Snídaňový klub

"My všichni jsme pěkně divní. Jen to někteří z nás líp skrývají." Zajímavá generační (a vůbec ne dobová) výpověď. Sice tradičně zážitkově vybuzená, přehnaná a vyhnaná do otáček (je to prostě moc jasné, přímočaré a v podstatě naivní, takhle jasně a nalinkovaně to ve skutečnosti nefunguje - i když tu hlavní premisu, kdy se lidi v užším kontaktu mění a chovají jinak, než v sevření tlaku a konvencí, jsem sám několikrát zažil), ale funkční. Navíc je to další zapadající část skládačky do mé vysněné představy dokonalých osmdesátek. (08.09.2016)

Občas mi to připadalo jako trochu naivní pohled „starého muže“ (což John Hughes rozhodně nebyl) na život dospívající mládeže, ovšem na druhou stranu některé výroky a myšlenky bych tesal do kamene. Rozhodně duševní pochody týnejdžrů pramenící z traumatického vztahu „despotický otec vs. syn“  Hughes trefil perfektně, vzhledem k vážnosti tématu nezvyklá komediální nadsázka byla překvapivě fajn, lehké naťukávání sexuálních témat pobavilo, pět zcela rozdílných povah se bezva doplňovalo a prostě to moc příjemně utíkalo. Moc pěkný film a zasloužený velký zámořský kult. (18.02.2024)

Ísť v sobotu do školy za trest nie je nič príjemné, zvlášť ak lavice zdieľate s niekoľkými čudákmi. Pätica študentov zdanlivo nemá absolútne nič spoločné, ale ako ubieha čas, nachádzajú spoločnú reč a hlavne spoločného nepriateľa - učiteľa, ktorý z nich pomaly začína šalieť. Výborné a vtipné dialógy sú tou najsilnejšou zbraňou filmu a niekoľkokrát som sa vážne dobre zasmial. Filmom preletí zopár songov z 80-tych rokov, takže atmosféra je ako vyšitá. Menu E. Estevez sa snažím vyhýbať, ale tu sa dá prežiť a"breakfest" som si vychutnal. 70%. (06.09.2011)

Originální námět, který do jedné učebny v sobotu nacpe pět naprosto rozdílných lidí, kteří se přesně vyznačují tím, čím jsou. Tedy šprt, sportovec, rádoby gotička, princezna a gauner. Všichni se nesnáší a postupem času se spřátelí. Klasika, která zajímavě naráží na tehdejší dobu, mládež a jejich názory, které se v mnoha ohledech neliší od toho, čím si před lety procházela naše generace. (25.01.2016)

Jsou dva filmy, které budu vždy považovat za ty nejúžasnější, nejlepší a nejpřirozenější snímky o mladistvých a dospívání zařazených do kategorie Komedie/Drama. Sněženky a machři a Snídaňový klub. Ačkoliv se od sebe liší jak zemí výroby, tak jistým stylem, zpracovávají stejné téma. Mládež. Oba snímky se vyznačují skvělým scénářem, různorodými charaktery a skvěle vyváženou mírou humoru bezstarostného dospívaní, který se může během několika okamžiků přehoupnout do té vážnější roviny, kde nastává uvědomění si vlastních činů a chyb a poté následuje přechod do dospělosti. A tak, jak je ve Snídaňovém klubu banda pěti "ukázkových" typů, které musí mít snad každá třída - A Brain, An Athlete, A Basket Case, Pprincess, A Criminal, téměř stejné se nacházejí i ve Sněženkách a machrech. The Breakfast Club má výborný scénář, o to více jej obdivuji, že je mnohdy založen na pouhé improvizaci a skvělé herce, typově dokonale obsazené. Nejlepší pro mě: John Bender, správný drsňák s dobrým srdcem a Allison Reynolds, zamlklá podivínka. Scény, kdy Bender leze v šachtě a vypráví vtip, kdy si všichni chystají svačinu, či úžasná konverzace mezi "všema očima", jsou nezapomenutelné:) Snídaňový klub je kult a vzpomínka na doby, kdy se dokázaly točit filmy pro mládež vkusně a zároveň vtipně. S lehkostí, a zároveň jistým důrazem a důležitostí. "Ví Barry Manilow, že jste mu vykradl šatník?" :) (09.05.2014)