Nikdys nebyl

Čo chcel vlastne snímok povedať? To je mi veľkou záhadou a zrejme to už tak aj ostane... Jednoduchý námet, ktorý sa stal základným kameňom mnohých akčných filmov či thrillerov, podaný a režírovaný spôsobom s jasným úmyslom diváka k smrti otráviť. Už i tak dosť plochá a nevýrazná dejová linka je tu ešte zbytočne naťahovaná na Malickovský spôsob - niečo v štýle poďme sa hrať na umelca a dajme divákovi niečo artové. Nevadí, že pôjde o lacnú myšlienku, bez pointy a bez nejakej hĺbky a zmyslu dejovej linky. Hlavné budú tie nekonečne dlhé a zbytočné zábery na Phoenixa a jeho chrbát. No čo? ako? kde? a prečo? ostalo niekde za rohom. Jedinou záchranou pred odpadom je J. Phoenix, ktorý tu vážne nehral zle. To už radšej odporúčam Taken s Liamom Neesonom - je to aspoň akčnejšie a hlavne živšie, bez zbytočných akože artových, dlhých záberov a hrania si na Malicka. 30/100 (17.04.2018)

Emocionální bahno, trauma, beznaděj a opět stoprocentní Phoenix. Film rozhodně nemá šanci oslovit širší publikum, na to je příliš brutální, nekompromisní a depresivní, ale své příznivce si určitě najde. Já tyhle filmy můžu. Sice po nich bývám ještě v horším psychickém rozpoložení, než obvykle, ale něco mě k nim pořád přitahuje a dokážu se do nich vžít, což někdy není nejideálnější, obzvlášť pokud se jedná o něco takto působivého a skličujícího. Příběh je velmi jednoduchý a ničím výjimečný, svým způsobem jde o klasické krimi okořeněné revenge thrillerem, ale to provedení zážitek posílá na vyšší úroveň. Precizní režie a působivá hudba, krásně podkreslující děj filmu, jsou mimo Phoenixův výkon jeho hlavní devízou. Film obsahuje několik opravdu výživně brutálních scén, zejména jedna konkrétní v úplném závěru se mnou trošku zamávala, ale i přesto mi přišlo, že to mohlo být klidně ještě brutálnější, některé scény byly trochu zkrocené, ale zase to bylo vynahrazeno neotřelými kamerovými a režijními postupy (jako například záběry skrze bezpečností kamery). Rozhodně to ale neberu jako nějakou velkou výtku vůči filmu, to už je asi spíš jen má deformace, přímého násilí tam bylo až až. Phoenix opět prošel kompletní fyzickou i psychickou transformací a stal se postavou, kterou ztvárnil. Joaquin tomu dává všechno a zajímalo by mě, jak dlouho se dá něco takového praktikovat, aniž by to člověka totálně nezničilo. Závěrečná scéna pak neotřele boří hranici mezi dobrým a špatným koncem. Každopádně You Were Never Really Here doporučuji pouze náročnějším divákům, kterým nevadí různé artové postupy a bahenní lázeň ve vyprázdněnosti a utrpení lidského bytí. (10.10.2017)

Ztělesněné trauma, ranař i citlivý malý chlapec, který si rád zazpívá s matkou, ale hlavně samozvaný anděl spravedlnosti přicházející pro hříšníky rovnou od bran pekelných. Život ho již nemůže překvapit, vše vstřebává až děsivě chladně. Pár hodin jeho života je nám zde nabízeno ve velmi vymazlené režii, (akce skrze bezpečnostní kamery či pohřeb v jezeře excelentní...) s povedeným hudebním doprovodem, nicméně velmi okrajově, jaksi nekonkrétně, film toho o nikom ze zúčastněných moc neprozradí, jedná se o nekompromisní a drsný pohled to křičících myslí...zachránce i obětí. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (04.04.2018)

Jáchym v titulní roli násilnického thrilleru si to mrská, jako by byl pro podobné role narozen. Přitom ho známe z řady milých a dojemných kousků. Jenže doba pokročila a jemu sedne i tahle depresivní role. Bývalý voják a agent FBI jako osamělý mstitel s kladivem a dál si to asi dokážete domyslet. Film překvapivě přináší skoro až filozofický či artový rozměr plný reminiscencí do minulosti, jež jsou většinou jen naťuknuty a tak zůstávají opředeny tajemstvím a znepokojivým pocitem. Tomu solidně kontrastuje celá řada brutálních gore scén, takže jedinou nevýhodou je určitá rozpolcenost a s tím související ztráta tahu na bránu nebo vyloženě odbytej závěr. Jo, a taky soundtrack je tu řádně sick! (16.04.2018)

Přímočarý noir natočený jako artovka, noblesně a bez akce. Krvavá jatka vidíme zprostředkovaně nebo až potom co už kladivo odpočívá. Úvodní expozice je zbytečně dlouhá i když definuje vztah s matkou a dobrosrdečné jádro Phoenixovy postavy. Traumata z války (potažmo z dětství) jsou jasnější ze synopse než ze samotného filmu. Zajímavých nápadů je sice dost, ale na údernost Drive to prostě nemá. Herecky je to sice pecka, traumata hutná, snové sekvence překvapivé, ale ve finále jde o méně zábavnou verzi 96 hodin s obtloustlým pantátou s kladivem místo Neesona. (28.04.2018)