Závrať

Snad ještě nikdy jsem po zhlédnutí Hitchcockova filmu tak dlouho nepřemýšlel, zda mu mám dát plnou palbu hvězd nebo "jen" 4*. Vertigo má vynikající atmosféru, skvělou hudbu, ohromné výkony herecké dvojice Stewart - Novak a výtečné prostředí. Úvodní scéna nemá chybu, slibuje od prvních vteřin brilantní podívanou, titulková sekvence má v sobě velikou sílu a ulice San Francisca s jeho okolím jsou ideálním místem pro sledování něčí ženy či pro výlety, na nichž se dá zažít vskutku hodně věcí, které pak hlavního hrdiny řádně vyvedou z míry. Děj Vertiga je opravdu místy značně mysteriózní, což dodává grády zmíněné atmosféře. Postrádal jsem ale její postupné zahušťování, jak je vnímám u většiny jiných Hitchcockových filmů a to způsobilo, že u některých scén jsem přestal být pozorným divákem a nevadilo mi odvrátit zrak. Vystupňovaného napětí se pak dočkáme v závěrečné scéně, jejíž vyvrcholení je opravdový majstrštyk a mně je jasné, že tohle si budu z Vertiga pamatovat nejdéle. :) (19.01.2012)

Viděl jsem příliš mnoho filmů Alfreda Hitchcocka na to, abych ho považoval za nezpochybnitelného mistra režie - až příliš často jsem v jeho případě sáhl vedle a znechuceně koukal na příběh, který, ač ověnčen slávou, musel být naivní už v době vzniku. Zadarmo ale Hitchcock svůj věhlas nezískal a existuje několik titulů, kde uznale kývám hlavou a říkám, ano, tohle funguje i po letech. Vedle takových titulů, jako je Psycho nebo Okno do dvora, řadím do elitní skupiny právě Vertigo. Snímek o vražedném komplotu, kde Hitchcock použil svůj oblíbený motiv. Průměrný chlápek je vmanévrovaný do hrozivé tajemné hry, která ho emočně poznamená na celý zbytek života. Hitchcockův oblíbený zájem o psychoanalýzu tady nedopadá tak úsměvně jako v případě Rozdvojené duše. Hitchcock kombinuje kriminální žánr s romancí a obohacuje je o mysteriózní a smyslné prvky. Důmyslným pohybem kamery, která často směřuje do hlubin, a disharmonickou hudbou režisér skvěle navozuje pocit rozkolísanosti hlavního hrdiny, zvýrazňuje jeho nejistotu a strach. Vertigo představuje výborné řemeslo, cesta za odhalením identity osudové ženy plná náznaků, zrcadlových odrazů a hrátek s barevnými kontrasty se dá ocenit i po opakované projekci a Vertigo tak patří k těm kreativním snímkům, které prošlapávaly cestičku vpřed novým filmovým metodám a prvkům. Celkový dojem: 90 %. (18.03.2015)

V první polovině se občas daří Hitchcockovi vytvořit nějaký napětí a dá se říct, že se mi Vertigo celkem líbilo, což jsem moc nečekal. Ve druhý polovině ovšem dojde k dost ujetýmu zvratu v ději a od tý chvíle už mě to vůbec nebavilo. Navíc mi to přišlo tak neskutečně naivní a hloupý, že jsem nad tim jen kroutil hlavou. Sice chápu, že v 50. letech se točily ještě naivnější a hloupější filmy, ale já se opravdu neumim přepnout do pohledu diváka v roce 1958 a pak to timhle pohledem hodnotit. Jinak mam pocit, že snad půlka filmu byla točená někde v ateliéru s naprosto příšernou zadní projekcí a občas dokonce s kreslenym pozadim, což teda vypadalo fakt hodně blbě. Hitchcock mě prostě nebere. (31.08.2012)

Tenhle skvostný kousek s nablýskaným obalem Alfreda Hitchcocka jsem odkládal velmi dlouho a po závěrečných titulkách jsem zjistil, o jakou krásu jsem se tak dlouho okrádal. Scénáristicky originální a překvapující, herecky vyvážené, romanticky provoněné dílo až do krimi/thrillerového ponořeného koutu. Film, který je postupem času pro nás stále významnější. (25.02.2012)

Úžasně tajemný film, taková ta poctivá podívaná, která je čím dál zajímavější a napínavější a kterou je radost sledovat poprvé i postoprvé. James Stewart podal ohromný výkon, Kim Novak propadl tak, jak by jí propadl asi úplně každý. A Hitchcockovy promyšlené záběry více než jen podbarvené Herrmannovou hudbou, to je zkrátka senzace. (24.04.2016)