Moonlight

Tak som mal konečne možnosť vidieť film, ktorý získal ocenenie najlepšieho filmu roka na Oscaroch. A napriek tomu, že som mal iného favorita musím priznať, že ocenenie je zaslúžené. "Moonlight" je jeden nádherne natočený, úžasne napísaný a vynikajúco spracovaný príbeh, kde od začiatku do konca som mal pocit, že všetko do seba zapadlo. Nenudilo ma to, držalo ma to, všetky tri akty filmu sú skvelé a dokonca som mal pocit, že každý bol ešte o niečo lepší. Nepotrebujeme vedieť veľa odpovedí. občas len stačí sledovať život mladého černocha, ktorý sa musí naučiť prežiť v ťažkom prostredí a snaží sa pochopiť seba samého a podľa mňa to absolútne funguje. Film je plný excelentných hereckých výkonov a podanie hlavného hrdinu v tomto filme je tak vynikajúce, že sa s Chironom dokážeme stotožniť v každom momente jeho života. A otvorene ešte poviem, že keď si skutočne človek v hlave premietne jednotlivé scénky, tak nemám pocit, že by sa nás snažili tvorcovia klamať alebo zavádzať. Pre mňa ide o skutočne fantastický počin a jediné čo môžem povedať, choďte sa na film pozrieť. Hodnotenie: A (02.03.2017)

Ve svém jádru mnohem romantičtější film než třeba La La Land, ukazující peripetie jednoho lidského života s láskou a bez ní. Nutno podotknout, že právě láska zde nehraje vedlejší roli, skrze ni je naopak definována sama identita hlavního protagonisty. Ten bez ní strastiplně skomírá, podobně jako pastviny bez vody, či loď ztracená na nočním moři bez měsíčního svitu. (15.05.2017)

Prostředí tvoří osobnost, osobnost tvoří prostředí.. Barry Jenkins přichází s jemnocitným, stokrát zpracovaným příběhem, jehož dějová struktura připomíná noty na buben (počítaje s tím, že buben je výrazný nástroj a zbytek obstará orchestr v hlavách diváků). Takhle právě mezi druhou a třetí kapitolou vzniklo bílé místo (ta čeština ale umí být rasistická), které mohlo být na celém Moonlightu tím nejzajímavějším. Časový prostor, kde se profilovala cesta k naplnění snů a projevení odpovědnosti k sobě i vlastním činům. Místo, kde se láme chleba při honění…se za štěstím.. Příchozí Abbott a Costello můžou jenom trpce litovat, že si před rokem taky neotevřeli hubu a nepostěžovali si na diskriminaci. Teď se mohli chapadýlky vyšplhat na podium, vystřídat zmatené tvůrce La La Landu a přednést děkovnou řeč, které by nikdo nerozuměl.. (01.03.2017)

Dvojsečný film. Skoro každá věc, která je na něm pozoruhodná, má i svojí odvrácenou stranu. Krom hereckých výkonů, které jsou vůbec to nejsilnější, co Moonlight nabízí. Rozdělení do tří částí a spoléhání na výpustky vychází střídavě, někde tak vznikne působivé napětí mezi nedořečenou příčinou a následkem, jinde film působí trochu rozpadle, děravě. Laxtonova kamera, která dovede vykouzlit omamnou vířivou trajektorii, někdy sklouzává k manýristickým konvenčním detailům. Hudební dramaturgie občas vysušuje, někdy ale skvěle souzní s tím, co není přímo řečeno (scéna v restauraci ve třetí části). Je to problematický emancipační film na obou rovinách – vytváří hlavní postavu, která je spíš přibližná než strhující. A vypovídá o identitách minority bez toho, aby je odvozovala od jejího vztahu k utlačující většině (jako 12 let v řetězech) nebo aby z tohoto vztahu vůbec dělala nosné téma. Spíš než radikálním sociálním obrazem je tak Moonlight lyrickým portrétem osobnostních proměn – a právě tady má značné limity. Zážitek z něj je tak velmi inspirativní a neuspokojivý... Respekt smíšený s pochybami. (22.02.2017)

Moonlight je sice až nebetyčná a dost na sílu tlačená konstrukce. Chudý, černý a homosexuální hlavní hrdina, se kterým prožíváme tři etapy jeho života, vlastně prožívá dost standardní oscarový dějový oblouk. Práce s vynechaným, nedořečeným, zamlčeným to ale zkrátka posouvá na vyšší rovinu. Jenkins si na sebe sice zvolenou narativní strukturou trochu upletl bič, protože po fantastickém začátku a prvním časovém skoku si člověk už jen odškrtává povinné zastávky a zbytek filmu je trochu bolestivě předvídatelný. Nicméně i ve slabších chvílích to zachraňuje forma, která dokáže být naturalisticky krutá, poeticky podmanivá i progresivně dráždivá. No a herci, samozřejmě, tedy až na otřesně přehrávající Naomie Harris, která je tím největším ztělesněným klišé, které Moonlight obsahuje, a že jí Viola Davis přebrala toho povinně černého Oscara kvituji s velkým povděkem. Jinak jsem s těmi třemi soškami pro film relativně v pohodě, měl jsem větší favority, ale výhra Moonlight asi byla potřeba. 80 % (13.10.2017)