Svoboda pod nákladem

K tejto téme by sa dalo nakrútiť aj viac. Ísť viac do hĺbky. No berme to tak, že pointom boli pekné obrázky a zachytenie už odchádzajúcej generácie nosičov. No mne tam aj tak chýbal ešte apel, kontrasty, mladí či spomenutie Štefáničky alebo Andrejcovej. Za témou sa skrýva oveľa viac... toto je trošku pozlátkové. (24.12.2016)

Moja prvá Barabášovka a bol som dojatý a pri niektorých scénach som mal na krajíčku. Ak milujete hory, prírodu a samotu, kde načerpáte energiu tak určite odporúčam.Pretože počas 60 minút sa ocitnete v slovenskom nebi. Je v tom niečo poetické, dramatické, krásne, predávanie životných skúseností. No ťažko sa popisuje tento pohľad na život posledných slovenských mohykánov. Film krásne ukazuje ten generation gap medzi novou a starou generáciou a ich hodnotami. Odteraz sú pre mňa slovenské hory - kamzíky, svište a horskí nosiči. Po dopozeraní budete mať nehoráznu chuť obuť svoje trekové topánky a vybehnúť niekde na hory. (02.09.2016)

Už jen sledovat tenhle dokument pro mně bylo skutečným pohlazením po duši a nezbývá mi nic jiného než říci, že těm lidem upřímně závidím a zároveň skládám hlubokou poklonu. Sám mám ty místa, které jsme tu měli možnost vidět nachozené i včetně pár vrcholů, fyzičku mám dle mého střízlivého odhadu docela slušnou a i nějaké ty kila v posilovně nazvedám, ale nosit pravidelně v 60letech na Rysy, Zbojnickou či Téryho chatu 100, 120 či 130 kg, to je vážně něco úžasného a skoro až neuvěřitelného. Ta láska a pokora těchto lidí k jejich oblíbeným horám a místům je skutečně upřímná, ryzí a bezelstná, bez jakékoli falše či vypočítavosti a vězte, že ony vám to ty hory potom všechno mnohonásobně vrátí. Ten kdo je na hory správně naladěn a dokáže čerpat jejich energii ví o čem mluvím a onen duševní rozvoj, který se vám tam dostane (pokud o něj tedy vůbec stojíte), vás posune daleko za hranice normálnosti dnešního uspěchaného světa a udělá z vás bezpochyby o mnoho lepšího člověka. Jsem moc rád, že takoví lidé ještě stále existují a dokonce mají i své nástupce v mladší generaci. Zkrátka jedno z mála míst, kde je svět ještě v pořádku...:) (09.06.2017)

Chodiť hore-dole po horách je dozaista inšpirujúce. No chodiť po horách priklincovaný stokilovým nákladom už také obohacujúce nie je. Slobodu by som práve pod takto naloženými nosidlami nehľadal. Samozrejme, partia prevažne postarších nosičov má na to iný názor a ich múdra zdobia dokument. Viac ho však zdobia horské scenérie a tatranské hrebene s efektnými oblakmi v pozadí. Z tých si však nosiči až tak veľa neužijú. Zaliati potom a neustále dbajúci na vybalansovanie nákladu sledujú svoj úzky výsek cesty. Štruktúra dokumentu je typicky barabášovská. Pomedzi filozofujúce múdra o svete tam hore a kadejaké pikošky typu zdravotných odobrení nosenia všetko preložené zábermi prírody. Faktov je na úkor takej všeobjímajúcej pokore k horám a pocte šliapaniu pod nákladom menej. (27.12.2016)

Český důchodce se ráno vzbudí, a aby byl vůbec schopen vstát z postele, musí sežrat snídani šampiónů, tedy obvyklých dvacet zdravých prášků proti všem myslitelným geriatrickým chorobám včetně smrti, které mu jeho hrobník, zúčastňující se každoročně těch nudných konferencí Zentivy na Bora Bora, s nadšením permanentně předepisuje, místo aby ho honil bitchem do schodů. Pak vytáhne cévku, Parkinson ho pobryndá meltou, mrdne si pod jazyk nitrák, hodí na záda špatně vypolstrovaný třistagramový batoh a vyrazí na každodenní strastiplnou brutální kalvárii. Do Deadlandu pro mlíko v akci jsou to totiž nekonečné tři zastávky a došourat se těch sto metrů s nemilosrdným převýšením až padesát cenťáků k tramvaji po ledabyle udržovaném chodníku plném kamínků a zákeřných obrubníků, z nichž se jeden může kdykoliv zřítit až do dvaceticentimetrové propasti, to hraničí s pochodem smrti. A to ho ještě po takto vyčerpávajícím výkonu čeká ultimativní MGA (Mutual Geront Assassination) fajt francouzskýma holema s ostatními mrtvolami u regálu a zabijácká šerpovina s dvěma těžce vybojovanými litrovými krabicemi plnotučného zpět do jeho smradlavého brlohu. Tudíž není divu, když cestou zpět prodělá dva infarkty, mrtvičku a rozkrvácejí se mu bércové vředy, chudákovi! Oproti takto vysportovanému hrdinovi je tatranský důchodce pěkně zahálčivá svině. Ráno vstane, sežere Tatranku plnou nezdravých průmyslových sacharidů, líným poklusem si střihne mrzkých pět kiláků do Starého Smokovca, kde si na rozmařile pohodlný žebřík na záda mrskne ubohé dva kegy odporného Tatranu, nedejbože Popradu, celou smokovskou mlékárnu radši i s krávou, pár lehoučkých propanbutanových bomb a skoro nic nevážící dvoumetrovou ocelovou traverzu, načež se vydá až na směšně krátkou a naprosto nenáročnou procházku na Rysy. Těm zasraným lenochům by okamžitě měli vzít penze! *** Neuvěřitelní frajeři! Dnešní průměrný dvacetiletý chcípák se dvěma řízky v chlebníku by vychrchlal briketu už na Hrebienku a při terminálním astmatickém záchvatu jen v němém úžasu zíral, jak ho svižně míjí vysmátý metuzalémovitý šlachoun s nákladem tak těžkým, že by ten rozežraný maloměšťák pošel na totální vyčerpání organismu, jen kdyby se dozvěděl, kolik to celé váží. Každý, kdo se aspoň jednou vydrápal těžkým teréném nad dva tisíce, musí před těmihle šerpodědky prostě padnout na prdel. Šestasedmdesátiletý borec, co i dvakrát za den vytahá sto kilo do převýšení přes patnáct set metrů, mnohdy v počasí, do kterého by ani Fica nevyhnal, a ještě je pak v pohodě schopen vysmýčit celou Téryho chatu a popíliť pět kubíků dřeva na topení, si nic jiného než respekt a vlastní filmík nezaslouží. Paľo je ozaj popiči dokumentarista, už i vytuněnou digitální kameru si pořídil, a zase to natočil tak, až má jeden neodolatelnou chuť vyjebat se na celou civilizaci a strávit život jako tatranská mula. (18.02.2017)