Ani stín podezření
-
Shadow of a Doubt
-
Ani tieň podozrenia
Film-Noir / Thriller
USA, 1943, 108 min
Režie:
Alfred HitchcockHudba:
Dimitri TiomkinObsah
-
Když přijede strýček Charlie na jednu ze svých obvyklých návštěv příbuzných do ospalého městečka Santa Rosa, začne jeho obyvatelům jedno z nejnapínavějších dobrodružství. Šarmantního strýčka Charlieho, nebezpečného zabijáka, který cestuje z Philadelphie do Californie a v patách má zákon, ztvárnil Joseph Cotten. Brzy ale jeho dříve nic netušící neteř a jmenovkyně Malá Charlie (Teresa Wright) pojme podezření, že její strýček je vrahem vdov, a smrtelná hra na kočku a na myš začíná. Jak se v průběhu tohoto skvělého psychologického thrilleru neteř postupně dobírá pravdy, nezbývá psychopatickému zabijákovi nic jiného, než svou nejmilejší příbuznou zavraždit. (oficiální text distributora) -
Tichú rodinku, žijúcu v pokľudnom mestečku Santa Rosa príde navštíviť jej vzdialený príbuzný, "strýko Charlie" (Joseph Cotten). A z popod jeho fasády veľkomestského elegána sa postupne začne vyklubávať psychopatický vrah, ktorý sa u nich len skrýva pred políciou. (POMO)
Komentáře uživatelů k filmu (94)
-
POMO
Skvelý nadčasový thriller, ktorého šablóna sa v žánri úspešne používa dodnes. Nie je to nič výnimočné - proste len brilantne odvedené remeslo. Ale filmový fajnšmeker nemôže byť kvôli jeho psychologickej presnosti sklamaný.(13.2.2003)
-
Houdini
NFR 1991, Oscar 1 nominace: Námět(31.3.2004)
-
Matty
První a hned nejlepší americký Hitchcockův film. Santa Rosa je průměrné americké městečko plné průměrných amerických rodin. Děj se točí kolem jedné z nich. Je obdivuhodné jak dlouho nás Hitchcock drží v blažené nevědomosti, jak důmyslně vydává věci vzbuzující pochybnosti za věci zcela všední a nehodné naší pozornosti. Když pomineme několik – o ničem nevypovídajících – napjatých okamžiků, teprve scéna v knihovně zhruba po hodině filmu vykládá podstatnou část karet na stůl. Pochopitelně celou dobu tušíme, kdo není nevinný, jenže nač si kazit zážitek a (obrazně řečeno) křičet na celý sál: „On je vrah! On je vrah!“. Opravdu doporučuji přistoupit na mistrova pravidla a nechat se pohltit precizně vystavěným dramatem, které je o to vypjatější, že se celé odehrává pouze mezi dvěmi osobami (stejných jmen). Scén opravdu napínavých zde není mnoho, těch pár navíc nepatří k tomu nejlepšímu, co Hitch zrežíroval. Ani stín podezření (v originálu logičtější Stín podezření) je v prvé řadě rodinným dramatem a až poté detektivkou a thrillerem. Jeho hlavní síla tkví ve velmi, ale nenápadně inteligentním scénáři. Na zmíněné „průměrné americké rodině“ lze vysledovat Hitchův zvrácený smysl pro humor. Nihilistická dcerka Anna má pro všechno ty správné argumenty, avšak přejaté z knih, co když se bude muset konfrontovat se skutečným životem? Otec Joe se svým kolegou rád rozebírá různé způsoby vražd, je schopen vést dlouhé diskuze o tom, proč je rozumnější použít tupý předmět než jed. A matka, sestra nejdůležitější postavy filmu, chce být hlavně dobrou matkou se spokojenou rodinou a pěkným domem (zde je patrný odkaz k problémům se skutečnými majiteli použitého domu – z přílišného nadšení nechali udělat nové omítnutí a vyměnili záclony). Úmyslně jsem nezmínil Charlie – sužovanou zpočátku depresemi a zoufale vyhlížející příjezd svého milovaného strýčka. Právě ona symbolizuje čistou a kapku naivní duši, která pod tíhou okolností radikálně změní svůj pohled na svět. Symbol mládí a nadšení, jenž po konfrontaci s krutostí současného světa (zde Charles) ztratí veškeré ideály. Skrze ní je v závěru hmatatelný skepticismus celého snímku – místy vtipného, ale pořád nelítostně realistického. Hitchcock příběh zbytečně nekomplikuje, s vybranou banální zápletkou pouze velmi šikovně zachází, díky jeho mesmerizující režii se zaměřením se na detail každé scény, díky hereckým výkonům Teresy Wrightové a Josepha Cottena, i díky snadné uchopitelnosti ze všech stran (pouze reminiscenci na „Valčík veselých vdov“ jsem nepochytil), řadím Ani stín podezření nad příliš psychopatické Psycho, nad příliš tajuplné Vertigo, nad příliš nereálné Ptáky, nad již vyčpělé Okno do dvora. Vím, že s podobným tvrzením bude mnoho lidí polemizovat, ale vězte že nevzniklo ze snahy strhnout na mou osobu nějakou pozornost. Ani náhodou. 85% Zajímavé komentáře: Radko, Ruut(16.11.2006)
-
Shadwell
Shadow of a Doubt spadá do období klasického filmu, v němž byl nade vše lineární narativ jasně řetězených příčin a následků motivující jednání konzistentních postav, které skoro nikdy nejednaly v rozporu s rolí, snad proto, že zůstávalo u jejich vnějšího projevu na úkor jakémukoliv typu náročnější introspekce. Nebyl by to ale Hitchcock, aby si s obojím nezalaškoval (-spoilery-). Konzistentnost postav nabourává sjednocením strýčka s neteří, zatímco schematický posuv po ose chronologicky vršených událostí nahrazuje promyšlenou zrcadlovou kompozici. Zrcadlové scény se odehrávají na nádraží ve vlaku (příjezd a odjezd Charlese), při rodinné večeři (první večeře a večeře, při níž Charlie prozradí, že ví o vraždách), v kuchyni (darování prstenu a scéna matky s dcerou), v garáži (Jackovo vyznání lásky a strýcův pokus o zabití Charlie), před kostelem (neteřiččino setkání s detektivy, dohoda o strýcově odchodu a setkání Charlie a Jacka na strýcově pohřbu). Hitchcock klame a dubluje; užívá ale častěji sofismata, než paralogismy, jak se někdy označují nevědomá porušení logických pravidel. Opačný postup nacházíme ve francouzském snímku Mr. Nobody, kde, kdyby ten film byl povídkovým cyklem a všechny tři části šly pěkně za sebou, o nic bychom nepřišli. Ale fakt, že vše je tu do sebe zapletené, že se děj vrací, aby nabídl víc dějových alternativ, je klam, že dostáváme něco důležitého, něco, čeho by byla škoda se nezúčastnit. Hitchcock naproti tomu vychází z jednoduchého syžetu, je o něm nakonec známo, že uměl velice dobře rozvíjet zápletky, ačkoliv v jejich vymýšlení už tak nápaditý nebyl, a tento syžet zesložiťuje dialektikou vzájemného zrcadlového působení, jako by nevěříc v příčinu a důsledek. Ve skutečnosti před námi leží kontinuita, z níž vybíráme několik kousků, jak ukazuje porušením narativní kauzality Sv. Štěpán, který byl ukamenován a u nohou má kameny… nevidíme-li příčinu, přimyslíme si ji. Asi i proto mají lidé problém s artem, který kauzalitu autonomních zákonitostí ruší a připomíná více umění než život, ostatně neoznačili Truffaut s Godardem Hitchcocka za umělce? ____ Tomuto zacyklení a zrcadlení namísto lineárního narativu konvenuje otevřený konec. Byť se vše v dobré obrátí a zloduch je potrestán smrtí, nepůsobí happy end příliš přesvědčivě. Dalo by se dokonce říci, že scéna Charlesova pohřbu je parodií happy endu, protože sériového vraha pochovávají jako místního hrdinu a jeho tajemství zůstaneš navždy skryto mezi neteří a detektivem Jackem, kteří se do sebe zamilují. Řekli bychom, že klasické filmy mají ty nejsilnější konce, ale často je pravdou opak. I ta nejklasičtější díla mají konce velice vágní a mlhavé. Zmizí do ztracena a zanechají věci neúplné, nedořečené či nejasné. Z tohoto důvodu má film sklon popírat jakékoliv konexe k detektivce, jež končívá rozřešením případu, protože je psychologickým thrillerem a bylo-li něco vyřešeno, tak pádem á la deus-ex machina do kolejiště. Hitchcockův vtip spočívá v tom, že detektivka se ve filmu glosuje explicitně, a právě proto ve filmu chybí, podobně jako všudypřítomná linearita skrývá simultánnost opakujících se motivů a událostí. Ironická metažánrová reflexe detektivního žánru – Joseph s Herbiem si často povídají o plánování vraždy, stopách, důkazech a indiciích – pokrývá to, čím se sám příběh filmu příliš nezabývá. Exponování úvah o vraždě v přítomnosti vraha patří k Hitchcockově zrcadlově ironizující taktice. ____ Jeden z důvodů, jak se mystérium může stát mnohem mysterióznějším a proč se detektivky vyznačují objektivní narací, je ten, že takto odpírají divákovi informace z detektivovy hlavy, které vzhledem k absenci subjektivní narace pronikající do jeho myšlenek nemáme k dispozici. To se ovšem nijak nerozchází s tím, že Hitchcock jako mistr napětí často zdůrazňoval, že vyprávění má distribuovat poznání ve prospěch diváka a na úkor postavy. V Shadow of a Doubt narace ostentativně upozorňuje na to, že ačkoliv divák ví více než postavy, stále je mu něco zatajováno. Jestliže smyslem klasického striptýzu není konečné odhalení, ale právě postupný proces odhalování, pak ani zde nejde o konečné odhalení, ale o neustálý odklad tohoto odhalení, třebaže se zdá, že už od začátku je vše jasné a že těch sto minut je nekonečným striptýzem, který není moc zábavný, byl-li ve 40. letech kdy vůbec. Hrozí to hlavně tehdy, pokud divák po získání základní orientace sleduje film primárně jako napínavý příběh, protože jestliže již jednou přistoupil na konkrétní žánr/konfiguraci, ponoří se do příběhu. Ve výsledku je ale jedno, jestli dostává více informací divák nebo postavy, protože zde nejsme někde, kde by podal klíč k událostem geniální detektiv, ale spíše v příběhu, jehož chod určuje prudce samolibý režisér, ovládající tok narativních informací. Hitchcock svou autorskou kontrolu nejednou manifestuje i sebereflexivním gestem ve funkci pověstného zjevení. Zde se objeví jako hráč karet ve vlaku. Detailem pikové postupky v jeho ruce se dává divákovi najevo, že má všechny trumfy v ruce. ____ Shadow of a Doubt nemá parametry detektivky také z toho prozaického důvodu, že tu schází zločinec. Strýček Charles je spíše zrcadlovým obrazem jmenovkyně Charlie. Každý z nich se cítí podřízený tomu druhému, čímž vzniká jakási nekonečnost jako mezi dvěma zrcadly, která se v sobě odrážejí. Není bez zajímavosti, že u lotra z thrilleru Lovcova noc, který je Charlesovi typově dosti podobný, se alegorický zápas odráží v nápisech love a hate, které má vytetovány na rukou, tedy v něm samém a jako individuální entita může být a nakonec i je souzen, na rozdíl od nutnosti zabít toho druhého v sobě v případě dvojice Charlie/Charles. Charlie je lepší polovinou Charese a – i když jeho jednání odsuzuje – neumí se od něj odtrhnout. Aby se zbavila zhoubné vazby, musí svoji horší polovinu zničit. Na obětní oltář musíme vždy položit to, co nás k oltáři dovedlo: svobodu a rovnost zajistí jen teror, domnívali se jakobíni; konec třídní společnosti probíhá jen v podobě zostřování třídního boje, tvrdili Stalin a Mao. Znepokojení, které film vyvolává, je způsobeno právě prodloužením stínu vražd na postavu nevinné dospívající dívky. Ta musí nejen uvnitř rodiny, ale i ve svém nitru odhalit tento stín a v procesu zničení dvojníka absorbovat něco z jeho vlastností. A je to nakonec Charlie, která zaviní Charlesovu smrt. Je však zřejmé, že stín s ní zůstává a že jej Hitchcock vtipně rozšířil na celou rodinu. Zcela logicky, protože třebaže své filmy nestavěl na situacích, ale na postavách, herce/lidi nesnášel a měl je výlučně za prostředek a coby člověk, který přišel o panictví údajně až v pětadvaceti a jehož vztah k lidem nebyl nijak přívětivý – není tomu jinak u žádného génia –, přirozeně vykreslil coby abnormální také a spíše středostavovskou biedermeierovskou rodinku a padouchovi porůznu nadržoval, skoro až biblickým apelem na chápání nestvůrnosti jakožto (především) lidského dramatu a výzvou k milosrdenství. Konfrontací negativního hrdiny s morálně či intelektově méněcennými postavami (zvrácení jednorozměrní pokrytci, primitivní či naivní hlupáci ap.) posiluje Hitchcock vazbu diváka s charakterem strýčka Charlese, jehož démonizace je přesto důsledně akcentována v průběhu celého filmu. Často například kouří cigaretu, jejíž dým ho zahaluje a nápadně dosedá na rodinnou idylku Newtonových, ozvěnu jeho mefistofelovského příchodu do města spatřujeme v kouři z lokomotivy a kouř se pak objevuje i u druhého pokusu o vraždu, když se Charlie málem udusí výfukovými plyny v zamčené garáži, avšak tento kouř je také neostrou šedinou mezi černou a bílou, strýcem a neteří. V noir světě žena vystupuje jako materializace toho, že detektiv rezignoval na svou etickou touhu odhalit pravdu – detektiv není ženou (v podobě femme fatale) sveden z cesty, žena spíše ztělesňuje to, že se z této cesty odchýlil. Žena existuje jen jako důsledek neetického rozdělení v muži samém, a nemá tedy svoji vlastní existenci. Hitchcockova rafinovanost, ba až artificiálnost filmové formy, která často reflektuje vlastní strategie, čímž se zásadně vzdaluje od stylizace i realismu filmu noir, a typický humor, oslabující osudový rozměr příběhů o zločincích, způsobuje, že tady je to naopak: žena je reálná maloměšťačka a zločinec animistický duch z jiného světa, který jako by sem vůbec nepatřil, podobně jako Chirurg z Tahle země není pro starý, a není tedy vinný ani provinilý, protože nositelem pekla není ďábel nebo příšery z jiného světa, ale zase jen člověk.(27.11.2010)
-
movie
Další výborný Hitch o strejdovi Charliem, se kterým všechno není úplně all-right! Joseph Cotten tu předvádí vynikající herecký výkon a poslední desetiminutovka je nezapomenutelná!(31.8.2002)
-
Kulmon
Ani toto Mistrovo dílo se neztratí. Film je sice v prvé řadě thrillerem, ale všimněme si zde Hitchova humoru. Zejména povedené rodiny, kde se to hemží intelektuály nejrůznějšího směru a stejně tak otec rodiny a jeho přítel, kteří vymýšlejí nejlepší způsoby vraždy a mají rádi Agathu Christie (viz zmínka o malém Francouzovi). Celkově lze vyčítat pouze pomalejší rozjezd, ale o to lepší je rozuzlení. Hlavní postavy jsou skvostné a výtečně zahrané. Chladný vrah, který navenek vypadá zcela nevinně. Zatímco zdánlivě nevinná dívka to má v hlavě spořádané. My fanoušci jsme spokojeni. Zajímavosti: Filmový debut mladé Edny May Wonacott. *** Hume Cronyn se před kamerou objevil vůbec poprvé. *** Alfred Hitchcock chtěl, aby roli mladé Charlie hrála Joan Fontaine. *** Hitchcockovým záměrem bylo obsadit do role strýčka Charlieho Williama Powella, ale MGM jej nepustilo. *** Strýček Charlie přijel do Santa Rosy 22. nebo 23. srpna 1942. Novinové titulky hlásaly, že Brazílie vyhlašuje válku což se stalo 22. srpna 1942.(10.5.2009)
-
EdaS
Až na poněkolikáté jsem strýčka Charlieho a spol. plně docenil. Hitchova režie tu na sebe příliš neupozorňuje (což mi jako jeho obdivovateli přijde trochu škoda), ale jinak je to prostě brilantní, do detailu promyšlený biják.(5.4.2010)
-
Tuxedo
Nebýt pomalého začátku, bylo by to dokonalé.(23.12.2005)
-
Madison
Na Hitchcocka mi tu chýba viac deja, viac zvratov, viac prekvapení a viac toho, pre čo milujem Psycho alebo Vertigo. V podstate ide o príbeh, ktorý v dnešnej dobe vyvoláva skôr úsmevné úškľabky, no i tak disponuje sympatickými hercami a fajn spracovaním. Hlavná záporná postava strýčka Charlieho drží film nad hladinou a milá je tiež vedľajšia romantická vsuvka so zamilovanou neterou a nedôverčivým detektívom. 70%(29.7.2010)
-
berg.12
Jak Hitchcocka uznávám jako režiséra se smyslem pro využití hudby ve filmu, tady je toho expresivního symfonizmu na komorní příběh až příliš. Jinak je to ovšem brilantní rodinná vztahovka a tak trochu jiný Hitchcock.(12.2.2008)
-
Hellboy
Hitchcock dělá to, co mu jde nejlépe a to je budování dramatických situací. Pod rouškou spíše komických scének ze života obyčejné americké rodiny počátkém 40. let se ukrývá nebezpečné tajemství, podezření, že strýček Charlie je vrah. To není žádný spoiler, divák o tom uvažuje už od prvních minut filmu, napětí pak ale vzniká tím, že jeho jmenovkyně a neteř Charlie postupně odhaluje pravdu, ale divák přitom strýčkovi fandí. Zvláštní, že? Jak se to stalo? Kde se to v divákovi bere, aby fandil zločincům? Každopádně mu jde po krku i tajná policie, takže to strýček nemá jednoduché... Příběh je velmi přímočarý, ale je to tak dobře provedené, že mi ta jasnost zápletky vůbec nevadila. Komické je, že se film v originále jmenuje Stín podezření a český překlad je Ani stín podezření, klasika:)(7.2.2010)
-
Rogue
Kdyby dnes někdo dokázal psát alespoň z poloviny tak dobré dialogy jako před šedesáti lety, svět by byl hezčí, tráva zelenější a lidi šťastnějsí. Koneckonců - Všichni byli tehdy mladí a krásní. Celý svět. God bless Mama, Papa, Captain Midnight, Veronica Lake and the president...(14.6.2009)
-
Falko
Zaujimavy namet, avsak videl som uz aj omnoho lepsie Hitchcockove filmy. Mne ani tak nevadil, alebo mi nechybal ziadny prekvapivy zvrat, ako skor napätie, ktoreho tam bolo malo, alebo tam bolo iba poslednu tretinu filmu. Sice ma bavilo divat sa, ako pomaly zacne sympaticka menovkyna Charlie upodozrievat svojho stryka Charlieho, ze nieco taji, ale cakal som jednoducho trosku viac... 30.09.2010 _______ Teresa Wright - (Mladá Charlie Newton) +++ Joseph Cotten - (Strýko Charlie Oakley) +++ Macdonald Carey - (Jack Graham) +++ Henry Travers - (Joseph Newton) +++ Patricia Collinge - (Emma Spencer Oakley Newton) +++ Hume Cronyn - (Herbie Hawkins) +++ Wallace Ford - (Fred Saunders) +++ Hudba: Dimitri Tiomkin +++ Nemecka Cinema - 100%(30.9.2010)
-
Rex Mundi
Iba 108 minút? Mala som pocit, že to pozerám tri hodiny. Ľutujem, ale vyššie to nejde. Hitch-neHitch. Zápletka, tempo, budovanie napätia, dialógy - to všetko fungovalo v roku 1943 a ochotne to uznám. Ale tu mám vyjadriť svoj súčasný názor - a holt, keď som sa narodila o pol storočia neskôr, než bol vhodný čas, tak je to holý fakt. Dnes a pre mňa to bola nuda, slabý odvar trileru s klasickým vtedajším prehrávaním mimiky a gest, ktorému navyše kraľujú tony jalových a príšerne umelých dialógov. Viac než vraha som sa bála jeho rodiny, že ma malomeštiackymi rečami ukecajú k smrti! 3* iba preto, že jedna z nich patrí dvom pardálom, ktorých koníčkom je vymýšľanie spôsobov, ako by sa navzájom zavraždili :-) Tento nápad bol vtipný a veľmi osviežujúci.(24.3.2011)
-
lesumir
Pár měsícu jsem Hitche neviděl a docela se mi zastesklo po jeho režii, ak jsem neváhal a sáhl na Shadow of a Doubt, čím jsem tak nějak ukončil jeho eru nejslavnejsich filmu, protoze tohle byl ten posledni, ktery jsem nevidel. Asi jsem hodně náročný Hitchofil, proto mi tohle zase tak brilantní nepřišlo, režie bezchybná, Cotten - i když i není nejbližší - byl přesný, ale příběh měl pár trhlin, občas mu chybělo nahuštění atmosféry, které by noirku slušelo, scénář byl místy hodně překombinovaný a závěr trošku divný.(19.9.2008)
-
kinej
Tak nevím, co vedlo Hitchcocka, že právě tento svůj film favorizoval, ale podle mého názoru se jedná o slabší kus poznamenaný dobou svého vzniku. Vím, že mistr si nikdy s uvěřitelností svých filmů hlavu nelámal, ale přeci jen že by mladá dívka trpěla ve své domácnosti vraha, který se jí navíc pokouší zbavit, jen aby neublížila matce? To je přece úplný nesmysl a o propracované psychologii postav v tomto filmu nelze vůbec uvažovat. Filmu také moc nesluší afektované projevy typické pro herectví v 50. letech, které způsobují, že láska neteře ke strýčkovi se zdá být téměř deviací. Svým úsporným herectvím, ale mnohé napravuje Joseph Cotten, coby nenápadný padouch. Naštěstí, Hitchcock uměl dobře udělat téměř vše. Druhá část filmu je skutečně místy mrazivá, nevynikají jen scény s vrahem, ale i například ta kdy neteř Charlie dojde ke hrůznému zjištění. A nejlepší je film samozřejmě v závěru.(11.8.2011)
-
Gilmour93
Když nevíte co by, obírejte vdovy… Light thriller s rozdanými kartami, kde o nějaké napínavosti nemůže být příliš řeč, neboť než strýček "Merry Widow" Charlie s nenechavými prsty škrtiče přestoupí na druhou kolej, čas se na Hitchovi poměry hodně vleče. Ta holčička-profesůrek v brýlích by si báječně rozuměla s malým Vašíkem Klausů..(9.12.2010)
-
Aluska88
Byla jsem s údivem zaražena a zároveň překvapena, když jsem v programu zjistila, že film režisérské legendy Alfreda Hitchcocka bude vysílán na stanici Prima Cool. Snímek černobílý, z let čtyřicátých a poměrně v přijatelné vysílací hodině. A na Primě. Byla jsem obklopena nepochopením nad tímto podivným faktem. Nu což, byla jsem potěšena a večer jsem se tedy pohodlně usadila k obrazovce a nechala se unášet příběhem. Počátek filmu je rozehráván poměrně nenáročně, avšak i přes tento dojem v sobě již dává tušit pomalé, ale znatelně budované napětí, které vyvrcholí závěrem. S příjezdem strýčka Charlieho do Santa Rosy pak začíná ten opravdový thriller, při němž jsem, i přes dobu desítek let od jeho vzniku, byla velmi napjatá a přinutil mne pocítit i mírné záchvěvy strachu. Výborná kamera, krásná a sympatická Teresa Wright a chladně elegantní Joseph Cotten. A silný hudební doprovod. Napínavý výlet do dávných let v podání mistra Hitchocka. Tehdy to musel být pro obecenstvo asi hodně silný zážitek.(9.12.2010)
-
Legas
Že se budu tak hlasitě smát, to bych u Hitchcocka nečekal. Jest pravda, že tenhle film je spíš inteligentní zábavou, než thrillerem. I když závěr už má tradiční hitchcockovský nádech, zůstává v pozadí legendárních scén z mistrových filmů, ať už budeme jmenovat zvonici ve Vertigu, sprchu v Psychu atd. I přesto jsem chvíli koketoval s myšlenkou obdarovat Shadow of a Doubt plným počtem bodů. Dle malého nadějného počtáře z filmu jsem to pak zcela přesně zpočítal na 91,231%.(12.11.2006)
-
Radko
Prepracované dialógy, scenár, hitchcockovský svet uzavretej skupinky hrdinov, pre ktorých je okolie akoby křovím, ktoré sem-tam nenápadnými hláškami vstupuje do deja. Dôraz na obraz podporený dialógmi odľahčovanými humorom, rozuzlenie v záverečnej scéne. Dohromady vytvára zážitok, nestrácajúci čaro ani niekoľko desaťročí od vzniku. V pozadí stojí Hitchcockom viackrát rozvíjaná téza, že najhorší zločinci vychádzajú nie z kanálov veľkomesta ale z tepla rodinného krbu. Zaujímavé je rozpracovanie motívov konania ženskej predstaviteľky a jej meniacich (no nie lineárne sa posúvajúcich) sa postojov k mužskej postave.(14.12.2004)
