Headgame

Nezáživná, námetovo ošúchaná a miestami absurdne sa vyvíjajúca survivalová vybíjaná v duchu v súčasnosti stále viíac populárnejšej hry EscapeRoom. Podobne ladených "SAWoidných" filmov sa v ostatných rokoch nakrúca čoraz viac, aj keď ich kvalita má skôr klesajúcu tendenciu. Takýmto tempom z toho zanedlho snáď vznikne samostatný hororový subžáner. (01.03.2018)

Ohraná hra o přežití, která si nepřipadá vůbec ohraná. Její realizace sice vypadá podstatně lépe než libovolný díl Policie v akci, ovšem Steven Judd není vyspělý režisér, aby si mohl dovolit provádět v ohraném konceptu žánrové kejkle, na které sází v závěrečném vyústění. Celá věc se má tak, že parta lidí zavřená v nehostinných prostorech, která je dvanáct hodin pod monitoringem šílenců, kteří si na jejich přežití sázejí, je nesympatická, tudíž divákům na jejich osudu nezáleží, nebojí se o ně, ke všemu to jejich prolézání trapnými pastmi není vůbec napínavé. Zajímavý nápad je umístění kamer na čele obětí, kde je i váček s kyselinou, co rozleptá hnedle obličej, pokud bude zařízení nežádoucím způsobem odstraněno. Převážná část filmu tedy hledá inspiraci v Saw, celé to má poloamatérské vyznění. Gore je málo, torture porn se nekoná. K vidění je mačeta v akci a nějaký ten železný hrot v těle. Přitom to z celého filmu vypadá nejlíp, možná být toho víc, tak by to byla zvrácená legranda. Film celou dobu hledá fazonu, čím by zaujal. V závěru přijde pasáž, v níž nemrdaná lektorka jógy má potřebu vyzrát na tu zvrácenou, jinak ale hodně nezajímavou bandu, přičemž film opustí svůj chatrný survival game koncept a jde umělecky vyzrálým vyústěním, které ani do filmu moc neladí/nezapadá. Celkově film ničím neoslní a nenadchne, má několik nadějných krvavějších pasáží, relativně pohlednou herku v hlavní roli jménem Jamie Hill a ještě pár dalších porno castingových akvizicí, jinak touhle hororovou cestou se nikdo moc nebude ochotný ubírat. Režisér a scenárista to prostě nedokázali řemeslným umem a invencí povýšit alespoň na zábavně-dravou úroveň, která by filmu prospěla. Prostě zaostalá záležitost. 5/10 (13.03.2018)

Skupinka lidí se probere v opuštěném skladišti, každý má v čele zaraženou kameru a za úkol mají najít klíč, který jednoho z nich vyvede na svobodu. Takže další z přežívacích her a i když se to tady tvůrci snažili dělat alespoň trošku jinak, je to pořád to samé jako v mnoha předešlých případech. Soupeření mezi jednotlivými účastníky mě nijak zvlášť nebralo, gore také nic moc, ačkoliv detail s mačetou byl docela fajn a ani herci nejsou nijak zvlášť sympatičtí. Maličko to zachraňuje vyústění, ale ani to mi celkový dojem nijak zvlášť nenapravilo. 25% (27.02.2018)

Ne že bych se nechal oblbnout Nietzschem a Mozartem, abych v Headgame viděl něco víc, než jen poloamatérský a vcelku neoriginální nízkorozpočťák, ale mám zkrátka radši menšiny než mainstream, a proto přidávám hvězdu navíc. Myslím filmový menšiny. Takže příliš neřeším tuctovou zápletku, levný triky, fádní výpravu a celkový televizní look, ale naopak oceňuju třeba slušně (v rámci žánru) vykreslenou většinu postav, pár zajímavých neznámých herců, dobrou hudbu (kromě té Mozartovy) a nečekaně rozkošatělý závěr, který mě potěšil. Kdybych ale chtěl rýpat, nejjednodušší by asi bylo jízlivě se otřít o poněkud neobvykle rychlé zhojení se čelních stop po kameře. (04.03.2018)

Steven Judd je spíš fanoušek hororu než fanoušek režie. Objektivy v hlavě jsou totiž docela vtipný, a když někomu prsknou kyselinu do ksichtu, hezky mu to po ní teče. Filmovosti Headgame ale chybí prachy i talent. A tak se namísto o postavy bojíte spíš o svůj vkus. To aby mu nezůstaly jizvy na čele. (26.05.2018)