (která rozhodně nezmoudří, jen nahradí jednu naivní víru jinou). Romantické interpretační schéma je zatlačováno do pozadí schématy thrillerovými, jak nás naučily pozdější filmy jako PODEZŘENÍ (1941), ANI STÍN PODEZŘENÍ (1943), POCHYBNÁ ŽENA (1946), VRAŽDA NA OBJEDNÁVKU (1954) či PSYCHO (1960). Navíc je film precizně rytmizován, každou půlhodinu přichází posun v perspektivě - a poslední půlhodina po klíčovém odhalení je pak "čistým" hitchcockovským thrillerem, ve kterém se na jedné straně musíme ptát, nakolik je Olivierova postava vlastně upřímná a nakolik všemi kolem sebe manipuluje, a na druhé straně cítíme hluboký odpor i zneklidnění stran vyděrače a jeho metod. Ano, původní Selznickova REBECCA je pro většinu diváků již mrtvá, zatímco ta druhá Hitchcockova REBECCA je dodnes živá a svěží - ačkoli by to zřejmě nejvíce překvapilo právě Alfreda Hitchcocka. (06.02.2020)

Daphne du Maurier autorka předlohy a režisér Alfred Hitchcock, tak tohle spojení vždycky fungovalo (Jamaica Inn 1939, Ptáci 1963). Dramatický příběh podivného milostného trojúhelníku.Bohatý šlechtic Maxim de Winter si na své staré sídlo Manderley přiváží novomanželku. Ta je, ale neustále srovnávána s bývalou manželkou Rebeccou, která sice za podivných okolností zahynula, ale díky nezdravému zbožňovaní hospodyně zůstává i po smrti jedinou a skutečnou paní Manderley. (25.07.2005)

Ač je zde tradičně patrný femme fatale koncept i s chytrým závěrem, tak chybí zručnější režie (nevyzrálý Hitch), která by rozkmitala vlažnější rozjezd a ucelila delší finále. Šarmantní Laurence Olivier roztomile koresponduje s naivní Joan Fontaine a náhlá změna v jejich vzahu po nalití čistého vína je celkem efektně vykreslena. Tajemná Judith Anderson mi často připomínala hospodyni z Donerova The Omen a sekvence s ní rozhodně patří k tomu lepšímu, co Rebecca nabízí. Nicméně z celkového souhrnu je to čirý průměr díky až příliš častému znění teatrální muziky a několika suchým scénám. Přesto slušný rozjezd v rámci Hitchovy kariéry. (29.07.2020)

Rebecca: mrtvá svým tělem na dně moře – živá svou duší neustále přetrvávějící v mysli protagonistů příběhu. Pro diváka tajemná, neb ten jí nezahlédne ani jednou na fotce či ve flashbacku z minulosti, přesto tvoří jednu z hlavních postav, jejíž (ne)přítomnost zasahuje do veškerého dění. Skvěle vystavěný mysteriózní příběh s kapkou romantiky i zločinu mi nabídl přesně ten zážitek, jaký bych od legendárního filmu proslaveného režiséra měl a chtěl očekávat. Skvělí herci, výborně rozehraná zápletka od samého počátku, dobře promyšlené a pro diváka překvapivé zvraty, pohltivá atmosféra starého gotického zámku... Je to asi poprvé, kdy jsem prakticky bez výtek nadšen z díla Alfreda Hitchcocka, což mi naznačuje, že své výrazné resty v mistrově bohaté filmografii bych mohl začít napravovat častěji a s daleko větší chuti, než tomu bývalo doposud. 90% (23.02.2021)