Normal Autistic Film
Normálny autistický film
VOD (1)
Obsahy(1)
Pět obdivuhodných dětí, jež společnost shodně opatřila nelichotivou nálepkou „autista". Upřímný, přemýšlivý Lukáš má osobitý smysl pro humor, miluje film a píše vlastní scénáře. Klavírní virtuos Denis dokáže zahrát náročné skladby vážné hudby, je nesmírně inteligentní a sečtělý. Malého prince zbožňuje natolik, že se k němu neustále vrací. Majda zase ráda rapuje, a jelikož se ničeho neostýchá, okolní svět ve svých textech obnažuje s odzbrojující přesností. Marjamka dokáže vyprávět dlouhé příběhy v angličtině, její neúnavný bráška Ahmed je zase neobyčejně přátelský. Přední český dokumentarista s unikátním autorským viděním nás však nabádá, abychom fenomén autismu navždy přestali vnímat jako lékařskou diagnózu a pokusili se mu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení. Neboť kdo má určit, co je normální: žít ve spěchu a přehlížet absurdity modernity, nebo spíš ve světě toužebně hledat řád, ticho a klid? (Pilot Film)
(více)Recenze (74)
Na normálním autistickém filmu je bezpochyby nejlepší maník, který pojídá výsledek polymerace styrenu - poly(1-fenylethan-1,2-diyl). Stavař si tedy může zoufat, že namísto využití polystyrenu ve stavařině (elektrická izolace), je tento výdobytek dnešní doby odsouzen k zakořenění v žaludku chlapce, který je sic autista, avšak jako klaun by se uživil rovněž. 49 % ()
"JÁ NEJSEM ODLIŠNÝ. TO JEN VY JSTE PŘÍLIŠ STEJNÍ." ()
Film síce je normálny, ale určite nie obyčajný. Každý príbeh je niečím zaujímavý, filmári si vybrali veľmi zaujímavú vzorku autistov. Nesledujeme ich bežné výjavy zo života, ako raňajky, školu, obed, skôr nejakú formu interview, kde sú otázky väčšinou vystrihnuté, čo občas vytvára zvláštne situácie, no dostávame sa viac do ich myslenia a chápania sveta a seba samých. Niektorí sa vedia sami tak rozrozprávať, že by boli schopní zaplniť celý film. Ten výber môže trochu vytvoriť rainman-dojem, že autisti sú všetci geniálni a zábavní ľudia. Že sú to, ako v tomto filme, budúci filmári, hudobníci, maliari, angličtinári alebo filozofovia, ktorí dokážu rozprávať o podstate vesmíru alebo o zmysle minulosti, budúcnosti a prítomnosti. Reperka bola trochu iné kafe, možno tým, že bola od ostatných staršia alebo mala celkom odlišné zmýšľanie, ktoré nie je v jej veku výnimočné ani u bežných ľudí, nechcem napísať normálnych. –––– Autista, on trpí tím, že je neurodiverzní a svět je zařízen pouze pro neurotypické. –––– Přesně jako fenomén těch sourozenců. I rodiče se přizpůsobí, i z rodičů se stávají autisti. –––– Haló, chtěl bych se zeptat, jestli mohu mluvit s panem prezidentem... ()
Ten film je tak hodný. Z rubriky „Zeptejte se dětí“. Děti rozumí světu víc, než odborníci a odbornice postiženy normalitou. (Což platí i o genderu nebo „pohlaví“.) Stačí poslouchat. Není načase nové paradigma? Zakotvená teorie (Grounded Theory)? Místo toho snažit se lidi nacpat do připravených nevědomě účelově vytvořených škatulek? „Já jsem pro svět postižená. Pro mě je postižený svět. Tak jsme si navzájem postižení.“ „Jednou se učitel na tělocviku rozčílil. Tak jsem mu řekl, že v tomhle stavu nemůže učit. A poslal ho na chodbu“. „Nejsem jiný. To vy jste všichni tak stejní.“ ()
Potvrzení jisté geniality lidí postižených autismem- každý z malých aktérů byl v něčem mimořádný. Vůči dětem je tento dokument vstřícný a uznalý- a to tak, že příliš. Došlo tak k jakési idealizaci vyvolávající dojem, že je autismus vlastně dar. Že je to dar danajský, o tom jsme se z filmu nic nedozvěděli. Ani o tom, že pro rodiče je výchova dětí s touto diagnózou skutečným očistcem. Ale záměr tvůrce byl jiný, jeho film měl vyznít a vyzněl jinak. ()
Ještě před filmem jsem všechny děti z filmu znal, tedy znal, viděl jsem s každým z nich rozhovor v pořadu Přicházíme v míru od Michala Roškaňuka. Díky tomu jsem o filmu věděl a také se na něj těšil. Je jen dobře, že podobné filmové dokumenty vznikají a vnáší tak alespoň trochu osvěty do společnosti, která si myslí, že každý autista vypadá jak Rain man. Samotný film je bohužel hodně zkratkovitý (při klasické délce to ani jinak nejde), jednotlivé děti dostávají málo prostoru a nevyniknout jejich charaktery. Jde spíše jen o několik vět a pak střih na další dítě a tak stále dokola. Přesto Normálnímu autistickému filmu naleží čtyři poctivé hvězdy, především za obsah. Pro zájemce o tohle téma nezbývá než jen doporučit (opět) pořad Přicházíme v míru (součástí Duše K v divadle Kampa). U rozhovorů s dětmi se leccos přiučíte a také se výborně pobavíte. ()
Nedívat se na autismus jako na diagnózu, ale jako na každodennost byl dobrý nápad. A když na tohle přistoupím, tak jsem viděla film o několika mladých lidech, kteří žijí svůj život a potýkají s tím, s čím se potýkají různé děti v různých prostředích a na různých místech. S vílami, nechutí k matematice, s láskou k hudbě, s nepochopením nebo odmítnutím ostatními lidmi, nebo naopak přijetím, respektem a přátelstvím. Víc takových filmů, které ukazují lidské bytosti v celém širokém a bohatém spektru lidských prožitků a zážitků. ()
Divné, ale já jsem divnější ()
Fascinující vhled do světa autistů přináší Miroslav Janek. Pochopení "našeho" pojetí vesmíru autistům někdy připadá nemožné, jejich smysly bývají často zahlceny, nevědí, jak s námi komunikovat, a přesto tu jsou a častokrát jen zůstanete v úžasu nad hloubkou jejich myšlenek a schopností. Hodnotím o třídu výše než další "autistický" film MFF Karlovy Vary 2016, americký snímek Animovaný život o Owenovi, mladém muži s fascinací pro pohádky Walta Disneyho. Na prahu pěti hvězdiček. ()
Šok, který přišel po zbídačené Filmové lázni. Janek se coby ryzí dokumentarista lidsky „ponížil“ a dal téměř výhradně prostor jen dokumentovaným. Tím vznikl čistý film o čistých lidech, s několika mistrovskými střihy, které jsou zároveň až dětsky naivní („lidé si hledají smysl života, aby se tady nezbláznili“ kontra bytostně oddaný hráč na klavír). Po řemeslné stránce velmi inspirativní dokument. Po obsahové stránce jedno z nejlaskavějších děl, s jakými jsem se napříč různými druhy umění setkal. ()
Velice příjemný film, líbilo se mi zpracování, kde režisér nechal promlouvat hlavní aktéry a svým komentářem vůbec nezasahoval. Musím ale souhlasit s některými diskutujícími, že autismus není pouze Asperger. Pokud se film jmenuje "autistický", měl by vzít v potaz i jiné formy. Pro člověka, který se v tématu neorientuje, je pak film dost zavádějící až manipulativní. Ne všechny formy autismu jsou tak bezva, jak je nám ukázáno. Chápu, co bylo cílem autora a myslím si (nebo aspoň doufám), že jeho záměrem nebylo s divákem manipulovat, ale ukázat, že takto diagnostikované děti mohou být často velkým přínosem pro společnost. Mně samotné se moc líbila ta různost a vlastně i jiný pohled na svět všech dětí, ale popravdě toho bychom dosáhli, kdybychom vyzpovídali i děti bez Aspergera. Co by mě hodně zajímalo, je život dospělého autisty - třeba se toho jednou někdo ujme. ()
Pochybuji, že to depresivní děvče je autista. Neznám autistu, který by nebyl rád ve svém světě, byť by byl sebevíc odtržený od toho reálného. Tato není ráda nikde. Buďto je to extrémně projevená póza z nepochopení (možná s histrionskými sklony) anebo jde o endogenní depresi či v horším případě sociopatii. ()
Pěkné. ()
„Neberme autismus jako lékařskou diagnózu. Pokusme se mu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení. Neboť kdo má určit, co je normální: žít ve spěchu a stresu a přehlížet absurdity moderní doby, nebo spíš ve světě toužebně hledat řád, ticho a klid, tedy podmínky, které kdysi bývaly normou?“ Miroslav Janek o autistech a svém filmu. ()
Já nejsem odlišný, to je vy jste všichni příliš stejní. ()
Celkem fajn dokument.U pár momentů jsem se musel smát.Např. křesťanská škola nebo vyprávění vtipů. ()
Skvělý film a ještě poutavější debata poté s několika protagonisty!! Police - Jeden svět 2017. ()
Áno, úlohu priblížiť takéto deti širšiemu publiku z tej krajšej strany to bezpochyby splnilo.. ()
Zajímavý pohled do života dětí s autismem, Aspergerovým syndromem. Nejvíc mě zaujal příběh nejstarších dětí trefně rapující Majdy a milovníka filmu Lukáše. ()
Hodně zajímaví mladí lidé. Jenom mě mrzí, když o sobě hnusně mluví, protože si to nezaslouží. ()
Související novinky
51. MFF Karlovy Vary
51. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlednout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 tisíc… (více)